Pelíšky

Kultovní tragikomedie, skládající se z řady volně na sebe navazujících scének ze života v naději nasáklém soumraku aniž by si to kdokoliv z účinkujících tak úplně uvědomoval. A tím se i do větší míry snad do poslední jedné zlidovělé momentky řídí. Až se skoro nenápadně hořkosladká komedie přehoupne do potemnělé a posmutnělé tragédie. Vůbec nejnepříjemnější mi ale bylo v chvílích, kdy jsem viděl v interakcích a chování postav této fresky současnost. Poškozená mentalita celé společnosti je stále více než viditelná. Spolu s Jiřím Kodetem by měl člověk chuť se pak znovu ptát: "Ty máš ve škole tu ruštinu. Jak se řekne rusky ´hajzlové´?" (01.01.2024)

Jest zajímavo dosledovati novou prequelovou trilogii Zahradnictví a celou tuto událost letošního roku završit reprízou oblíbených Pelíšků. A shledat, že Pelíšky zestárly. Zatímco v trilogii se pracuje s postavami ze široka, před našima očima stárnou, vyvíjejí se, prožívají dvě totality i osobní příběhy nejen milostného charakteru. A v Pelíšcích jen lákáme na zkratkovitou podívanou, jež byla sice důležitým dílkem mozaiky o naší minulosti, leč nikoli absolutním a definitivním pohledem na mytizované události osmašedesátého. Tedy co zůstalo? Ach ano, to charakterní sólo milovaného Kodeta. Ale příběh o domácím tyranovi je již naší kultuře velmi dobře znám a máme na paměti již Haasovu nebo Marvanovu kreaci. A samozřejmě nikdy nezapomene na zpracování Dreyera Pán domu aneb Tyranův pád, klenotu dánského filmu roku 1925. (26.11.2017)

Myslím, že tenhle film není určen ani tak pro ty, co tehdejší dobu zažili, jako spíš pro ty, co zažili všechny ty svoje fotry komouše a antikomouše, jež dotyčná doba stvořila. Na každém sídlišti se hlavně v devadesátých letech "totalitní dědci" vyskytovali hojně a kdo to nezná, ten si bezmála geniální vtipy a narážky se svěřováním nástěnky, anarchistickým nokem a soudruhy z NDR patřičně neužije. I bez přítomnosti stínu socialismu však zůstávají Pelíšky výbornou komedií, která stojí na až neuvěřitelně povedeném obsazení - co postavička, to perla... (15.11.2010)

po revoluci vzniklo hodně filmů, ale jen pár se jich zapsalo do podvědomí lidí tolika hláškama (..já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? bude se smát! a otci na očích se tahá s největším exotem v okolí!). tvůrci se ,,nešetřili" a role napsané pro M.Donutila, B.Polívku, J.Kodeta atd., atd. jsou geniální. a také díky nim, jednou i nastupující generace bude vědět, že existovali soudruzi a že byl nějakej rok 1968. jak hlásal J.A.Komenský - škola hrou! komedie pro všechny bez rozdílu věku a politické příslušnosti. ,,to bude asi od soudruhů rodičů!" (16.04.2006)

nejraději mám Gagarinova bratra:-) Centrofixa Masaříková z Píšťan, která má oblíbený seriál Divoký anděl a oblíbeného herce Boba Marleyho, s nadhledem a objektivností, vlastní jejímu věku a národnosti, vyplivla svůj názor: "odpad! Nudný film, trápny humor". Myslím, blbko, že trápná jsi ty. Některý humor je prostě pro starší a chytřejší, víš? Zkus třeba něco jednoduššího, Teletubbies nebo reklamy, to bys mohla dát:-)) (21.12.2009)