Bony a klid

Film jsem si od posledního shlédnutí vcelku dobře pamatoval, potěšilo mě, že na mě pořád ještě funguje a že si zachoval svoji atmosféru. Znovu jsem se tedy dobře bavil a jednu hvězdičku jsem sundal jen kvůli hudbě. Tvůrci si skladbu Relax zjevně vybrali ke scénám s veksláky a evidentně jim nedošlo, že se veksláci vyskytují skoro v každé scéně. Jako výplach mozku to bylo ovšem dokonalé, pochopil jsem, jak drsné musí být mučení spánkovou deprivací za pomoci hlasité hudby. Pokud Ondřej Soukup hudbu i stříhal, pak mu gratuluji... (28.04.2020)

Nehorázné (ještě) Československé klišé, jež je jakýmsi hodinovým hudebním videoklipem písničky Relax, kterou zjevně po zhlédnutí tohoto nezáživného, nedějového braku vyřadím se seznamu oblíbených skladeb nadobro. Typický příklad toho, jak je pro film důležitý i hudební podklad. Tady se to bohužel ukázalo v nejhorším slova smyslu. Co scéna to "Relax, don't do it..." a furt a furt dokola jedna a ta samá skladba. Tohle se panu Soukupovi absolutně nepovedlo. Kdyby nebylo této písničky, mohl bych snad vnímat i nějaký děj, který byl ovšem po scenáristické stránce také výstřelem do prázdna. (14.10.2014)

Doba, kterou jsem nezažil. Příběh o nekonečné naivitě a o tom, kterak se nevyplácí věřit vexlákům. Musím se přiznat, že mě nikterak neoslovil. Navíc to byla jedna nesympatická postava vedle druhé. Taktéž moje ouška dlouho nemusela trpět takhle příšerný soundtrack. Celou dobu jsem nervózně pokukoval po hodinách a příšerně se nudil. Snímek dnes ocení zřejmě jen pamětníci. (20.12.2016)

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." (11.05.2022)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)