Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Žert kvalitou nesporně oplývá, zvláště, když si Milan Kundera pohlídal scénař. Rozhodně to není takový výbuch jako Nesnesitelná lehkost bytí. Stále více nabývám dojmu, že Kunderovy knihy lze natočit jen velmi ztěžka. Styl, jakým byl Žert natočen, s neustálými prostřihy, mně nesedí, spíše mě to rušilo. Vadilo mi, že příběh byl značně osekaný, nicméně herecké výkony jsou víc než slušné. ()
Cynický odsudek prašivé ideologie vyvolávající "vážnou radost, kde není prostor pro legraci" a která křiví charaktery věrců i bezvěrců. Z nadšených soudruhů se stávají zhýralé a pokrytecké svině (Munzar) nebo zoufalci schovávající se za šťastný úsměv (Dítětová), svobodomyslné překroutí v netečné cyniky bez budoucnosti (Somr). A neteční (všichni ostatní), ti jsou vždy pouze poslušní. K člověku až hnusně upřímné. Takhle nějak si představuji dokonale depresivní film. ()
,,V TÉ CHVÍLI JSEM POCHOPIL, ŽE SE MI NABÍZÍ PŘÍLEŽITOST K POMSTĚ, NA KTEROU JSEM ČEKAL 15 LET...“ /// Návrat do doby, ve který VŠUDE vládl zdravý duch. Nebo že by to tam páchlo blbostí? První půlka je (z mýho chabýho kulturního pohledu) fajn. Pak to začne bejt nuda. Ludva je děvkař, kterej nevěří lidem. Toť fakt. Když se dozvíme proč, tak se tady přestane cokoliv řešit. Aspoň z mýho pohledu. Má vyniknout cynismus? Nebo ideologická zoufalost? Oboje je jistě možno ukázat líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1965 Milan Kundera, jsem nečetl. 2.) Už se nepamatuju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Film, který je prosáklý tragikomedičností skrz naskrz. Závisí pak jen na osobnosti diváka, zda se tomu všemu bude smát, či zda mu pouze bezmocně sklapne čelist. Bezvýchodnost a nejednoznačnost pomsty tak, jako málokde. Téma nemožnosti spravedlivé pomsty, zvláště dnes, převažuje téma tupého režimu. A cimbálka samozřejmě dokonalá a nezbytná! ()
Žert je rázným výpadem proti komukoliv, kdo by rád tvrdit, že na světě existuje něco jako spravedlnost. Není to jen román/film, který ukazuje, že pomsta je nesmyslná. Kundera chce spíš říct, že sám svět nedává ve své podstatě smysl. Je to jen změť hořko-sladkých, mnohdy bolestně-směšných momentů, jdoucích vždy nepředvídaným (a často tím nejhorším možným) směrem, proti našim pohnutkám či nejlepším předsevzetím. Jakoby osud, pokud vůbec existuje, byl jenom jakýmsi dětinským a zároveň sadistickým vtipálkem, ničím víc. Přiznám se, že podobně jako u většiny Kunderových děl jsem na jednu stranu Žertem fascinován, pro jeho rafinovanost, chytrost i postavy a zároveň zděšen jeho nekonečným cynismem a nevírou v jakýkoliv vyšší smysl našeho ubohého lidského pachtění. „...vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno...“ ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- V srpnu 1971 byl film Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru. Znovu byl uveden až v srpnu 1990. (ČSFD)
- Scény z dolů se točily přímo na Mostecku. (jenik71)
- Mezi dvěma navazujícími záběry ve scéně při pití vodky v posteli profesorova bytu náhle ubyde příliš mnoho alkoholu z lahve. (Dvojirakri)
Reklama