Velký den Františka Koudelky
Joachim, Put It in the Machine
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (756)
Hláškami nabitá legenda. Karfík, Chocholoušek, Béda Hudeček. Z kolika filmů zdomácní tolik výroků či jmen? Není jich mnoho. Jaká scéna je vaše nejoblíbenější? Je opravdu z čeho vybírat. Po pečlivém uvážení by u mě asi zvítězila scénka přijímání Koudelky alias Luďka Soboty ze "zřejmě slušného oddílu STS Chvojkovice-Brod" do kurzu juda instruktorem v podání skvělého a přesného Franty Peterky. U kolika filmů se vám také stává, že už se smějete před tím, než daný okamžik přijde a těšíte se na něj jako malé děcko na cukroví? Tahle taškařice spojuje excelentní scénář, bravurní výběr herců do nejmenší roličky, kvalitní režisérské vedení a cit pro komiku. Znovu opakuji - je to legenda, právem náležící do mé TOP 10 filmů. ()
Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... ()
Kdybych měl být zcela upřímný, tak by bylo moji povinností přiznat, že tento film je docela velká nuda. Já upřímný být chci, takže to tímto přiznávám. Ve filmu se mi zamlouvala pouze ta pasáž, kdy Luděk Sobota prožíval svoje šťastné dny. Dále byly úžasné role Ladislava Smoljaka a Václava Lohniského. Celkově vzato film zklamal a řadím ho k těm méně povedeným klasikám našich líbezných končin. Slabé 2*. Ale alespoň obdařil naši vlast o pár kultovních hlášek. ()
Zřejmě nejlepší film s Luďkem Sobotou jaký jsem s ním viděl. Já ho mám spíš zaškatulkovaného jako komika z různých show, ale tady si nevedl vůbec špatně. Vždy mě dokáže rozesmát hlavně svým hlasem a tím, že ze sebe dělá s prominutím debílka. A ani tady tomu nebylo jinak. Scénář mu byl doslova šitý na míru, nechybí spousta humorných situací ani nezapomenutelných hlášek (zvláště pak pasáže z blázince stojí za to) a Marta Vančurová byla okouzlující. Takže „kde je ten prďola co tu čepuje to pivo…“ ()
Asi se na mě budete zlobit, ovšem - kolik třešní, tolik višní: Dobrá crazy komedie, ale na Miloše Macourka a jeho crazy-imaginaci nemají ani pánové Svěrák a Smoljak. No ale je to jeden z nejlepších filmů Luďka Soboty (i když víc se podle mě vyřádil v "Zítra to roztočíme, drahoušku!") a jediná snesitelná role Věry Ferbasové, někdejšího přestárlého diblíka českého filmu. Ale jak říkáme my filmoví fanoušci, "nemusí pršet, jen když kape." :-) ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
- Původní scénář začínal mottem: "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž sám, co umíš. - Mark Twain". O mnoho let později, v literárním vydání práce, autoři komentovali, že "Mark Twain nikdy nic takového nenapsal. Citát jsme si vymysleli, abychom schvalovatelům usnadnili pochopení hlavní myšlenky scénáře." (NIRO)
- Při scéně, kdy se snaží prodejce propagovat koupi počítače, jde vidět, jak se rameno s jeřábem zvedá do velké výšky. V druhém záběru je však vidět, jak je rameno jeřábu lehce nad zemí. (Jimmy15)
Související novinky
Retro biják 60. – 90. let
Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)
František Peterka 1922 - 2016
Ve věku 94 let zemřel herec František Peterka. Narodil se do rodiny bankovního úředníka a modistky. Narozdíl od svých kolegů, kteří museli v rodině bojovat o své místo na divadelních prknech, u něj… (více)
Reklama