Spartakus

Sdílím nadšení. Exploatační seriálová verze legendárního Spartaka, která ale vůbec není blbá. Xena, šukačky, intriky, lehce třístovkový akční vizuál podpořený CGI masem a krví (nakonec beru - hlavně že je to na TV poměry nevídaný brutál), zdegradovaná římská smetánka, nestydaté a krvežíznivé občanstvo, nasvalený buzáci, parádní herecké výkony (#1 - John Hannah jako mocichtivý Batiatus), ale především: čím dál zajímavější zápletka s řadou překvapivých zvratů a působivých momentů. Několik prvních dílů mi to ještě úplně nesedlo - Spartaka pronásledoval přízrak Douglase staršího, byl z něj neposlušný usmutněný hodňák, no prostě mi moc nevoněl a děj ještě nebyl tak chytlavý (dobrá tu ale byla ta podsvětní temná vsuvka). Ale pak už to kopalo řiť víc a víc a posledních pár dílů jsem musel vidět tak těsně za sebou jak jen to šlo. I ten Andy Whitfield si mě nakonec získal (a homoprototypní Crixus už mě tolik nesral:D). Takže i přes ten horší rozjezd je BLOOD AND SAND nakonec ’u Jupiterova ptáka’ dobrá podívaná. 8,5/10. (28.10.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Na tento seriál sa môžete pozerať z rôznych pohľadov. Tí, ktorí majú radi historické fakty, budú určite sklamaní. Tí, ktorí nemajú radi brutalitu a živočíšny sex vo filmoch, tiež. Ale ak si chcete u seriálu o gladiátoroch oddýchnuť, baviť sa, vypustiť si z hlavy denné starosti, potom Spartacus je pravá voľba. Potoky umelej krvi, rocková hudba a krajina s večne hnedým podmračeným filtrom, to všetko beriem ako rukopis seriálu. Ja s tým nemám problém a všetko je jasne urobené prehnane zámerne. Veľké plus je, že séria nemá vyložene otvorený koniec. To mi na iných seriáloch vadí. Musím povedať, že som bol naozaj milo prekvapený po zhliadnutí prvej série s podtitulom Krv a piesok. Výborný príbeh, dobové prostredie. Ukážka vtedajšieho spôsobu života Rimanov, či už vyššie postavených alebo obyčajných občanov, otrokov, gladiátorov. (14.02.2015)

„There is but one path... we kill them all!" Blood and Sand - 80%: Zprvu pouze lacinější verze 300: Bitva u Thermopyl s příběhem a dialogy tupými, jako ostří cvičných mečů v ludusu gladiátorů. Po pár dílech, kdy si tvůrci ujasnili svou vizi, se naopak jedná o intenzivní rubačku s vizuálem za všechny prachy, dějovou linkou plnou intrik (za pointu šestého dílu by tvůrci zasloužili nějakou cenu), láskou mezi mřížemi a touze po krvavé pomstě. Určitě ten nejlepší seriál z první čtvrtiny tohoto roku a také příslib do budoucna, že novodobá verze vzpoury pod vedením Thráckého válečníka má šanci apelovat na absolutní výšiny hodnotící škály. Vengeance - 50% War of Damned - 80% (19.04.2010)