Podfukáři 2

Hned od začátku film nutí vzpomenout si na historii z předešlého dílu, tudíž je fajn ho mít v čerstvé paměti. Film působí značně přeplněně a nahuštěně, bez pořádné dějové nitě, že jsem se vůbec nemohl filmu oddat a užívat si ho, natož fandit hlavním hrdinům, u kterých člověk ani neví, zda to jsou to good či bad guys a kteří tam dělají...no co to vlastně..., no takovou scénaristickou blbost ve stylu mission impossible, ačkoli to nakonec zvládnou very possible. Nakonec z toho mám lehce zmatený a dojem. Normální průměr, bohužel. (06.05.2017)

I druhé kouzelnické dobrodůžo se povedlo. Díky vodopádu triků probíhajících ve zběsilém tempu člověk nemá čas pídit se po nesmyslech, opět jsem příjemně tápal co je záměr a co nabourané plány a povedl se i nápad obsadit Radcliffea, který se coby záporák postavil kouzelnické partičce. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak to byla sekvence s kartou ve střežené místnosti. Jo, asi to byla blbost na entou, ale mělo to grády. Do mírných rozpaků mě dostal až samotný závěr, který odhalil pozadí toho všeho, ale ta chatrně vystavěná konstrukce asi k podobným záležitostem patří. Bavil jsem se. 80% (19.03.2018)

Ohňostroj skvělých nápadů, fascinujících scén a břitkých dialogů, kterážto kombinace mě tolik okouzlila v jedničce, se tentokrát nekoná. Ani zdaleka. Namísto toho neumětelsky splichtěný nezáživný scénář, nudný a místy málo srozumitelný děj, ruční kamera, infantilní a nezábavný humor, otravné plkání, otravný Radcliffe, otravná Lula nebo Lulu, otravně dlouhá stopáž, vlekoucí se jako smrad. Dokoukáno až napotřetí, otráveně, znuděně, bez zájmu. Nevidím důvod ani pro druhou hvězdu, obrovské zklamání a naprostý propadák. Budu teď muset rychle spláchnout tu odpornou středoproudově komerční pachuť nějakým béčkovým horrorem. (14.02.2017)

Všechny neduhy jedničky zopakované a ještě jich několik přibylo. Podfukáři 2 sice opět vypadají draze, stylově a nablýskaně jako lasvegaské casino, což jde ruku v ruce s megalomanskými vystoupeními čtyř hrdinů-iluzionistů, ale stále mají dost chabý a dementní příběh plný děr a nesmyslů. Hlavní hrdinové jsou s lehkostí schopni během deseti minut provádět loupežné akce, na něž by nestačili ani Dannyho parťáci po mnohahodinovém úsilí, a pochopitelně umějí kohokoli třeba i na několik hodin zhypnotizovat nebo uspat pouhým lusknutím prstu, tudíž se ve filmu může stát naprosto cokoli, a pak to bude vysvětleno tím, že řada postav jednala ve stavu hypnózy. To filmařům umožňuje donekonečna vytvářet překvapivé zvraty, totálně vycucané z prstu a ošetřené desítkami chabých scenáristických berliček. Děj se ubírá simultánně deseti různými směry, všichni v něm kují podrazy na všechny a titulní kvarteto má krom zjevně neomezených finančních prostředků na provádění svých nevěrohodně působících iluzí také neskutečně hloupé protivníky (jaký má smysl zbavovat se kouzelníka jeho shozením do jezera v zavřeném sejfu, o němž víte, že je rekvizitou používanou k únikovým vystoupením?). Dívat se na Podfukáře 2 je jako sledovat záznam kouzelnického čísla s vědomím toho, že ty iluze a kouzla jsou dělaná digitálně, a kouzelník pak ještě drze vysvětlí, jak ta kouzla dělal, avšak způsobem, kterým by udělat nešla. P.S. Fakt by mě zajímalo, jak moc je obsazení Daniela Radcliffa důsledkem toho, že tvůrcům přišlo vtipné mít ve filmu o kouzelnících Harryho Pottera. (21.02.2021)

Podfuckáři mi v druhém díle přišli tak trochu zbyteční, chvílemi jsem se modlil, aby svou imaginární kouzelnickou hůlkou zamávali a pod vlivem kouzla zmizeli z plátna i s filmem. Následně by se opona mohla v poklidném duchu zatáhnout a já odejít směr brzké zapomnění. První díl měl v tomto případě zůstat dílem posledním, neb tento nenabízí vlastně nic, kvůli čemu bych chtěl vidět další moderní pojetí Čáryfucka, který byl ve všech ohledech nápaditější. Myslím si, že hlavně scénárista Ed Solomon by si měl odebrat z nočního stolku nějaké ty pilulky, které evidentně při psaní scénáře požíral ve velkém. Nu nic, viděl jsem a v lehkém průměru se s filmem nadobro loučím. (15.06.2016)