Revival

Zoufalý pokus o humor, který je charakterizován už plakátem k filmu: Tisíckrát parodovaná ikonická fotografie Beatles z desky Abbey Road je zde parodována po tisící a prvé... No a pak už to jde v podobném tempu: Nevkusné zesměšňování tématu stárnutí a umírání; děravý příběh kapely kombinující nejotřepanější stereotypy, které rocková historie dokáže nabídnout (věčně nadrženým zpěvákem počínaje a parodií na Yoko Ono konče); trapný motiv bulvárního šoubyznysu se vším, co k tomu patří (to je u rockové, skoro-až-disidentské kapely pikantní, obzvláště, když film je natočený díky product placementům); ještě trapnější vtipy na účet slepců; vůbec netrapnější motiv plánování předstíraného infarktu atd. atd. Samozřejmě divák se má nejhlasitěji smát, když se mluví vulgárně, když stárnoucí zpěvák na pódiu mluví jak nadržený puberťák.... Proboha! Nedávno jsem viděl na podiu Mišíka (66 let), McCartneyho (71 let), ze záznamu Jaggera (70 let) aj. Ti se chovali úplně jinak... Několik jednotlivých vtipných momentů se dá najít, ale já osobně jsem po většinu času v kinosále pociťoval trapnost, nucený humor a slabý příběh s obrovskými dírami. (10.08.2013)

Režie Alice Nellis mě baví. I při druhém setkání jsem si užíval profesionální i osobitou práci s vlastním scénářem a vedením herců. To, co Alice dokázala např. s Geňou, se už asi nikomu nepovede, včetně Genzera samotného. Jeho ztělesnění falše, pokrytectví a bezcharakterních praktik českého šou-businessu je velmi věrohodné. Samotní členové skupiny jsou možná až přehnaně rozdílní. Jistou povahovou soudržnost lze nepochybně cítit u Karla a Václava, i když Bolek u hraní vypadá, jako by to držel v ruce poprvé (tedy asi věrohodně) a ještě to kombinuje s výrazem upozorňující minimálně na kolaps, tak jeho další herectví je skvělé. Nicméně věčně mladý Milan (dědeček s novorozeňátkem vrhající se po hlavě do světa prohnilého bulváru) a nespláchnuté zbytky vychlastaného undergroundu šedesátých let, propagující západní demagogické klišé - sex, drogy a kdo ví, co vlastně ještě, v postavě Otakara, mi trochu narušovaly atmosféru. Ne, že bych obě postavy a jejich osudy ve filmu neuvítal, ale zdály se mi lehce přehnané. Přemodelínovaná kapela Nightwork v čele s načesaným, sólovým zpěváčkem také na kladech nepřidala, ale v celku mě film dost zaujal. Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská - dvojice, držící celý film nad tříhvězdičkovou vodou, která se mi nad filmem občas prolila. Nejen jejich, ale celo-skupinová KONEČNĚ vyřčená pravda, pár minut před vrcholným koncertem, mě v nadprůměru přesvědčila. Stejně tak hudba Jana Ponocného, který se své role ve filmu zhostil také s velkou parádou. Alice je pro mne velmi žhavé želízko v ohni novodobé české kinematografie. (02.01.2015)

Tomu, že se postava Karla Heřmánka nechává navádět od slizkého manažera, kvůli penězům a vlastní sobeckosti lže svým kamarádům a prostě se chová jako prvotřídní zmetek, jsem se smát nechtěl a taky jsem se nesmál. Bohužel mám neodbytný pocit, že scénář počítal s tím, že právě tyto okamžiky s nacvičováním pádu do kómatu, lhaním a tak dále budou k popukání a že Heřmánkův klávesista bude vlastně sympaťák. Není. Nebýt Boleslava Polívky a Miroslava Krobota, kteří se ukázali být vynikající dvojicí, chyběla by Revivalu veškerá lidskost, nostalgická slza ze vzpomínání po starých černobílých časech, zkrátka to, nač jsem čekal nejvíce. Jinak je film bohužel jedna velká reklama, přičemž asi nejvíce propaguje Vojtěcha Dyka a jeho kapelu, tedy něco, co propagaci vůbec nepotřebuje. Doopravdy vtipných míst příliš není (a když, mají je na svědomí Polívka s Krobotem), postava slepého bubeníka je vyloženě na ránu a Zuzana Bydžovská to s parafrází Yoko Ono také docela přehání (o její poslední scéně se raději ani nezmiňuji). Dvě a půl hvězdy, průměr se vším všudy. Celkem škoda. A nejlepší hláška (Bolka Polívky) byla: "Já bych na nás nešel." (15.08.2013)

Tady se zjevně zase točilo podle první verze scénáře, kde sice byly položené ucházející základy, ale chtělo to ještě pár verzí, ve kterých by se jednotlivé postavy a scény vyladily do zajímavějšího/dramatičtějšího/zábavnějšího tvaru a dopsaly se vtipy, které tu těžce absentují. A z těch čtyř jsem toho bývalého muzikanta věřil jen Geišbergovi (který dostal nejvděčnější roli). (11.12.2023)

Hudebních komedií je v ČR jako šafránu, takže velký dík Alici Nellis, že do toho šla. Já jsem se bavil náramně, celé kvarteto podporované Genzerem a Jenovéfou působí naprosto přesvědčivě a nakonec se to všechno zabalí do hořko-sladka, což je moje oblíbená kombinace. Velmi solidní počin a dle mě 2. nejlepší film Alice Nellis, jelikož Tajnosti jsou nedostižné. (05.02.2014)