Přirozený talent

Vydarenosť športových filmov spočíva v tom, že núti ich tvorcov k čo najlepším výkonom. Okrem toho je ,,Prirodzený talent" zaujímavý v tom, že režisér Levinson ho zaodel do trocha tajomnej až záhadnej atmosféry, za čo môže postava Roberta Redforda, hlavne keď svojimi odpalmi začne demolovať štadióny. A práve jeho stretnutia so svetom úplatkárstva a vyššej moci ho mierne o toto netradičné čaro uberá. Herecké výkony sú nanajvýš uspokojivé, okrem Redforda zaujme hlavne Kim Basinger a Wilford Brimley v úlohe trénera Fishera. Glenn Close ako Redfordov strážny anjel mi prišla skôr dosť nevýrazná, síce má stále na tvári ten blažený úsmev, veľa však toho nenahovorí. Okrem toho je plusom filmu aj vydarená hudba Randyho Newmana (17krát nominovaný na Oscara - iba raz dostal) s citeľne branou inšpiráciou Vangelisovými ,,Ohnivými vozmi" , ktorý na Oscaroch triumfoval pár rokov predtým. Film ma síce nijak zvlášť nenadchol, pri jeho sledovaní som však aj ľahko zabudol na jeho vyše dvojhodinovú stopáž. (napísané 8.10. ´08) (06.10.2008)

Na baseball mám averzi způsobenou v dětsví na sportovním táboře v Ledči, kde jsme měli v programu výuku baseballu. Se utvořili dvě party. Jedna si sedla do trávy a dostala čísla, já byl tuším 6 a druhá si stoupla na hřiště. Pak to začalo. Instruktor zařval jedna. Kluk slyšící na "jedna" se zvednul vzal dřevo třikrát se netrefil a šel si sednout. Pak instruktor zařval dvě, zvednul se kluk slyšící na "dvě". Mě zatím vesele štípali komáři. Dvojka vzal pálku třikrát se netrefil a šel si sednout. Najednou instruktor zařval čenč a ti co byli v poli si šli sednout a my sedící si šli stoupnout. Během přesunu mě štípli dokonce dva komáři najednou, asi zamilovanej páreček. Bohužel fáze stání byla ještě nudnější než fáze sezení, ale naštěstí ani jednička, ani dvojka ze soupeřovic týmu se tím klackem do míčku taky netrefili a tak byl zase čenč, jenže ten kretén instruktor najednou zase od začátku "jednička na pálku" s ohledem na to že jsem byl šestka a to už značně poštípaná šestka, shledal jsem svou účast v tomto "dechberoucím" klání za nepodstatnou a šel jsem si lehnout do stanu a zapomenout na tenhle typicky americkej sport. Tenhle sport musel vymyslet nějakej voják z kavalérie generála Custera, těsně po tom co mu dal indián tomahawkem po palici, protože jinak to není možný. Z tohoto důvodu se baseballovým filmům většinou vyhýbám, ale tady mě přemohla síla jména Robert Redford a udělala dobře. Příběh si jede svoji lajnu a rozhodně nepapouškuje typickou sportovní pointu typu : přijde nějakej chudák odněkud s bažiny a všechno vyhraje. Tady nic takovýho nehrozí, film působí civilně, uvěřitelně a reálně, navíc je podpořen dobrým hereckým výkonem Roberta Redforda a vynikajcí kamerou. (07.07.2010)

Jó, baseball je nádherně nudný sport, o kterém se točí spousty ujetých filmů, nařezat pálkou by ale tentokrát zasloužili především čeští dabéři. K tomu šíleně velkolepá hudba podkresluje celou tuhle ztřeštěnou americkou pohádku okolo blonďatého farmářského synka. Ve výsledku tu máš tak přeslazený film, u kterého si radši předem připrav inzulín (není divu, že si ho vzal do parády i Matt Groening). 75% (08.03.2012)

Pre niekoho jeden z najlepsich filmov o baseballe, pre mna jeden z najslabsich alebo jednoducho nudnych, na taketo tipy filmov jednoducho musim mat naladu a teraz som ju asi nemal. Avsak musim pochvalit nadhernu hudbu Randyho Newmana a 2 najlepsie filmy samotneho rezisera Barryho Levinsona SPACI a RAIN MAN. (07.09.2007)

Sportovní bijáky to se mnou mají jako s absolutním antifanouškem koukání se na to, jak sebou na hřišti mrská někdo jiný, fakt těžký (i když zrovna baseball jsem si naštěstí jedno léto na vysoké párkrát zkusil zahrát a tudíž se v něm aspoň neztrácím); když už začnu nějaký ten zápas na plátně prožívat, musí za tím být ještě jiné kvality, v tomhle případě, lapidárně řečeno, pečlivé budování dějových oblouků i podobloučků, často sympaticky jen v nedoříkávaných náznacích pro pozorné, postupné gradování opakovaných motivů ve scénáři, obrazu i Newmanově muzice a netlačení na hrdinskou pilu, ale naopak důraz na obyčejnou, uvěřitelnou člověčinu, vedle kterého je těch pár neuvěřitelných odpalů naprosto bratelných a v pořádku – jsme přece v pohádce. A pak samozřejmě mocná skoropadesátnická identifikace se skoropadesátníkem Redfordem v roli pozdního třicátníka zabejčeně dohánějícího v životě věci, na které je i pozdní třicátník už moc starej. (08.11.2018)