Case for a Rookie Hangman
Režie:
Pavel JuráčekScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jan KališHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubomír Kostelka, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Milena Zahrynowská, Pavel Landovský, Miroslav Macháček, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Mladý muž jménem Lemuel Gulliver (L. Kostelka) jednoho dne zabloudí autem na tajemné silnici a havaruje. Ke svému úžasu zjistí, že nehodu způsobil oblečený zajíc s kapesními hodinkami. Od té chvíle Gullivera, jenž se ocitl v tajemné zemi Balnibarbi, potkávají samé prapodivné věci: budova uprostřed polí mu připomíná rodný dům i školu, kolem se objevují mlčící lidé, kdosi Lemuela pronásleduje a střílí po něm. Později se Gulliver seznámí s historií balnibarbského hlavního města Laputy, které kdysi uniklo nepřátelskému obležení tak, že se vzneslo do výše. A právě tam musí Gulliver uprchnout poté, co je odsouzen k smrti a předán do rukou začínajícího kata… Fantaskní román Jonathana Swifta "Gulliverovy cesty" se stal klasikou dětské literatury, avšak jakožto ostře satirické dílo je určené spíše dospělým. Scenárista a režisér Pavel Juráček ve svém filmu zpracoval méně známou kapitolu románu. Vyprávění zasadil do soudobých reálií a vytvořil významově složité podobenství, vyjadřující jeho vlastní, ale i společenské dobové pocity. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Na poprvé jsem tento snímek teda moc nepobral. Celé mi to přišlo takové "dada". Absurdní až běda...Samozřejmě nádherná Fišerová hudba, ale to snad je u něj vlastně zcela běžné. Zatím nevím, co k tomu více dodat. Snad po druhém shlédnutí, které u tohoto typu filmu je asi nezbytné. ()
... je mi líto, asi jsem nepochopila.... nicméně podobný pocit jako z tohoto filmu, mám i z Alenky v říši divů a nad tou se také všichni rozplývají.... ()
Slovy druhé přísedící: "Já jsem jen obyčejná ženská..." A nevím... Nevím, co si o tomhle snímku mám myslet. Už popáté jsem tomuhle filmu dala šanci, ale víc než přes tři hvězdy se nedostanu. Absurdní ad absurdum, surrealistické až běda a já jsem z toho úplně dada. Mrzí mě to. Někdy zkusím znovu. Pošesté... Ach jo. ()
"To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček." - František Vláčil ()
Ne, prostě ne. Předloha Johnathana Swifta je štiplavá, výstižná a SROZUMITELNÁ, jenže tohle je blábol. Postavy pronášející náhodně zvolené věty nesouvisející s čímkoliv možná pro někoho reflektují totalitní stát, v němž může na dveře kdykoliv zaklepat StB, ale pro mě tedy ne. Minulý režim fungoval až příliš jednoduše - lidé říkali co se od nich čekalo, a každý si myslel svoje. Tady chování lidí komíhá mezi šílenstvím a křečovitou absurditou. Ctitelé Juráčkova přístupu zmiňují Kafku a povedenou alegorii, jenže já v tom vidím do sebe zahleděnou lynchovinu - a myslím to v nejhorším významu slova. ()
Velká škoda, že se Pavel Juráček stal tímto filmem sám sobě katem. Na druhou stranu vzniklo toto neskutečně originální a téměř dokonalé dílo, které fascinuje svou nepopsatelností. Jednotlivé detaily se mi v hlavě jakoby vracely, prolínaly a zase mizely, abych bych chvílemi zmatený, jindy spokojený, překvapený... Prostě: Spoustu zamyšlení evokuje vyprávění Lemuelovo. Už teď vím, že se na něj chci co nejdřív podívat znovu. Ještě bych zmíni, že opravdu krásné role tu mají Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Nataša Gollová... ()
Nejspíš bych měla velebit schopnost snímku dostat mě do těžce depresivní noční můry, ze které se nemůžu probudit. Třeba až těch vlastních budu mít míň, třeba pak teprve docením genialitu. ()
Prvních Dvacet minut bylo uplně skvělých, To jsem si dosyta užívala. Prostředek byl už tak dobrý nebyl, ale pořád to nemění nic na tom, že to je perfektně udělaný film. Netušila jsem, že Češi natočili něco tak absurdního, abstrakntího...připomínalo mi to místy Alenku v říši divů, mazací hlavu, zahradu...strašně se mi to líbilo, ale není to pro mě film na pět hvězdiček. Něco mi tam chybělo a navíc mi to přišlo delší, než to je. Jinak vynikající dílo. ()
Jako celek je to nespojitelné, nepochopitelné, zdlouhavé a nudné - určité pasáže a scény jsou však přesné a padnoucí, ať už si to člověk vztáhně na cokoliv. Satiru na bývalý režím v tom nemůžu sice najít ať hledám, jak hledám, vlastně to celé nemá logiku ani spád, je to jen neurčitý spletenec a slepenec scén. Vysoké hodnocení je zarážející, já sám bych nedal více jak 65procent. ()
Velmi zajímavý film o společnosti, kde nikdo nechce myslet a snaží se při životě udržet stav vlády, který už dávno neexistuje. Jde o podobenství přibližující jak východní totalitní společnost (podle roku vzniku), ale ve velké míře i západní demokratickou společnost. A to rozdělením společnosti na horní a dolní zemi, kde dole stále vzhlíží k horní zemi, která jim vládne. A to i přesto, že už v této horní zemi žádný vládce není, všechny funkce zastává pouze technický personál a všichni žijí jen pro sebe. Rozdíl mezi horní a dolní zemí tak je pouze jediný... horní země se na stav věcí dívá realisticky, dolní země žije v tradičních a již reálně neexistujících představách. Film je hodně náročný a těžký pro pochopení, přesto jde o hodně zajímavý počin. ()
Popis filmu nesľubuje až toľko absurdity a nepochopiteľných scén. Príliš veľa podobenstiev môže byť aj na škodu a u mňa viedlo k absolútnemu nepochopeniu a neschopnosti dopozerať. ()
Tak tenhle film jsem neměl tu čest pochopit zcela. Snad budu mít ještě někdy možnost se na něj podívat znova. ()
Velice jízlivá satira na účet komunistické strany, jejích zvyklostí i konkrétních osob. Některé momenty jsou geniální (myslící stroj, poprava básníka, studánky) ovšem je pravda že dost jsem jich nepochopil (přece jen jsem ročník 88). Takže vidím to na další shlédnutí a pak možná přibyde i ta poslední hvězda. ()
Zapomenutelné. Nedoporučuji. Když se Gulliverovy cesty smísí s Alenkou v říši divů, mohl by to být krásný snový zážitek narkomana lpícího na další dávce. Nakonec z toho vznikne guláš objevování pravdy a touhy jí někomu předat, což opřeno o nepříliš zajímavou a/nebo velmi okatou symboliku působí až příliš stupidně, čemuž absurdní satirické WTF momenty nepomáhají. Většinu času pak čekáte až velký cestovatel odejde/zemře. ()
Juráčkův Gulliver se stal jeho vlastním stínem a ten nelze překročit. Slovy Vladimíra Síse " Juráčku, člověče, to je ďábelskej film! To není možné, že jsi to vydržel, protože to je udělaný doslova s buddhistickou vůlí a pokorou." ()
Hektický začiatok, za ktorý by sa nemusel hanbiť žiadny režisér akčných filmov. Menší odkaz na Postavu k podpíraní cez kolektívne vedomie – nevedomie, ako aj jej hlavnej postavy. Samotný případ pro začínajícího kata je najvtipnejší s paródiou intelektuálneho prejavu s revolucionárskou hodnotou pred popravou. Film má množstvo významov, ktoré divák ani nedokáže všetky vstrebať, je hravo nezmyselný, ako režim, ktorý kritizuje. ()
Asi ten nejkafkovštější film, jaký jsem viděl. A na LSD by to bylo ještě zajímavější. ()
Nevím, nejsem si jist, nechápu. Kdokoliv by po mé maličkosti chtěl říci o čem to je, co si o tem myslím, odpovím to čím jsem začal tento komentář. Bravůrní režie a kvalitní herecké výkony (mě se nejvíce líbil básník Husák co neví, co má říci před svou popravou) mě nedovolují dát méně jak ****. Bohužel film je určen pro úplně jiného diváka, než jsem já. Nevím. nejsem si jist, snad...ne, to né. Nízkost mého intelektu nedovolí k uchopení a pochopení tohoto snímku. ()
SPOILERY. Je mi líto pane, ale toto není sen. Ani nevíte, jak líto je to mně. Ačkoliv.. Pavel Juráček napsal a natočil film, jehož dokonalé libreto by stálo zato místo od místa tesat. Dejte můj párek sirotkům a pivo vdovám. Podobenství o muži stíhaném spravedlností v zemi, jejíž panovník má být údajně v jiné, vyšší a lepší,, ale ve skutečnosti dává dlouhodobě přednost pozici vrátného v hotelu Carlton v Monte Carlu, lze číst jako nanejvýš zábavnou politickou satiru, ale Případ je něčím víc - otazníkem i odpovědí otázky, jak takové zřízení může vůbec fungovat. Dystopická, mizantropická odpověď (a dokonce vyřčená omluva hlavního šaška) nedává nejmenší naději na pokrok ani v mezích, ani mimo meze zákona a jako každé dílo svého druhu vybízí jen ke dvěma reakcím - úlevnému smíchu a okamžitému odložení nosného média do trezoru na základě obou výše uvedených důvodů. Komediální rozměr Případu tkví v bezmála brdečkovské absurditě toku událostí slov a hereckých výkonů, v nichž beznadějně osvícenského hrdinu Lubomíra Kostelky překonává jen Pavel Landovský v roli komicky odporného, všudypřítomného fízla. Víte, co to je kapavka, princezno? ... To je nemoc, kterou jsem měl třikrát. ()
Poprvé jsem tento film viděl v kině v roce 1970, ale jaký jsem z něj tenkrát měl dojem, si už nevzpomínám. V paměti mi utkvěla pouze scéna se zajícem s hodinkami, protože je obšlehnutá z Alenky. Jde o alegoricky pojatý snímek kritizující tehdejší politické a společenské poměry. Současné mladé generaci už asi mnoho neřekne, protože někdejší režim i problémy už dávno neexistují. Dnes tady máme jiný režim a s ním jiné problémy. Zkuste dnes natočit film kritizující multikulturalismus, Green Deal, LGBT a jiné absurdity, které prosazuje někde v oblacích se vznášející a od reality odtržená eurounijní Laputa! Současný mocenský aparát s vámi zatočí podobně, jako ten komunistický zametl s Pavlem Juráčkem. Největší přínos tohoto filmu současnému divákovi spatřuji v tom, že zachycuje ženské účesy z konce šedesátých let. Tehdejší krásky měly něco do sebe. (To samozřejmě neznamená, že by ty dnešní nebyly půvabné.) ()