Hichki

Příběh je už malinko ohraný, ale přinesl i mnoho nových prvků, takže jsem neměl pocit, že sleduji něco, co tu už bylo mnohokráte předtím a kde se jen mění herci. Rani Mukherjee ztělesňuje svou postavu učitelky výborně. Ona opravdu umí a je radost ji pozorovat v jakémkoliv filmu. Dobře zahrané a natočené, prostě se to povedlo a jsem spokojený. O syndromu, kterým trpí hlavní hrdinka jsem nevěděl a musí být pro takové lidi opravdu velmi nepříjemný. Jedná se o nervové tiky doprovázené zvukovým projevem, připomínajícím škytavku. Rovněž smekám před všemi učiteli, kteří podobné grázlíky musí, či dokonce chtějí učit, stejně jako hlavní hrdinka. Jinak se jedná o pohádku, která je realitě na hony vzdálená a v mnoha věcech mě až rozčílila. Bylo tam ukázáno, že když jsi chudý a máš těžký život, tak je až povinností se chovat jako spratek, i když tam někde v každém z nich dřímá vědec. Vůbec se nepočítá s tím, že jsou i lidé opravdu primitivní a primitivními zůstanou a vůbec nic s nimi nehne. Budou vždy na všechny a všechno kašlat mimo sebe ve formátu, který byl ukázán na začátku: alkohol, cigarety, drogy a tvrdé pózy u rapové hudby. To jsem si myslel, že nesleduji Indy, ale nějaké černoušky z USA. Pak přišel ten šok, když se hlavní hrdinka vypravila do slumu, aby navštívila rodiče dětí, kteří nepřišli na třídní schůzky a objevila samé až svaté lidi, kteří čekají ve frontě na vodu a jen a jen díky tomu nemají na výchovu dětí čas. Zde opět prosím, aby si ze mě autor nedělal legraci. Děti, kteří se tak chovají, se nechovají tak, protože je ten hrozivě nespravedlivý sociální systém limituje (ten slouží jen jako záminka pro to, obviňovat všechny okolo s právem, dělat si co chci), nýbrž proto, že jim, rodičům i celému okolí, ve kterém žijí je prostě vše ukradené. Takové lidi neutáhnete na lásku a podanou ruku, na ni musí být už připraveni, ale co na ně platí určitě je jen hůl. Až díky ní pár z nich pochopí, že chtějí žít a myslet jinak. Ať mi nikdo neříká, že chudý člověk nedokáže vychovat slušného potomka a stále se nevymlouvá na to, že za vše může systém, vláda, bohatí, kasty, náboženství a jiné škatulky. Hláška, že nejsou špatní studenti, jen špatní učitelé je taky totální nesmysl. Chápu, co tím mělo být sděleno, ale v reálu opět nefungující. I když je někdo super člověk a nejde mu třeba matematika, tak i kdyby se učitel rozkrájel, tak se prostě moc daleko nedostane, natož, když je student opravdu tupec a prostě a jednoduše nechce. Ještě jsem si vzpomněl na to, jak po sérii vylomenin se dostane ta banda do ředitelny a tváří se jako reklama na lítost před vynesením rozsudku trestu smrti. Opět to vůbec nekoresponduje s chováním, které předváděli předtím. To měli snad svědomí na dovolené, či co? Těch různých šíleností tam bylo více a samozřejmě se ze všech v závěru stali géniové, kteří stojí za ekonomickým, vědeckým, uměleckým a bůhví ještě za jakým rozvojem nové a moderní Indie. Když tedy budu hodnotit vše jen jako pohádkový příběh, vyšperkovaný výbornou Rani M., tak nemohu jinak a musím hodnotit jasnou čtyřhvězdou. (30.06.2018) (méně) (více)