Bratrstvo neohrožených

Při sledování seriálu obvykle bez větších problémů rozlišuji dění v televizi od toho před ní, ale tentokrát se mi to nezdařilo. Absolvoval jsem výcvik s rotou E, v den D jsem s nimi seskakoval, v Arnhemu jsem to dostal do zadnice, u Bastogne jsem omylem spadl do nacistického zákopu, u Foy jsem vzal nerozhodného velitele polní lopatkou po hlavě a to ani nepíši o tom kolikrát jsem na vlastní pěst prchal v době volna zachránit některého ze spolubojovníků. Pak však přišly závěrečné dva díly plné pokusů rozplakat mne, což mne vyplivlo zpět před obrazovku s přesvědčením, že za to citové vydírání nepovýším tento seriál na pětihvězdičkového generála. (19.02.2013)

Sakra, tady někoho napadlo natočit válečný seriál bez patosu a patriotismu a taky to podle toho dopadlo. Bratrstvo neohrožených je prezentováno jako dokonalé dokudrama, které se drží reálných osnov s minimem vymyšlených odboček. Jenže k čemu tohle divákovi je? Já nechci dokonalý náhled do válečných řad, ale zábavu nebo alespoň nějaký chytrý snímek se zajímavou a hlavně poutavou zápletkou. No jasně, je to moje chyba, že osud vojáků ve válce je mi ukradený. Nechci to říkat takhle drsně, ale já jsem prostě vyrostl bez válek a ačkolik k nim nějaký vztah mám (druhou světovou jsem fascinován), je třeba aby byli režiséři a autoří tohoto díla schopni vytvořit mezi mnou a hrdiny nějaké pouto. Není totiž dobré, když si ani po posledním díle nedokážu k hrdinům přiřadit obličeje. Někdo tu možná bude polemizovat o mé inteligenci, ale já to prostě jednoduše svedu na tvůrce, neboť jiným se podařilo obeznámit mne s hrdiny ihned. No dobře, tak to jsem dokritizoval, teď by to chtělo i chválu, neboť si jej tento jedinečný seriál opravdu zasluhuje. První díl se mi opravdu líbil, byl sice trochu zdlouhavý, ale tenkrát mi to ještě nevadilo. Vlastně i dobrý byl fajn, jenže pak to někde začalo drhnout. O citech k hlavním hrdinům jsem již informoval, takže jen krátce řeknu, že jsem díky tomu nemohl zaznamenávat žádné emoce, ba ani napětí. Což rozhodně nevede ke 100% úspěchu. No dobře řeknete si, chce to sledovat i jiné věci. Scény z války jsou naprosto bezchybné, snímání, hudební podbarvení to všechno tu funguje parádně, jenže k čemu se kochat kabátkem, když nitro zůstává utajeno. Bohužel je to tak, Bratrstvo neohrožených soudím jako seriál, který je sice precizně odvedenou prací a je dokonalý napohled, ale v němž sehlává hlavní složka, zpětná interakce s divákem. 60% (25.08.2006)

Spielberg s Tomom Hanksom spojili svoje sily a tak ako to bolo u Saving Private Ryan (Zachráňte vojaka Ryana), tak v tom pokračujú ďalej. Opäť skvelá kamera, skvelé akcie a výborne spracovanie vojny v štýle Saving Private Ryan, ktoré je roztiahnuté až na 10 hodín. Hudba od Michaela Kamena je tiež výborná, tak ako aj herci, ktorým vládne Damian Lewis. Skvelý vojnový príbeh a skvelá posledná časť. Jednou se mně můj vnuk zeptal: dědo byl si ve válce hrdinou? A děda rěkl: ne, ale bojoval sem z nejlepšíma. Obľúbený soundtrack: Main Theme, Band Of Brothers Suite One, Band Of Brothers Suite Two, Buck In Hospital, Band Of Brothers Requiem. 100% - 5* (11.10.2009)

I po tolika letech je neuvěřitelné, co HBO v rámci seriálové tvorby stvořilo a zafinancovalo. Definitivní Spielbergova a potažmo Hanksova tečka za tímto obdobím, které je dlouhé roky přitahovalo (btw ten díl režírovaný přímo Tomem Hanksem je vůbec nejlepší ze všech). Nezbývá než Spielbergovi poděkovat za Shindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana nebo i Medal of Honor a samozřejmě Bratrstvo neohrožených, kteří jsou jednou velkou sondou do duše podle všeho statečné Roty E. (04.10.2016)

Skutečně skvělý seriál, který svým rozmachem skoro ani nepatří na televizní obrazovky. Přesto ho tam budete opětovně rádi hledat, o to se vsadím. Příběh roty E, kterou sledujeme od výcviku až do konce války, se může směle řadit do zlatého fondu válečného filmu. Je velmi realisticky natočený, syrový, drsný a přitom (což u americké produkce dvakrát potěší) není patetický, zbytečně patriotický a slzopudný. Hlavní trumf "Bratrstva neohrožených" nespočívá v brilantně natočených bojových akcích, jeho hlavní síla je jinde - v čase, kdy vlastní boj neprobíhá a na povrch vyplouvají příběhy jednotlivých vojáků; v čase, kdy se tuží válkou zformovaná přátelství...Hnacím motorem každého výjimečného díla je nějaké poselství, které vysílá ke svým divákům. I v tomto bodě "Band of Brothers" funguje bezchybně, navíc v několika rovinách - klade otázky o hrdinství, utrpení, povinnosti, přátelství, o údělu vojáka a válce samotné. Pro mě je (i když od reality jistojistě stále hodně vzdáleným) důkazem absurdity a nepochopitelné krutosti jakéhokoliv válečného konfliktu. Což není rozhodně málo...Stačí vzpomenout na devátou epizodu se symbolickým názvem "Why We Fight", která se v mém osobním žebříčku zařadila mezi klenoty televizní tvorby. (29.06.2006)