Tajemství Ocelového města

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum... (20.11.2006)

Dnes už se lze jen stěží domnívat, jakými cestami by se ubírala životní dráha francouzského spisovatele, dramatika a zakladatele vědecko-fantastické literatury (pro níž se později ujala zkratka sci-fi) Julese Verna, kdyby se jej, ještě coby pouhého tajemníka pařížského Théatre lyrique, neujal sám Alexander Dumas starší. Pod jeho dohledem a částečně i vlivem vzniká nejprve několik dramatických prací, jejichž úspěch se bohužel pohybuje v mizivých procentech a proto zkouší zaujmout jinde a jinak. I když podle vlastních slov toužil napsat tzv. "román o vědě" pro dospělé, mimořádná a dodnes přetrvávající obliba jeho fantastických dobrodružných příběhů autorovo přání do jisté míry simulují, neboť nejvýraznějším motivem zde zůstávají nadčasově vkomponované, v té době zatím neexistující technické vynálezy, jejichž zhmotnění se ovšem uskutečnilo během první a druhé světové války. Tuto reflexi beze zbytku naplňuje román Ocelové město, původně reagující na zdrcující porážku francouzské armády pruským vojskem roku 1870, ale díky nepoučitelnosti lidstva je jeho děj aplikovatelný bez přísného časového umístění do jakékoli historické epochy světových dějin (hrůzným vyplněním budiž svržení atomové bomby na japonské město Hirošima v závěru druhé světové války). Filmově - televizní koprodukce pod vedením režiséra Ludvíka Ráži vtiskla celému dílu neopakovatelnou atmosféru a mistrovským způsobem využívá smazatelnou hranici fikce a reality, ozvláštněnou dětským pohledem na probíhající události. Nepominutelnou složkou filmu jsou samozřejmě herecké kreace, zejména Jaromír Hanzlík dokázal bravurně odlišit charakterovou polaritu své dvojrole a překvapivě vyrovnaný výkon tu podává tehdy dvanáctiletý Jan Potměšil, ale pochvalu lze udělit i ostatním (fascinující Vinklář, atypicky obsazený Růžek, Kostka, Bláha, Somr, Čepek, Řanda, Medvecká, Tomáš Holý). Verneovo dílo lze v širších souvislostech pokládat za vůbec nejranější předpověď katastrofického zneužití rodícího se technického i vědeckého pokroku, což ostatně o několik desítek let později blíže specifikoval Karel Čapek ve svých utopistických vizích (jež se nakonec ukázaly jako ne zcela utopistické). Nechť zůstane tento pomyslně vztyčený prst varovnaným signálem pro budoucí generace, kterým by znemožnil opakovaně se dopouštět chyb minulosti. (31.07.2010)

Mám rád Zemanovy adaptace Verneovek, ale jsem rád, že tenhle pro nás Čechy zatraceně blízký příběh natočil Ráža tak jak ho natočil. Přílišná výtvarná stylizace by dle mého odváděla od poselství, a to by byla škoda. Aby bylo jasno, výprava je perfektní, prostředí orwellovského militaristického města je velice sugestivní a tísnivé, navíc jako obvykle vynikající hudba Luboše Fišera. K tomu skvělí herci, v čele s Vinklářem a Hanzlíkem. Ale k poselství filmu se hodí mnohem víc právě syrovost, vzhledem k poměrně temnému a pro naši zemi velmi blízkému obsahu. (03.10.2005)

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)

Vizuálně zajímavá výprava založena na kontrastu mezi krásnou Fortunou a průmyslovým Ocelovým městem, speciálně Ocelové město mi občas připomínalo moji rodnou "černou" Ostravu. Výborný výkon především pana Vinkláře v roli hlavního záporáka prof.Januse. O něco slabší druhá půlka filmu. Ukázka: http://www.sms.cz/film/tajemstvi_oceloveho_mesta/ukazka (09.02.2009)