Tajemství Ocelového města

Tajemství ocelového města asi nelze nesrovnávat s tvrobou Karla Zemana. A bohužel v porovnání s tímto velikánem a jeho například Vynálezem zkázy působí Rážovo film jako hodně chudy příbuzný. Přeci jen k vědecko-fantastickým příběhům speciální efekty patří a zde téměř žádné nejsou. A to je škoda, protože jinak má film celkem zajímavý příběh a oproti zemanovkám je i trochu temnější (21.10.2009)

Mám rád Zemanovy adaptace Verneovek, ale jsem rád, že tenhle pro nás Čechy zatraceně blízký příběh natočil Ráža tak jak ho natočil. Přílišná výtvarná stylizace by dle mého odváděla od poselství, a to by byla škoda. Aby bylo jasno, výprava je perfektní, prostředí orwellovského militaristického města je velice sugestivní a tísnivé, navíc jako obvykle vynikající hudba Luboše Fišera. K tomu skvělí herci, v čele s Vinklářem a Hanzlíkem. Ale k poselství filmu se hodí mnohem víc právě syrovost, vzhledem k poměrně temnému a pro naši zemi velmi blízkému obsahu. (03.10.2005)

V dětství jsem hodně, hodně tíhnul k "verneovkám" a tak jako dospělý kluci drželi za ruku svoje holky já držíval za hřbet svoje "verneovky". Na Tajemství Ocelového města je zvláštní to, že nikdy nepatřilo mezi mé vyvolené "verneovské" milenky, ale když jsem nedávno viděl Rážovo filmové zpracování úplně mě z toho naběhla husí kůže. Pan Verne totiž napsal román, který nejen, že je nadčasový, ale pro mnoho našich babiček a dědů bohužel až příliš reálný. (08.07.2010)

Dívat se na to dá vcelku i s potěšením, ale žádný zázrak to není. Nevadí mi, že autoři naložili s předlohou volněji, přece jen ji přizpůsobili více dětskému diváku, takže tam přidali i dětského hrdinu, s nímž se dalo identifikovat. Jen lituji, že se tohoto námětu nechopil K. Zeman. Vždyť ve Verneově knize je Ocelové město popsáno jako taková steam-punková Metropolis, přísně organizovaná a hierarchizovaná, démonická, ale svým způsobem grandiózní. To by Zeman svými papírovými kulisami dokázal vykouzlit. Zde má Ocelové město tvář umolousaného okresního fabrického maloměsta konce 19. století. (15.04.2012)

Byť Ráža obsadil do rolí dědiců vlastně opačné typy, Růžka coby laskavého budovatele Fortuny a Vinkláře jako dobyvatelského diktátora Ocelového města, vyšlo mu to. A Hanzlík, to byla vždy sázka na jistotu výborného výkonu. Poněkud mě překvapil Fišer hudbou, kterou bych spíše přisoudila Liškovi, jak je pompézní. A možná to je právě ta piha na kráse, která dělí tenhle film od dokonalosti. (26.02.2012)