Nixon

Toto je parketa, ktorá Oliverovy Stoneovy sedí a ide, vyrozpráva životný príbeh, ktorý má 3 hodiny, no suchých miest ako šafránu a k tomu ešte kopu hereckých osobností na čele s excelentným Anthonym Hopkinsom. Je pravda, že niekoho môže tá dĺžka pochovať, či odradiť, no Nixon je výborné dielo, keby nebolo miestami také chaotické, mohlo prekonať aj JFK. 75% (09.06.2012)

Richard Nixon je jedným z najkontroverznejších prezidentov USA dvadsiateho storočia. Hopkins bol v každom prípade vynikajúci v psychologickej práci svojej postavy, pričom najdramatickejšie scény sa odohrávali, keď bol opitý a kontroloval svoje rozhodnutia pri počúvaní svojich slávnych zvukových pások. 6/10 (21.03.2021)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné." Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera: "Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…." Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové: "Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."       (08.08.2022)