Vyšší princip

Na svou dobu (15 let po válce a okupaci) jde čistě filmařsky o nepochybně nadprůměrné a působivé drama s výbornými (době danými) hereckými výkony, leč ta klišé klišé klišé (!)... Tak těžko se mi tohle dílo hodnotí - vedle nesporných ryze uměleckých kvalit působí dnes již dost rušivě ona době poplatná schémata, živící všechny ty historii vnucované komunistické >protektorátní mýty< - uřvaní zlí němci, hloupí nadutí kolaboranti, zbabělá falešná buržoasie, neoblíbený zlý němčinář - versus andělsky hodný latinář, skvělí a lidsky zralí studenti, prostí čeští občané málem všichni svatí vlastenci... Je to tak falešný a zoufale pokrytecký pohled - černobílý - jako fimový materiál, na nějž je tenhle film natočen... Ty čtyři hvězdičky jsou tedy víceméně z jakési nostalgie a s hodně přivřenýma očima. Možná i trošku pokrytecky... (09.05.2006)

Tyhle truhly ďál náš táta. Ještě dlouho po skončení filmu jsem měl tento (bohužel skutečný) příběh v hlavě. Silný filmový zážitek ve mně umocnilo například mistrovské herectví pana Smolíka a dále pak další prvky - decentní, ale špičková hudba mistra Lišky, hutná atmosféra přetěžké doby a zkušená ruka režiséra Krejčíka. Ten natočil nadčasový snímek a zanechal českému národu skutečné filmové dědictví, na které bychom měli být hrdi. A čas od času si ho také připomenout, protože paměť lidí je někdy smutně krátká. (21.06.2010)

Jednoznačně nejlepší náš film na téma okupace v tragické době v období Heydrichiády společně např. s filmy Romeo, Julie a tma nebo s Dalekou cestou, kterých si rovněž vysoce cením..Jednotlivé filmové postavy-kostými-kulisy i exteriéry vypovídali té době vše mě připadalo opravdu velmi věrohodné. "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“ Neskutečná role a fantastický výkon v hlavní roli prof. Málka kterého svým mimořádným hereckým výkonem ztvárnil nezapomenutelný a nebojácný František Smolík (jehož příchod na gestapo, a vůbec ten jeho konečný výstup ve třídě a samozřejmě i rozhlas to všechno byli scény více než pamětihodnotné), ale i ostatní filmové role byli dobré ať už v podání Ivana Mistríka, Jany Brejchové, Otomara Krejči a nebo opět tragická role matky Vlastíka v podání Marie Vášové. Opravdu strhující-působivé-psychologické a silně atmosferické a utiskující filmové drama ( jehož dobrým základem byl už kvalitní Drdův scénář s knížky a později s filmu Němá barikáda), film které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Liškova depresivní hudba zde byla rovněž vynikající, a dohromady pěkně splinula s celým tímto příběhem. Jeden z těch filmů na který se kdykoliv a s velkou chutí vždy rád podívám znova a film který vžene nejednomu filmovému divákovi slzy do očí. Povinnost pro všechny filmové fanoušky a hlavně také pro mladou generaci. Taková malá zajímavost na konec: Pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného "Vyšší princip", původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta (dovedete si to představit?), nakonec však z tohoto jména sešlo poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už nekolik let bohužel po smrti:-( Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi-nám všem už dobře známý, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil. (27.07.2007)

Dvadsiateho siedmeho mája roku 1942 bol spáchaný atentát na SS-Obergruppenfuhrera Reinharda Heydricha, zastupujúceho ríšskeho protektora Protektorátu Čechy a Morava. O niekoľko dní neskôr podľahol svojim zraneniam. Nemecká ríša vyhlásila kvôli jeho smrti štátny smútok. Niekoľko študentov pražského gymnázia však toto nariadenie nebralo na vedomie. Robili si z toho žarty. Za toto ich neuvážené konanie ich postihli tvrdé persekúcie a exemplárne tresty. *** (27.06.2018)

I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupit. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké je to místo? Místo muže! Citovaný Senecův výrok, ve filmu pronesený titulní postavou, je jakýmsi logem celého příběhu. Příběhu o lidské statečnosti, která je pečlivě skryta za masku apoliticky smýšlejícího člověka. Autor literární předlohy, spisovatel Jan Drda, publikoval stejnojmennou pětistránkovou povídku již na podzim roku 1945. Vycházel z reálné události, která se přihodila v červnu 1942 na gymnáziu v Příbrami. Po přečtení povídky byl režisér Jiří Krejčík rozhodnut dát jí filmovou podobu. Realizací se začal zabývat již na konci čtyřicátých let, Drda však konečnou scénáristickou verzi dokončil až o deset let později a rozšířil ji pro potřeby celovečerního filmu. Příběh nás zavádí do maloměsta v době druhé světové války. Je po atentátu na Heydricha, platí stanné právo a nacisté se mstí za každou malichernost. A právě jedna taková malichernost stojí život tři studenty. Ústředním hrdinou se stává starý profesor zdejšího gymnázia Málek, člověk žijící mimo realitu, uzavřený ve světě antických filozofů. On je tím hrdinou, který se rozhodne intervenovat za uvězněné studenty a zachránit jejich mladé životy. I přes marnou snahu zabránit hrůznému činu projeví svůj občanský postoj v samotném závěru, kdy před celou třídou odsoudí právě probíhající perzekuce nevinných lidí. Smolíkův oscarovaný výkon zcela jistě tvoří jeden z nejvýznamnějších mezníků v historii českého filmového herectví a pro herce samotného představuje dosavadní vrchol uměleckého působení před filmovou kamerou. V rámci precizního Krejčíkova vedení se tu dokázala s obdivuhodnou autenticitou prosadit také generace mladých a začínajících adeptů hereckého řemesla v čele s mladinkou Janou Brejchovou, Petrem Kostkou, Janem Šmídem, Alexanderem Postlerem i Jiřím Kodetem. Zvláštní postavení pak ve filmu zastává osoba velitele místního gestapa (Hannjo Hasse). Ten zde není vykreslen jako primitivní sadistická bestie, ale jako vzdělaný kultivovaný člověk, milující otec a odchovanec skautského hnutí. Jeho poměrně dobrá čeština naznačuje i možnost českých předků. Tento – alespoň vnějškově – bezchybný profil naruší jediné gesto, s nímž odsoudí nevinné studenty na smrt. Krejčíkovi se touto stylizací podařilo vytvořit daleko věrohodnější portrét alibistického vraha, který posílá své oběti na smrt od psacího stolu. Závěrečná scéna popravy patrně náleží k nejsugestivnějším pasážím hraného filmu v celé jeho historii a ve své syrové upřímnosti funguje i cosi jako memento dalším generacím (dramatické okamžiky přelomových let 1968 i 1989). Absurdní vražda mladých studentů, tragická událost, která byla ve skutečnosti součástí mnohem děsivějšího pekla. Snad proto Krejčíkův film zanechává v divákovi i po více než padesáti letech neopakovatelný zážitek. Děsivý a okouzlený zároveň. (02.11.2008)