Alphaville

Klasika. A keď si predstavím, ako som sa kedysi nudil pri BLADE RUNNEROVI, ani sa nečudujem nízkemu hodnoteniu ostatných. Godard totiž narába s kvázi detektívnym a noirovým príbehom rovnako voľne ako so sci-fi zápletkou. Skôr mu ide o myšlienky a pár zaujímavých postupov, ako rozprávať príbeh, než o jednoliate dielo. Tak trochu si myslím, že toto je presne ten starý typ klubového artfilmu, kde je dobre si najprv vypočuť (prečítať), o čom film je a o čo sa v ňom (pravdepodobne) režisér snaží, a až potom si ho pozrieť. Na prvý krát som tiež trochu tápal v jeho nejednoznačnosti, kým som film dokázal uchopiť... Bez tohto filmu by okrem Scottovho majsterštiku zrejme nevznikol ani skvelý a podobne temný SMRTIHLAV... (03.02.2017)

Podivná, temná sci-fi, křížená s noir o městě, kde jsou zakázané jakékoliv emoce. Godard si opět zaexperimentoval a já se u toho šíleně nudil. (05.01.2014)

To bylo hodně divné. Vyloženě nenudilo, ale ani nenadchlo. Formální bezchybnost, ale absolutní nelidskost jsou zobrazeny přesně, až to chladí. Záměna přikývnutí za zavrtění hlavou a naopak, je zajímavá. Historické retro, které by mohlo působit směšně, ale nepůsobí. Co vyčítám, je určitá nesrozumitelnost a přehnaná dávka poezie. Ve své době mohl být film přelomový, ale dnes je zajímavý hlavně pro milovníky filmové historie. Mé hodnocení podceňuje uměleckost filmu (prostě mi nesedl). (15.08.2012)

Godarda jsem nikdy moc nemusel. Zavedené kinematografické postupy sice boří hezky, ale koukat se na to nedá. A vyznavačem experimentů nejsem. Tady by se lineární příběhová linie hodila dodržet, potenciál tu je. Ale roztříštěnost, neskutečné hudební motivy a zvukové efekty, naprosto neatmosférická kamera, bez nápadu, to vše celý film jako film spíš ničí. (27.06.2011)

Připomnělo mi to podobně antiutopistický Godardův segment s povídkového filmu Rogopag, kde si autor prozkoušel, jaké to je pouze popisovat, naznačovat, na plné obrátky rozproudit diváckou fantazii... - a nakonec neukázat vůbec nic. V případě Alphaville sice vidíme o něco více, ale stejně se vkrádá nepříjemný pocit, že nám je cosi zatajováno. Agent Lemmy Caution zkrátka není tím nejlepším průvodcem a rozhodně všechno neví. Nemůžu si pomoct, ale právě ten zmatek a nejistota mě na tomto Godardově filmu tak pozitivně dráždí. Permanentní pocit, že někde za rámem nebo mimo interiér se děje cosi důležitého, podněcuje fantazii neobyčejně dobře. Asi by bylo poněkud laciné si stěžovat na autorské hry (škodolibé podivnosti), tu zábavné, tu méně. Hlavní je však Godardova dravost prvních let, zde v dokonalé syntéze s vlivy, které tehdy ještě přiznaně obdivoval. Inu, krásná doba, zasloužila by zredukovat na současnost... (20.08.2009)

Mám ráda Alphaville a měla jsem a budu je mít ráda i bez filmu Alphaville, který mě zajímal nejen kvůli skupině Alphaville, ale taky kvůli tomu, že jako scifi a dystopické atd., až jsem se teda nakonec odhodlala ho kouknout a dojem z něho nakonec byl docela takový rozpačitý. Ono by se to dalo v klidu rozdělit na tři takové části asi tak po půlhodinách. První je taková absurdně přestřelená hardboiled noir detektivka, druhá je rozjímání počítače Alpha 60, který řídí město Alphaville a ve volných chvílích mudruje nad podstatou lidstva a třetí část je něco jako takováta blade runnerovská romance a dohromady je to takové strašně divácky nepřístupné :). V té první části hlavní hrdina s těžce pulpově vtipným jménem Lemmy Caution střílí lotry schované za každým rohem a i u něj v pokoji a vypadá to tak nějak ještě vtipně přitažené za vlasy, dokud teda nepřijde ta druhá část s počítačem Alpha 60, který má hrozně nepříjemně zkreslený hlas, čímž jen dopomáhá ještě menší srozumitelnosti toho o čem tam celou dobu točí s takovým zaujetím, protože to chvílema vypadá, že to jeho filosofování o člověku je silně na drogách. A ta závěrečná část už je taková vlažná a dokonce trošku naivně přiblblá jak se tam používají v těch rozpravách různé odborné názvy v úplně nesmyslných spojeních a významech a k tomu při řešení toho, jestli je člověk v takovémhle světě teda schopnej být ještě člověkem a mít nějaké lidské city atd. při velmi zábavných detailech na tvář toho kdo většinou teda jen poslouchá a mluvčí je mimo záběr. To bylo zábavné hlavně proto, že Lemmy Caution se tváří hrozně nablble noirově a Nataša s tou pěknou tváří Anny Kariny je zase taková chytrá horákyně, co vypadá velmi přemýšlivě a zároveň hloupě najednou :). Takže zážitek to byl velmi zvláštní z tohohle filmu, zvlášť když o budoucnosti jen mluvili spíš než že by byla doopravdy vidět, všechno totiž vypadalo tak nějak šedesátkově, i když je na druhou stranu fakt, že o nějaké scifi kulisy tu stejně nešlo. Zvláštní zážitek se ale nerovná ve všech případech nutně i zábavný zážitek, takže mi na Alphaville možná něco uniklo, nebo to prostě nebylo tak oduševnělé a super jak to některým lidem připadá a to i přes několik zajímavých scének :). (03.08.2011)

Je mi jasné, že je to do jisté míry prohřešek dovolit si velkému Godardovi udělit tolik nízké hodnocení, nicméně mému srdci jsou bližší Truffaut a Chabrol. A už docela rozumím vyjádřením mnoha lidí, že na Godardovy filmy se nedá dívat. Ještě, že tam hrála Anna Karina. Ne dis rien... (03.10.2010)

Tak co byste chtěli vědět? Je to podivný, obtížně srozumitelný a experimentálně natočený film - tedy jako většina Godardových výtvorů. Tentokrát je skládán hold starým filmům noir chandlerovského typu - mám na mysli ony příběhy o osamělých detektivech, kterým neustále někdo rozbíjí hubu, leč kteří se přesto neúnavně snaží dobrat pravdy v jim svěřených zamotaných případech, kteréžto často nemají hlavu ani patu. Alphaville však není parodií jako český Mazaný Filip (i když k tomu místy inklinuje), ale snaží se mít jaksi "hlubší" smysl - základní myšlenkou je zde kritika zvrhlé technokracie na půdorysu sci-fi. Bohužel je to místy blábol. (27.01.2006)

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)

Jean-Luc Godard experimentuje a filozofuje. Dakedy tie jeho myšlienky padnú na úrodnú pôdu. Inokedy nie. Alphaville je pre mňa zaujímavým filmom, kvôli jednak noirovej atmosfére, ktorá je mojou slabosťou pri starých filmoch. Zároveň si z tohto filmu zobral inšpiráciu pôvodný anime seriál Ghost in the Shell, ktorý považujem za jednu z najlepších filozofických animé v rámci žánru. Nuž a potom je tu Anna Karina, ktorej úsmev ma dostáva do kolien aj po skoro 60 rokoch. Godard sa zaoberá témou straty emócií, pragmatizmu, počítačovej nadradenosti ( teda niečoho, čím sa vysporadúvali autory sci-fi žánru práve v tomto období). Scéna vraždenia mužov, ktorý prejavujú emócie v bazéne považujem za najsilnejšiu vo filme. Godard musel šokovať významovosťou než vizuálnosťou. A tu sa mu to darí. Alphaville nie je určite dokonalým filmom. Ani najlepším filmom režiséra. Ale zapamätať si ho zapamätáte. (30.03.2018)

"Daří se mi dobře, děkuji, rádo se stalo !!" ;) (13.08.2013)

Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy. (07.08.2017)

Jean-Luc Godard napísal scenár podľa románu Hlavné mesto bolesti (postavy z neho i v rámci filmu citujú). Ak máme zaujímavý nápad, ten vykvitne do zaujímavého rozprávania a to sa dostane k správnemu človeku, väčšinou vždy pôjde o radosť. A Godard ale bol správny Mensch pre túto látku. Je to premyslené, výrečné, vťahujúce..... i po toľkej dobe schopné zaujať, naplno zaujať. Alphaville, to je prúd myšlienok- silnejších i slabších, ale i cez to neopakovateľných..... Nič lepšie Alphaville tak nevystihuje. Niektoré reflexie sú v kombinácii s mrazivo panovačnou atmosférickosťou snímky, s ohromným pochopením a talentom režiséra neuveriteľne pôsobivé. Eddie Constantine a Anna Karina stvorili neobyčajný, podivuhodný pár, podivuhodný nielen na pohľad, s výrazom mocnej, až mystickej fyzickej neskutočnosti. Čas, priestor ani nijaké (ľudské či technické) autority na nich nedosiahnu. K tomuto Godardovi ja skrátka ešte zasadnem. Chlapík, ani nemohol zvoliť lepšie!- oči Anny Kariny sú na rozháňanie chmár stvorené..... Chytilo ma to za srdce..... (07.09.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (26.01.2009)

Bizarnosť, ktorá snáď nemá v rámci žánru obdoby. Podivný zlepenec rôznych žánrov ( bondovka, sci-fi, čierna komédia ) vás dôkladne unudí a zanechá vo vás minimum pozitívneho postoja k nemu. (30.04.2013)

Ufff ... ano to je to správné slovo, kterým by se dal shrnout celý film. Nejvíc mě zaujaly popravy v bazénu a creepy hlas hlavního počítače, určitý noirový feeling a některé záběry (třeba to parkoviště plné aut na konci), ale jinak prostě divnej film, u kterýho se ani nebudu snažit přemýšlet o jeho smyslu. (04.01.2020)

..aj ked som niektore veci a zjavne narazky dodatocne dohladavala (belldandy - diky moc;-) ), niektore sceny pausovala kvoli docitaniu textov..pekna hra na pomedzi sci-fi/detektivky/noir/melodramy/parodie - vsetko a zaroven nic..(vlastne trochu ako 5. element, ale uhladene)..klasicky sa Godard hra s viacerymi rovinami pre komunikovanie informacie: obraz-dialog-v obraze obsiahnuty text a ich vzajomnymi vztahmi..tato hra mu vysla..samozrejme, m. Godard si je svojej geniality vedomy ;-).. (21.08.2006)

K tomuto sci-fi noir (!) filmu lze zaujmout prakticky jen dvě postavení a zdejší komentáře to dosvědčují - buď a) totální blbost, kde není jasný děj ani postavy ani nic a jen se nepříjemně vleče, a nebo b) originální zábavná hříčka, ve které musí nad nejednou scénou srdce estétovo plesat. Ve mně se tyto možnosti spojily. Nejdřív jsem se moc nebavil, jen občas trochu pousmál nad povedenou scénou (automat s nápisem "vhoďte minci" a podobné lahůdky). Když jsem se ještě po hodině filmu podíval na hodinky, ulekl jsem se, že mě čeká ještě 40 minut a že to nemůžu vydržet. Postupně jsem ale přešel do úplně opačného stanoviska. Alphaville mě dostal a skoro mě mrzelo, že je tak krátký. U tohoto filmu víc než u jakéhokoliv jiného záleží na tom, jestli přistoupíte na jeho pošahanou logiku. Nepodbízí se, není to film pro každého jako Forrest Gump či Vykoupení z věznice Shawshank. Godard si jen tak sám pro sebe blbne, filosofuje a provokuje a je na vás, jestli se vám to bude líbit nebo ne. Mně nakonec vlastně tak nějak asi jo... (29.11.2010)

Jak už jsem psal u Nebe nad Berlínem moc nevyhledávám poetické filmy. Poezii pak nečtu vůbec. Ale na tohle jsem se docela těšil. Dost mě totiž lákají Godardovy filmy o kterých jsem toho dost slyšel a četl. Jeho experimentování s filmem mě zaujalo. U konce s dechem což byl jediný film tohoto francouzského režiséra, který jsem předtím viděl se mi celkem líbil. O Alphaville tohle bohužel říct nemohu. Myslím, že chápu co se Godard snažil říct a musím potvrdit, že to je zajímavá myšlenka a celkové dobré téma. Naneštěstí ta výpravná forma, která mě nejvíc lákala se nedá vydržet. Je strašně pomalá, záběry na nápisy (Jih,Sever) mi přišly absolutně zbytečné, monotonní hlas Alphy 60 je nesmírně uspávající. Vlastně ani moc nechápu za co dávám ty tři hvězdičky. Možná je to tím, že nepatřím do cílové skupiny tohoto filmu a nechci mu moc ublížit. 45% P.S. - Godardovi ale dám ještě šanci. (29.01.2012)

Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. (13.01.2012)