Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak, Irina Bezrukova, Silvia Šuvadová, Lilian Malkina (více)Obsahy(1)
Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (743)
Zdenek Sverák sa v jednej relácii zabával na tom, že tesne po získaní oscara bola na verejnoprávnej televízii diskusia filmových kritikov o tom, aký je Kolja zlý film a strašný gýč. Ja dúfam, že ak raz my slováci budeme mať to šťastie, že získame zahraničného oscara, tak nebudeme vlastným tvorcom tak závidieť. Dojemný gýč sa dá brať ako podžáner a Kolja je jeho najlepším predstaviteľom. ()
Kolja je dobrý film z toho důvodu, že nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu – zejména lehké a brilantním vtipem sršící dialogy. Dobrým filmem je i proto, že všichni herci bez rozdílu předvádějí skvělé výkony, panem scénaristou samým počínaje (člověk mu toho obšourníka kupodivu věří, sucharovi učitelskému :o)), roztomile tlusťoučkým chlapečkem Chalimonovem končem. Ne tak dobrý je ten film zejména proto, že se v něm začíná projevovat sklon Jana Svěráka k prvoplánovosti a frontálnímu útoku na diváka. Ví, co funguje a to bezostyšně používá, přičemž však udržuje snesitelnou míru. Bohužel narozdíl od Obecné školy je Kolja spíše jistým plánem, jak získat Oscara, než silným a svojským filmem. Chybí mu ona přirozená zemitost (co vy na to, pane Kovář, dobrý, ne? :o)) a sugestivní evokace atmosféry, kterou se vyznačují velké autorské počiny. Nad vodou kalkulu ho drží právě humor, ale nakonec i fakt, že ten příběh (chtě nechtě) člověka vždycky zasáhne. ()
Pro tenhle film pánů Svěráka a Svěráka, není nutno míti zákonitě povolené svěrače, pro pochopení a slzavé ukápnutí stačí býti dokonale empatickým a míti citlivou a vnímavou duši hned pod srdcem na levém místě, a nebo zestárnout... to se stalo mně. Před lety, jako mladý padesátník, bych tomu nasadil korunu a dal tak tři pizdy, což by bylo více než skandální, skoro o euro víc než to, že již nejsou padesátníky a na koruny, královské, se chodí vrávoravě zvracet. Ta nostalgie. ()
Přehrávající a celkově nevěrohodný Táborský má naštěstí tak drobnou roli, že nedovede výsledný dojem takřka vůbec ovlivnit. A výsledkem je pěkný, neurážlivě sentimentální film, natočený podle tradičního schématu, které nemůže selhat. A to prosím není výtka, jen pouhé konstatování, proč podle mne nejde o nějakou filmovou superbombu. Vyčítám jen toho Táborského :-) ()
Nádherný filmový zážitek. Ano, uznávám je to přesně ten typ příběhu, který vysloveně volá po úspěchu a ocenění, ale když se to umí natočit, nemohu říct ani popel! A to se přesně pánům Svěrákům povedlo. Jsem velkým fanouškem filmů Zdeňka Svěráka, ten jeho decentní humor je přenádherný a takový umí vytvořit jen on. Jeho syn zdědil po tatínkovi dosti talentu a považuji ho za nejlepšího současného režiséra. Ačkoliv jsem film viděl až dlouhých 12 let po jeho vydání, tak myslím, že neztratil nic ze svého kouzla. Nedivím se, že snímek byl oceněn Oscarem a jsem hrdý, že český film se dočkal i svého porevolučního Oscara a dokázal všem, že i v dnešní době se u nás vyskytne kvalitní film a ne jen samé paskvily. Kdo neviděl, tak mi nezbývá než tenhle krásný, dojemný a smutný příběh všem doporučit...... ()
Galerie (28)
Zajímavosti (99)
- Příbytek Františka Louky (Zdeněk Svěrák) toužil režisér Jan Svěrák situovat do bytu ve věži domu na rohu Malostranského náměstí a Mostecké ulice v Praze. Patřil rodině režiséra Zdeňka Podskalského, ale režisér od ní nedostal povolení k natáčení. (raininface)
- Autor námětu, filmový historik Pavel Taussig, vzpomínal, že si věděl o "podobných fingovaných rusko-českých svatbách, několik případů jsem znal z okruhu známých. Zajímavá byla například jedna estonská Židovka, krásná a atraktivní žena. Také měla dítě, chlapce. Přes fingovaný sňatek s Čechem a zájezd na Západ se i ona snažila dostat do Izraele. Začal jsem si představovat, co by se stalo, kdyby odjela, nestačila se předtím s tím mužem rozvést, anebo se jí dokonce z nějakých důvodů nepodařilo vzít s sebou synka. Byla by to pěkná polízanice, říkal jsem si, ale i pěkný námět na film. Je to ovšem modelová situace, nic nového. Známe ji už z Chaplinova Kida. Dospělý hrdina a malý opuštěný chlapec, outsider." (NIRO)
- Kolja (Andrej Chalimon) objeví sovětský praporek v okně Loukova (Zdeněk Svěrák) bytu a potěšen zvolá: „Éto náš, náš krasnyj.“ Louka si myslí, že říká, že je jejich praporek krásný a shodí ruský praporek se slovy: „Váš není krásný, je červený jak trenýrky, náš je krásný.“ Jenže „krasnyj“ (красный) v ruštině znamená červený. Krásný se rusky řekne krasivyj (красивый). (sator)
Reklama