Konec básníků v Čechách

Nechápu, jak se tady všichni přední intelektuálové tváří, že po předchozích dílech tohle byla "neskutečná píčovina, která neměla vzniknout". Sic trochu slabší, ale i tak mi to přišlo celkem v pohodě, zase se mi nejvíc líbila scéna, jak se Kříž přichomýtne k natáčení reklamy a Kendy mu pak vnutí ty prachy =). (65%) (02.03.2012)

Jeden z mnoha zážitků z horažďovického kina Otava. Začátek nové porevoluční trilogie v rámci básnické hexalogie je tento díl neopakovatelným zrcadlem doby, který sice dost tlačí na pilu, ale skvěle vystihuje porevoluční poměry a neztratí se ani vedle takových restitučních hitů jako bylo Chytilové Dědictví nebo Hotýlek v srdci Evropy. (10.04.2014)

Start kapitalismu, všichni okolo rozjíždějí podnikání v různých oborech, jen náš idealista s prvními šedinami se tak nějak hledá. Všichni za kamerou se snaží, ale upřímná snaha nestačí. Na předchozí tři zastavení to jednoduše nemá. Největší slabina celého projektu je ve scénáři, kterému chybí lehkost původní trilogie. Na porevoluční příběh se nabalují drobné příhody, které nepohladí po duši, nevymámí úsměv na tváři. Určitě by pomohly nůžky pana střihače, víc měl zasáhnout dramaturg. Mnohé postavy jsou tady spíš za karikatury, diváka příliš nezaujmou ani nezajímají. Přitom právě vedlejší postavy byly v předchozích zastaveních velkým trumfem. Úkrok stranou. (25.06.2017)

Zoufalé, pan Klein a všichni kumpáni to samozřejmě měli zapotřebí, milý Golfisto, protože prachy, prachy, prachy... Jinak prd a kulový. Hloupé, nudné i blbě hrané, technicky ledabylé (sledujte místy postsynchrony, jak se čudláčtí lůzři ani sami sobě netrefí do huby) a upocené až běda. Zbytečný film. Takhle se kurvila ta naše kultura česká svobodná. Ale dobře pochopili, postsoudruzi. Dnes jsou tihle debilové bohatí, ze všech těch sraček, co na nás za těch 15 let vyblili... (22.02.2006)

Eine kleine Červená pustina. Před pár lety mě tento podivuhodný film neplánovaně zachytil ve svých spárech, ač bych tehdy přísahal, že bude mít nehty osekané jako pes. Až zarážejícím způsobem se mi zdá nedoceněna kombinace kleinovsko-básníkovského skanzenu se skanzenem raných 90s, přičemž obojího se podařilo nabrat lopatami doby sdostatek a promísit tak, že zadusit dvě hodiny časoprostoru není pro tento typický filmový doplněk/dodatek vůbec nemožné. Joška Vaniš sází na plátno jednu jadrnou barvu za druhou, občas prská jako Pollock, někdy vrství jako Rothko, ale přesto nebo právě proto kdesi vzadu čpí ona Krylova nakyslá sója bez sádla rozkvétající demokracie roku 1993. Pokud se k příjemci navíc dostane poněkud steroidová verze díla, filtrovaná skrze lehce přesaturovanou plazmovou televizi na straně jedné a mírně intoxikovaný mozek na straně druhé, nelze než i po letech konstatovat, že KBVČ si zaslouží své místo v panteonu raně devadesátkových podivností. (14.02.2023)