„Marečku, podejte mi pero!“

"Tak vás srdečně, přátelé, vítám u nás v závodě - Tohle je náš soudruh náměstek Kalivoda - Já se jmenuju Kroupa a jsem tady mistrem - Hujer, jděte si po svejch" - právě jsem se z novin ze sloupku překladatele Jana Mattuše dověděla, že poslední z těch čtyř vět je ve filmu opatřena překladem pseudorumunským, ale ty první tři jsou přeloženy do rumunštiny skutečné - to jsem nevěděla - teď už to ale vím - a vy to víte taky. (15.09.2011)

Oldřich Lipský měl vždy cit na skvělé komedie a Mareček je můj splněný sen. Školní lavice – ty já rád. Dokonalý humor, kultovní řada neskutečných hlášek a především herecký koncert několika velikánů, přičemž Jiří Sovák dokonale exceluje! Má osobně nejhýčkanější česká komedie, na kterou nedám ani po 30 letech dopustit a vždy si ji rád pustím a vždy se u ní krásně pobavím. Holt vidět Svěráka a Smoljaka v jedné lavici se taky vždycky nepoštěstí. [Přesná stopáž: 91 min] (04.06.2005)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

Když nezná někdo dějepis, to je horší, než kdyby neznal... přírodopis! Kroupa, Kroupa ml., Hujer, Plha, Tuček, Šlajs, Týfová, Hrbolek, plus cameo Tomáše Holého a fiktivní legenda Hliník. Tolik geniálních postav, kdy téměř každá má nějakou slavnou repliku, nenajdete v žádném jiném českém filmu. Top 5 z domácí komedie, neskutečná zábava v každé minutě. Máte úhel Beta... - No to nemám! (26.10.2019)