Revival

Revival je film pro mě. Mě baví, rozesmívá, dojímá. Alice Nellis mě tady překvapila, přestože ji mám ráda. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg, to byla tehdy skvělá volba. Čtyři bardi, na kterých bylo vidět, že si to zahráli s chutí. A vidíte, rok se s rokem sešel a na Mariána už můžeme jen vzpomínat. U pohodového filmu, kde si zahrál vlastně sám sebe. Budiž mu lehká zem. (05.02.2019)

Režie Alice Nellis mě baví. I při druhém setkání jsem si užíval profesionální i osobitou práci s vlastním scénářem a vedením herců. To, co Alice dokázala např. s Geňou, se už asi nikomu nepovede, včetně Genzera samotného. Jeho ztělesnění falše, pokrytectví a bezcharakterních praktik českého šou-businessu je velmi věrohodné. Samotní členové skupiny jsou možná až přehnaně rozdílní. Jistou povahovou soudržnost lze nepochybně cítit u Karla a Václava, i když Bolek u hraní vypadá, jako by to držel v ruce poprvé (tedy asi věrohodně) a ještě to kombinuje s výrazem upozorňující minimálně na kolaps, tak jeho další herectví je skvělé. Nicméně věčně mladý Milan (dědeček s novorozeňátkem vrhající se po hlavě do světa prohnilého bulváru) a nespláchnuté zbytky vychlastaného undergroundu šedesátých let, propagující západní demagogické klišé - sex, drogy a kdo ví, co vlastně ještě, v postavě Otakara, mi trochu narušovaly atmosféru. Ne, že bych obě postavy a jejich osudy ve filmu neuvítal, ale zdály se mi lehce přehnané. Přemodelínovaná kapela Nightwork v čele s načesaným, sólovým zpěváčkem také na kladech nepřidala, ale v celku mě film dost zaujal. Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská - dvojice, držící celý film nad tříhvězdičkovou vodou, která se mi nad filmem občas prolila. Nejen jejich, ale celo-skupinová KONEČNĚ vyřčená pravda, pár minut před vrcholným koncertem, mě v nadprůměru přesvědčila. Stejně tak hudba Jana Ponocného, který se své role ve filmu zhostil také s velkou parádou. Alice je pro mne velmi žhavé želízko v ohni novodobé české kinematografie. (02.01.2015)

Založenie kapely a pravidelné hranie dnes už nie je ani tak o priateľstve ako o dobre pripravenej zmluve. Na tomto princípe funguje nejedna skupina, a zďaleka nemusí ísť o návrat do minulosti. Skrátka, nostalgia skončila, nastúpil podnikateľský plán. A to sa oň nemusí starať ani taký hajzel, akého predstavuje vo filme Genzer, ktorý výborne vystihol typ zmrda, čo všetko vymyslí, naplánuje, ohromí okolie a nenápadne zodpovedným za všetok vymyslený humbug spraví tých, čo im natlačil kapustné listy do hláv. Pre prípad, že by čosi nevyšlo. Prachy teda hrajú prím a pohltia aj dodatočne pridané motívy stretnutia po rokoch, nakukané tým, čo sa majú k resuscitovanej skupine pridať: nostalgia, pomoc chorému v núdzi či prostá túžba si ešte raz poriadne zablbnúť - prečo by to tak nemohlo byť? Bezchybný Geišberg (nejde o nadávky). Ako trefne píše EdaS - "je to fakt vtipné". Produktovú reklamu som nepobral - okolo SaSaZu (ďalej len "SS") dlho cítim zlú energiu, paneria neviem čo je a vodičák nemám - takže reklamu som si ani nejako nevšimol, no a SS som bral rovnako, ako niektoré, kedysi nezávislé kapely berú hranie dnes - pre peniaze sa zapredajú čertovi-diablovi. Vydávajú cd za prachy mafiánov, ktorí sa dotykom s kultúrou následne očisťujú cez ich účasť v klipoch dotyčných umelcov a zjavujú sa v kadejakých podivných kluboch, kam SS celkom zapadá. Takže rezultát? Nenáročná vtipná oddychovka s korunujúcim Geišbergom o tom, že i znovunájdená sláva dnes nie je spontánnym nostalgickým vzopätím, ale funguje - ako väčšina vecí - len na podnikateľskom princípe "má dať - dal". (02.09.2013)

Jedna věc je víc, než jistá. Alice natočila už mnohem lepší filmy. Ať už to byl namátkou Výlet nebo třeba Tajnosti, tyhle filmy měly její nezaměnitelný, charakteristický rukopis, což se však o Revivalu rozhodně říct nedá. Přišlo mi to, jako úplně od jiného režiséra, což na druhou stranu může být jen můj subjektivní dojem. Je to dost předvídatelné a to hlavně na konci, který nenadchne, ale ani nějak extra nueblíží. Herci, v rámci svých možností ( Krobot, Heřmánek), předvádějí svůj standart, což se však rozhodně o všech říct nedá. V případě Richarda Genzera, bych navrhoval nominaci v kategorii nejhorší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za rok 2013, v kategorii neamerický film. Svou sošku, by měl asi víc, než jistou. Celkově na mě tenhle snímek působil jako místy sympatický pokus o upečení lahodného dortu, který se však během vaření a servírování strávníkům málem několikrát převrátil z talíře. Hodně horší trojka. (05.02.2015)

Když jsem šel tuhle do kina, ze všeho nejmíň se mi chtělo na českou komedii, ke všemu s Alicí Nellis za kamerou a Mirkem Krobotem před ní. Vzpomněl jsem si totiž na filmy Mamas & Papas, a především pak na Okresní přebor a naskočila mi kopřivka. Jenže jsem po chvíli zkoumání programu zjistil, že ničím jiným ten den začít nemůžu, takže sympatická slečna pokladní mi pomohla od hodinové mzdy s bonusem a já s rozpačitým úsměvem prošel kolem další sympatické slečny uvaděčky do sálu. No a teď bych se rád posmál nad výroky zdejších odborníků a expertů, kteří se šťourají v Revivalu jako se malý děcko hrabe lopatičkou v bobku na pískovišti, jen aby nám všem ukázali, že česká kultura je zkažená, zkažený je i český divák, a že jen oni - odborníci a experti z řad ČSFD - to vědí. Zvlášť po přečtení příspěvku tamního specialisty na "Povídky, které nepřeroluješ" mám pocit, že bych měl odevzdat občanku a začít zase nosit plenky. Víte, ono se později ukázalo, že ten den byl nejlepším filmem právě Revival. A to jsem byl v kině fakt dlouho. Čili nejen v posteli platí kouzlo nechtěného... (14.07.2013)