Pelíšky

Asi není potřeba nikomu tento film představovat, protože se jedná o legendu, kterou každý viděl, nebo ji alespoň zná. Klasika, která každé Vánoce září na našich obrazovkách. Pokusím se tuhle legendu trošku rozvést a dovolím si ji i lehce zkritizovat. I když děj zná asi každý, tak i tak jej v rychlosti zopakuju. Děj pojednává o třech rodinách, žijící v jednom domě v jedné pražské čtvrti. A my sledujeme příběh rodiny Šebkových, Krausových a učitelky Evy s jejím synem. U mnoho filmů s více příběhovými linkami často bývá zvykem to, že jedna je méně zábavná, než ta druhá. Tady to však neplatí a divákovi je v podstatě jedno, kterou linku sleduje, protože všechny tři jsou úžasné a baví na 110 %. Každý má ve filmu nějakou oblíbenou scénu, ale jak nad tím tak uvažuji, tak jich mám tolik, že kdybych je sem všechny vypsal, tak by mě ČSFD zarazilo kvůli limitu písmen. Jinými slovy, ten film, stejně jako statisíce či miliony Čechů, zbožňuju. Ale, aby to nebylo zas tak růžové, tak menší nedostatky vytyčím. V druhé polovině začne být film vážnější a už to není ta pohodová komedie, což není zrovna chyba, ale film tak ubere z toho v čem byl v první polovině dominantní. Tou dominantou myslím humor, protože, jak říkám, druhá polovina, tedy spíše poslední třetina, z toho humoru ubere, sice humoru nezmizí, ale je ho méně, a je to celkem skok. Neznamená to, že by ta vážná část filmu nebyla dobrá, protože je skvělá, velmi dojemná a smutná, ale jednoduše nedokáže překonat tu humornou část, tu první polovinu. Z hlediska příběhu je první polovina ta zábavná až za břicho se popadající část filmu a sledovat ty přemrštěné rodiny nemá chybu. Asi každý se v některých momentech najde, tedy alespoň já jsem se ve filmu často nacházel. Ta druhá je z hlediska příběhu komplexnější, nabízí bližší poznání tehdejší doby, ztráty ideálů a iluzí, tím především poukazuji na závěr filmu, kde i ta kapička dokáže ukápnout. Člověk sleduje fiktivní příběh rodin, nacházející se v šedesátých letech minulého století, ale film navzdory jeho vzhledu komedie, tak skrývá pravdivý příběh plný emocí, lásky a skutečnosti. Ve filmu se člověk zasměje, to tedy především, ale také si zaplaká a možná si i zavzpomíná. Jak říkám, asi většina si pod názvem Pelíšky představí třeštěnou českou komedii, která však skrývá nesmírnou pravdu, které jde jen těžko odporovat. Přesunu se k hercům a tady není, co rozpitvávat. Donutil jako věrný sluha komunistického režimu baví každou vteřinou. To samé platí i o provokativním a frajerském Polívkovi a cholerickém Kodetovi. Všichni tři pánové jsou herecké esa a odvádí perfektní výkony. Samozřejmě nezapomínám ani na Vašáryovou, Holubovou a Stašovou, kde všechny tři herečky odvádí také úžasné herecké výkony. Abych tady nemusel vyjmenovávat všechny, tak to shrnu a řeknu, že všichni herci jsou perfektně zvolení pro jejich role a nemám k jejich hereckým výkonům ani jednu výtku. Čistě z technické stránky samozřejmě pochválím kameru, střih a také hudbu, která jemně a s klidem dolaďuje atmosféru filmu. Celkově se jedná o klasiku s velkým K, která se jednoznačně řadí na žebříček nejlepších českých filmů, možná, že je to i ten nejlepší, ano, asi je. Rve mi to srdce, ale asi ten půl bod za tu slabší druhou polovinu strhnu. I tak to je perfektní český film, jak z hlediska příběhu či humoru, ale také díky své emoční stránce. Je to film, který není bezdůvodně na 10. místě mezi nejlepšími filmy, tady na ČSFD. No a já se zase těším na Vánoce, jednak z důvodu pohody a atmosféry, ale také z důvodu toho, že budou opět vysílat legendární a nestárnoucí klasiku jménem Pelíšky. Známka: 9,5/10 (28.12.2023) (méně) (více)