Žert

Výrazně metaforické pozadí vyprávění a výtečný výkon smutně prázdného Josefa Somra – to je tím hlavním, co si na Jirešově Žertu budu vždycky pamatovat. Snímek kritizující totalitní politické praktiky, jak víme, komunistická cenzura poslala do trezoru. Působivé svědectví těží i z toho, že si Milan Kundera pohlídal scénář. Tragikomické, přesné. Nezapomínejme na minulost. (10.11.2016)

Od Kundery jsem nikdy nic nečetl, ale co jsem četl o něm, tak zdejší hrdina ve své nesnesitelnosti, aroganci a zahořklosti dost věrně odpovídá tomu, jak jsem si ho vždycky představoval. Osobně mě nejvíce zaujal motiv o zestárnuvší budovatelské mládeži, která, zatímco byla v 60. letech svědkem kritické revize socialistických hodnot, měla svázané své vzpomínky na mládí s monstrózními oslavami, pochody a optimistickými písněmi o přestavbě a nové době. Co se týče samotného Ludvíka, ten si měl vzpomenout na zlidovělé rčení "Kdo chce tančit se Švorcovou, nesmí se divit, že přijde gulag." (16.10.2022)

--- Veselý može byť i nihilista. Smeje sa ľuďom, ktorí trpia--- --- VY ste moja pravda...i VY ste moja pravda --- --- Čo myslíš, čo by na to povedali súdruhovia, ktorí neprežili ? Tí neboli ješitní, tým šlo o život, pochopili by, že šlo o ŽART --- --- Čakal som Vás skor, než som Vás poznal...--- --- "SVLÉKNĚTE SE HELENO, SVLÉKNĚTE..." --- (07.06.2009)

Strana má přece právo vědět všecko. Kunderova kritická reflexe vlastních chyb a zločinů na pozadí jednoho zbabraného lidského života, jeho prchavosti a paradoxních charakterů je ve svém filmovém ztvárnění mimořádně působivým pohledem na období komunistické totality v její zvrhlé obludnosti, ohyzdnosti a deformovanosti. Kundera prostřednictvím krátkých retrospektivních výjevů nahlíží na tuto dobu jako na podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti – v konfrontaci s Ludvíkovým osudem potom působí některé motivy, zvláště záměrně stylizované sekvence z budovatelských veselic, jako zlovolný škleb. Jireš se nemýlil ani v případě obsazení hlavních postav zralými, typově přesnými herci – vedle Jany Dítětové a Luďka Munzara to platí především o Josefu Somrovi, jehož pomstou vedený (anti)hrdina je svrchovaně tragikomický part, outsider závislý na ženách a sexu, v podstatě nešťastník, který promarnil i svou poslední příležitost zúčtovat s nedobrovolným torzem svého života. Při žertování nikoho neurážejme (Cicero). (25.07.2020)

To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout. (29.10.2017)