Petrolejové lampy

Nuda k posrání #107. Viz Osvícení. 40% (10.02.2022)

Ac mam Ivu Janzurovou celkem rad, cely film jsem mel dojem, ze mi ta role na ni nesedi... Potom si myslim, ze i cele zpracovani je takove nemastne neslane. Jinak jsem uz byl spokojeny, lepsi trojka:-). Juraj Herz ma za sebou lepsi veci. (16.12.2008)

Nikterak výjimečné, ale i přesto poutavé vyprávění o životě s těžkou nemocí. Mohlo tam však být nastíněno více témat než jen ta základní idea, takhle mi film přišel víceméně monotónní. Ale pod čtyři hvězdy jít nemohu, jelikož geniální herecké výkony nejen hlavních postav Čepka a Janžurové (jasný důkaz, že by neměla být spojována jen s komediemi), ale i těch vedlejších - nejpřesvědčivější mi přišla Marie Rosůlková - si je zaslouží. (11.08.2009)

Skvostný, ale dost těžký český film s hereckým koncertem ze strany Petra Čepka. (19.01.2008)

Ač začátek filmu naznačuje, že se bude zkoumat maloměšťácké panoptikum (divadelní kabaretní píseň), Herz odolal pokušení rozehrát román v celé jeho šíři a soustředil se na osud Štěpy a Pavla. Upozadil svoji vášeň pro výtvarnou i hereckou expresi, pro scény s herci jako "živými loutkami" (což zničilo Morgianu) a nechal herce "jen" hrát. Možná zkrátil román pod únosnou míru (ta scéna na vrcholu Kokrháče by mohla být delší, Štěpina láska k divadlu je vyjádřena jen pohledem na divadelní plagát), ale i tak jde na české poměry o velmi dobrý přepis románu. Snad je ten důraz na lidovou písničkovou notu... (19.05.2010)

Pro mne zbytečně těžkopádné. Jsem ochoten ocenit vykreslení společenské atmosféry v ck momarchii na přelomu dvou století, jakžtakž zvládnu i to obrozenecké tápání, ale ta zbytečná depresivnost umocňovaná všemi obrazovými prostředky, to je na mou veselou povahu moc. Juraj Herz je nepochybně dobrý rejža, ale já na něj mám chuť málokdy, a potom mám vždycky chuť si to "hodit". 60% (24.11.2014)

Po x letech od dřívěhšího zkouknutí jsem si dal repete a jedná se samozřejmě o bezchybnou práci Juraje Herze. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem v hlase Karla Černocha poznal hlas Jaroslava Satoranského, jenž ho skutečně při postsynchronech namluvil. Poznávám v čím dál víc filmech předabované postsynchrony. (07.08.2020)

Tak nevím. Vynikající Petr Čepek, to se nedá zpochybnit, ostatní taky v pohodě (chch, Černoch bez vousů, chch). Děj byl jakž takž, hlavně druhá polovina, když začal bláznit. To jeho neustálý "hehe" s blezanem ven bylo fakt psycho. Ale první půlka vysloveně nuda. A to nejen kvůli ději. Mělo to úplně divnou atmosféru. Jak nějaká TV inscenace nebo něco. Ale tak su rád, že jsem to viděl. (23.06.2007)

Nová filmová posedlost. Ráda bych něco k tomu filmu napsala, protože si ho vážím. Ale nejde to, mám zatemněno. Jediné co dokážu napsat je snad pouze: ukázka toho, jak jde něžně spojit poetično s nelehkým údělem lehké dívky, co má syfilis a jmenuje se Život. (03.10.2010)

Píseň zhýralého jinocha na filmovém pásku. (08.01.2016)

No...mě to minulo...a Janžurová oblastní líbivé herectví navenek:-( (12.01.2019)

... přitahují komůrky. Jen štiplavé, sychravé plamínky. Trpký, prázdný stav. Švestkový nach konce léta, a pak už jen tma. Polámané plaňky. Pád pláňky. Pod stínidla zlomyslné pohádky. Zdobné košilky do proutí mžitek. Zpod oparu jabloňových nitek, po proudu zrádných, rozštěpených světel. Klamný, plavý zápal uhasíná v popel. (08.12.2023)

Bravurni film Juraje Herze s neskutecne sugestivnim Petrem Cepkem a nemene skvelou Ivou Janzurovou. (05.10.2008)

Toto je po Spalovači mrtvol asi nejlepší Herzův film. Bezvadné herecké výkony Petra Čepka a Ivy Janžurové ve filmu s velmi dobrým scénářem a výbornou dobovou atmosférou. (12.01.2010)

Tomu uhihňanýmu volovi by slušel chomout nějaký pořádný machny, co by ho denně mlátila holí po hlavě a tu příšernou povahu sobeckýho línýho idiota z něj vymlátila. Hihihi. A stejně tak otravná Janžurová, hihi, pořád se chichotající jako hihihyena... Každopádně oba hlavní představitelé svoje (už v předloze nesympatické postavy) zahráli na výbornou a jelikož ve mně tenhle film vzbudil odpor, musím mu trochu přidat na hodnocení... odpor je totiž taky emoce. 45% (18.10.2013)

Štěpin boj o naplnění mezi prsty utíkajícího života jakýms takýms smyslem a o uchování aspoň kouska vlastní i Pavlovy lidské důstojnosti a vzájemné blízkosti, ta samozřejmá loajalita k nešťastné lidské trosce, to je velká síla. Z prvního dějství jsem ale tak nadšený nebyl, líčení secesních radovánek maloměšťácké společnosti má v sobě jakési herzovské dryáčnictví, přes které se nikdy neumím docela přenést, a do stejné škatulky se mi řadí třeba i Čepkovo umělé hihňání – Herz prý byl hrdý na to, že Čepka jako první režisér přesvědčil, že nestačí před kamerou jenom být, že musí občas i hrát, jenže mě ty přechody mezi bytím a hraním (ze začátku) ruší, stejně jako náhlé zvraty v chování vedlejších postav. Zato Janžurka tam nemá snad jediný slabý ani hůř uvěřitelný moment, takhle hrát jsem ji ještě nikdy neviděl a tuším, že už jinde neuvidím. (13.04.2018)

Jeden z nejsilnějších českých filmů co se týče atmosféry i hereckých výkonů (rozhodně nesouhlasím s tím, že Čepek jednoznačně přehrál Janžurovou!). Scéna, kdy Štěpa jede vlakem a navazuje kontakt s neznámou holčičkou, mne zabolí při každém shlédnutí.... (01.06.2007)

Herectví jako ztělesnění životních symbolů, to nám předhazují oba hlavní aktéři. (27.03.2008)

Tak budu zase za černou ovci - Petrolejové lampy mě nebavily, vůbec nevím, co mám v tak mdlém dramatu, ve kterém se do dobré druhé třetiny nic zajímavého nedělo, hledat za zázrak. Možná tak úchvatný herecký výkon Janžurové? Ten sám mi stojí za nejméně jednu hvězdu. Ale jestli měl film pojednávat o rozkladu osobnosti díky syfilidě, zvládl to jen z části. Zbytek byl prázdná, zbytečně protahovaná břečka, které chybělo cokoliv, co by ji dělalo dobrým, ne-li vůbec nějakým dramatem. Mám tímto být za barbara bez vkusu? Tak ať. Asi jsem vnímáním úplně jinde, než zdejší většina... (06.12.2020)

Příběh o duševním rozkladu syfilitika v podání Petra Čepka. Jakkoli to byl geniální herec, tohle nevidím jako jeho až tak životní výkon, totéž platí o Janžurové - její role jakoby byla zahraná sice perfektně, ale patřila k trochu jinému scénáři. "Secesní" atmosféra i deprese člověka, který pomalu umírá byly vystiženy pěkně, ale. Pavel přitom předem vylučuje možnost léčby - a to jen ze strachu před pomluvami. Nemůžu se ubránit srovnání se Spalovačem. Oba filmy jsou příběhem duševního rozpadu člověka pod určitou chorobou. Ve Spalovači je tou chorobou nacismus, tady "jen" syfilis. Ve Spalovači je příběh vylíčen mnohem pečlivěji, působivěji a méně...mám říci secesně nebo chaoticky? Promyšlený scénář (ale to asi jen kvůli knize), zajímavá kamera a skvělá hudba (nepočítám-li zhudebnění Gellnerových básní). -A...proč se nenecháš léčit? - Blázníš? Co by tomu řekli lidi? (17.09.2008)