Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Abrhám, Marián Labuda st., Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Jiří Adamíra, Josef Somr, Chantal Poullain, Alice Šnirychová (více)Obsahy(1)
Film Jiřího Menzela podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury je úsměvným vyprávěním, které nás přenese do doby prvních let samostatné republiky. Novými majiteli šlechtických sídel se tehdy stávali zbohatlíci, kteří sice měli peníze, neměli však noblesu starých zámeckých pánů. Jednoho dne se u poválečného regenta Stoklasy na zámku Kratochvíle objeví domnělý ruský kníže Alexej Megalrogov. Galantním chováním okouzlí celou společnost a do přízemní reality přinese romantiku starých časů, která však má své dny už sečtené... Humorný a melancholický žánrový obrázek je – podobně jako svého času Rozmarné léto – hereckým koncertem hlavních představitelů – Josefa Abrháma, Mariána Labudy, Rudolfa Hrušínského a Jaromíra Hanzlíka, umocněný Menzelovým režijním mistrovstvím a poetickou kamerou Jaromíra Šofra. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (228)
Ač Jiřího Menzela jako režiséra uznávám, v kombinaci s Vančurou mě film Konec starých časů odrazoval. Přesto jsem se do něj nakonec pustil, zejména z pocty k Josefu Abrhámovi. Ten svoji postavu zahrál povedeně. Nicméně podobné postavy mě vždycky… iritovaly. Domnělý ruský kníže Megalrogov mi byl od začátku protivný a jeho sebevědomé světáctví ve mně vzbuzovalo touhu ho ze zámku vyhodit. Celou dobu mě štvaly všechny ostatní postavy, že to nedokázaly udělat. Komentářů a poznámek měl spousty a opravdu vtipných bylo jen pár. Příběh prakticky neexistuje a děj se odehrává v podivném bezčasí. Film sice má svoji poetickou atmosféru, ale i ta šla tentokrát mimo mě a působila celou dobu podivně utahaně. Když se na film musím dodívat na sílu, je to hodně špatně… dvě hvězdy. ()
Film má neopakovatelnou atmosféru! Jeho lehkost, nostalgičnost a až snové pojetí je podtrženo mnoha špičkovými herci, kteří zde odvádějí své životní výkony! Malebá scéna zámečku Kratochvíle, pastelové barvy a překrásné scenérie již samy o sobě stačí, ale je zde ještě děj plný lásky, politikaření, žárlivosti, intrik naivity a posměškovité drzosti! Josef abrhám s parukou barona prášila jež šlechtickým gestem dává za vyučenou kuplířům a hokinárům a jež je jejich maloměšťnstvím štván, inu tento Josef Abrhám je DOKONALÝ!:) ()
Práce s knižní předlohou je v tomto filmu vcelku vynalézavá a přestože smysl a základní kostru předlohy na plátno převádí celkem věrně, nebojí se s nimi tvůrčím způsobem pracovat, doplňovat a měnit. Ve filmovém podání působí ovšem vyznění příběhu daleko bezstarostněji a rozmarněji. Film je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také partajním hrátkám v nichž jde především o to, jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak a ze stejného důvodu jej elegantně dostat ze hry. Naproti tomu je kniha, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal, ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Jednotlivé postavy příběhu jsou ve filmu obsazeny poměrně přesně. Samozřejmě pomineme-li ne nepodstatný fakt, že v knize sice Jeho Jasnost kromě ruštiny, francouzštiny, italštiny a angličtiny vskutku hovoří také česky, ovšem se silným ruským přízvukem a sluha Váňa jiným jazykům než ruštině nevládne vůbec. Herecké výkony jsou opravdu nadprůměrné, prakticky bez slabších míst. Za všechny stačí zmínit například skvostně zahraný part Jiřího Adamíry. Šofrova kamera je tradičně nadprůměrná a exteriéry podzimního parku i prosvětlené zámecké interiéry filmu svědčí opravdu mimořádně. Konec starých časů není film nikterak omračující, nýbrž spíše tichý a civilní. Rozhodně je však řemeslně velmi slušně natočený. Je otázka, byl-li by někdo z našich režisérů schopen lépe vystihnout onu temnou a existenciální stránku děje jíž Menzel zcela pomíjí... Možná František Vláčil, pokud by měl tu příležitost a také, pokud by se toho po martyriu s Markétou odvážil... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, jatamansi, Lewaso ()
Děj filmu Konec starých časů se celý odehrává v prostředí zámku s prozaickým názvem Kratochvíle a na přiléhajících pozemcích. Je nasnadě, že až do příchodu tajemstvími opředeného kníže Alexeje se neodehrává nic, co by způsobovalo větší rozruch. Od okamžiku, kdy hlavní postava začne sázet jednu vyšperkovanou větu za druhou a do toho přidá nějaké ty gagy, tak se děj ubírá jiným směrem. Jiří Menzel trpělivě servíruje dávky groteskního pohledu na aristokratické návyky a etiketu, přičemž momenty s největší komediální náplní se povedly náramně. Bohužel v konečném hodnocení se promítá i fakt, že jedna zajímavě napsaná postava neutáhne veškeré dění, což se projevuje velkým množstvím hluchých míst. ()
Neinteligentní, nelogický a slizce prasácký humor, který nepřísluší zápletce, nedejbože Vančurově předloze, ale vychází z benevolence a nevkusu autora filmu, a snaha nenápadně to natočit tak, aby se nikdo nenadřel, ale nadělalo se hodně muziky, mě tu bolí až fyzicky. Menzel nikdy nebyl můj oblíbenec, těch několik málo vydařených kusů se mu podle mého povedlo proto, že to svým železným jemnocitem, logikou a ironií zachraňovali přísnější a morálnější autority jako Václav Havel (Žebrácká opera), Zdeněk Svěrák (Na samotě, Vesničko...) a jiní, a naopak Konec starých časů a Obsluhoval jsem... řadím mezi nejtrapnější přehmaty v posuzování, co patří mezi vyšší české filmové umění. Je mi líto, že na Vančuru sahal tak často zrovna on, protože jen opájel publikum větami, jimž vlastně nerozuměl, a zasazoval je do kontextu, kde z nich svévolně dělal skoro absurdní laciný poetistický kontrapunkt. To, čeho tím chtěl dosahovat, uměl jen Hrabal. Menzel byl v mých očích pucflekem mistrů slovesného umění, kteří ho o celou míru pochopení převyšovali integritou a morálkou a jejichž práci dělal medvědí službu. *** Nečekala jsem, že si to s Menzelem vyřídím zrovna u tohohle filmu, který jsem si pustila z nostalgie po Abrhámovi, ale budiž, jednou to asi přijít muselo. *~ ()
Galerie (16)
Zajímavosti (15)
- Osobním kaskadérem Josefa Abrháma (kníže Alexej) byl Jaroslav Tomsa, zakladatel české kaskadérské školy. (sator)
- Herec Miloslav Štibich je v závěrečných titulcích filmu chybně uveden jako Miroslav Štibich. (Zlatohlávek)
- Na natáčení se za svým otcem Josefem Abrhámem (kníže Alexej) přišel podívat i jeho tehdy jedenáctiletý syn Josef Abrhám ml.. Když viděl historický filmový fundus, neodolal a vzal si na sebe část brnění a zmizel. O několik hodin později se vrátil s helmou plnou zahraničních peněz, protože zahraniční turisté se bavili a neopomněli to dát financemi najevo. Jeho otec situaci nevzal příliš s humorem. (sator)
Reklama