Jurský park

Jeden z velmi mála filmů, kde je Bůh ženská. Protože když se tu samici Rexe obětuje koza, jinak se to snad ani vykládat nedá. Kromě feminismu je Jurský park ještě o pojídání potravy a jejím vylučování, v čemž mají dinosauři samozřejmě před lidmi navrch. Zatímco my se civilizovaně moříme s kuchyněmi, jídelnami, příbory a talíři, oni prostě žerou, případně v těch našich místnostech dělají svinčík. Defekace na kadibudce je pak přímo smrtící záležitost. (21.09.2011)

Ve své době revoluční,a to se cení.Jinak příběh je opravdu ve stylu "kdo přežije" a nic objevného nepřináší.Po řemeslné stránce velice kvalitní,myšlenkově chabé ( i když ta hlavní a jediná je vyřčena nahlas -"Život si vždy najde cestu bla bla bla..." ).Aby to nevypadalo,že na Jurský park házím jen špínu,musím říct,že i dnes se u tohoto snímku pobavím.Ne jako když jsem ho viděl poprvé v kině v 10 letech...To jsem z něho nic neměl,poněvadž jsem si pořád zakrýval oči :-). (19.08.2003)

No já nevím, Jurský Park se mi zdá hodně přeceněný. Dneska jsem se rozhodl podívat se na něj znovu a doufal, že změním názor, to se však bohužel nestalo. Samotnému snímku sice nic nezazlívám, myslím si, že se jedná o velice dobře zpracovaný dobrodružný film s pár opravdu povedenými scénami, ale mám pocit, že mu něco chybí. Celé to začne tradičně na archeologickém nalezišti kam přilétne milionář Hammond a nabídne dvěma vědcům nabídku, která se prostě neodmítá. Tady ještě všechno funguje, jenže pak se to trochu zvrtne. Nesdílím se Spielbergem jeho smysl pro humor, tedy je nesmysl to napsat takhle, ale jisté jeho prvky se mi prostě nezamlouvají. Podívejme se třeba na toho, kdo to všechno zaviní. Postava zloducha je vykreslena jako zoufalý muž, kterým bychom měli pohrdat. Na tom není nic špatného, jen mi vadilo, že zde musí mít záporák ještě tu trapnou humornou pozici. Jedná se tak o tlouštíka, který provádí legrační věci a všichni bychom se měli smát. Také jsem nebyl spokojen s jistými podivnostmi, které jsem se nakonec rozhodl nijak nerozpatlávat, neboť přece jen nejsem hnidopich, který by se zaobíral zbytečnými detaily a šťoural se v těch nejmenších maličkostech. Co bych však vytknul ze všeho nejvíce je samotná délka. Pozor, nemyslím si, že by byl film zdlouhavý a potřeboval pokrátit, právě naopak, troufám si tvrdit, že delší verze by byla tou pravou volbou. Zejména konec filmu totiž působí příliš useknutým dojmem, zdá se jakoby nám nebylo ještě vše řečeno, tady jsem byl opravdu hodně nespokojen. Celkově se spíše než o horor jedná právě o dobrodružný snímek, v němž se jistá skupina snaží ubránit vlivům místa ve kterém se nachází. Tak funguje Jurský park skvěle, perfektní hudební doprovod, zajímavé efekty a především práce s napětím. Přesto mi celý film připadal moc plochý, vlastně ať se tam dělo cokoli, měl jsem pocit, že se nic vážného nestalo, až na jednu jednou scénku, kterou osobně považuji za vrchol. Možná to bude někomu připadat trochu trapné, ale nejvíce se mi líbilo přelézání elektrického plotu, které bych také jako jediné označil za opravdu napínavé. Tahle scéna měla skvělý spád a všechno tu fungovalo. Otázka je, proč tomu tak nebylo u celého filmu? Sám nevím co důvodem selhání. První polovina je věnována zejména k seznámení s prostředím a postavami, druhá je pak zejména o zachraňování života. Na této zažité koncepci rozhodně nic špatného není a ona tím faktorem být nemůže. Můj názor je takový, že se jedná jen o zbytečné okecávání ničeho, stejně si je většina diváku již od samotného začátku připravena na to co se stane. Fakt je ten, že po letech Jurský park ztratil své kouzlo, na které celý stojí. Sám pak filmu dávám 70%, protože se jedná jen o trochu nadprůměrný film s dobrou hudbou a přestárlými efekty. (31.05.2006)

Jak hodnotit film, který mě v dětství na dlouhou dobu přitáhl k fenoménu dinosaurů? Jurský park byl prvním velkofilmem, který jsem v životě viděl a nadšení z něho bylo samozřejmě obrovské. Když ale odečtu na dobu vzniku přelomové triky a příběh, jehož banálnost sedne opravdu hlavně dětem, tak mi po letech zůstává pouze Williamsův parádní soundtrack a především nostalgie po dětství stráveném v knížkách o dinosaurech. Revoluční snímky se hodnotí vždy velmi složitě. (18.06.2017)

(1001) Když jsem byla malá, uměla jsem Malý atlas dinosaurů zpaměti. Tento film jsem ale viděla až jako velká, a to ještě k tomu až potom, co jsem prošla pseudointelektuální mutací a artovým znesvěcením. Tudíž nic moc zábava a ani ten kult kolem se mě nikdy nestačil dotknout. A ještě bych měla říct, že tím, že otevřel dveře blockbusterům spoléhajícím na počítačové divy a ignorujícím ostatní složky filmové tvorby, si vlastně zasluhuje mé donebevolající opovržení. (02.03.2013)