Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (181)
Nemyslím, že má význam posudzovať klarinety ako muzikál alebo dokonca ako film. Jednoduchá myšlienka premeny zbraní na hudobné nástroje nemala šancu ťahať celý film. Najmä ak aj scenár nepriniesol nič svetoborného a iba chabými nitkami zväzoval jednotlivé výstupy. Klarinety majú zmysel ako potešenie pre nostalgikov obdivujúcich ľudí a dianie okolo divadla Semafor. A tí si s výnimkou dvoch - troch slabších pesničiek film užijú aj po 46 rokoch. ()
Ať si říká Jiří Suchý, co chce. On se svým filmem může být nespokojen a tvrdit, že být po jeho, bylo by to ještě lepší.Já jsem s filmem spokojen velmi, a to nejenom s písničkami a klauniádami S+Š. Věty jako "V této ožehavé chvíli vás, pane ministře, žádám, abyste přestal hrát vrabčáka" nebo "Vojíne Huberte, dnes v noci obklíčíte kasárna" nebo "Slibuju, že se budu chovat tak, jak si to moje vlast asi představuje" jsou prostě dokonalé... ()
Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. ()
...dobře zinscenované a natočené...zábavné defilé herců a zpěváků šedesátých let...v určitém momentě ale ta sympatická narativní rozvolněnost začne působit rozklíženě a revuálně...manifest ( hravý, ale v těch antimilitantních náladách trochu vlezlý a naivní ), který si sám sebe užívá o něco víc, než si ho užívá samotný divák...ale tady hodně záleží na subjektivním přístupu...velkou roli určitě hraje nostalgie ( která je docela na místě )...na druhé straně pak stojí docela zabijácká stopáž... ()
Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (29)
- Diskuze a pochybnosti v době premiéry přebila více než čtyřmilionová návštěvnost. (hippyman)
- Natáčení probíhalo ve městech jako Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně či na zámku Kynžvart. (Lynette)
- Ve filmu si zahrál Václav Lohniský se svou dcerou Michaelou. (M.B)
Reklama