Prokletí domu Hajnů

Na jedné straně výborné herecké výkony, na druhé působivé vizuální ztvárnění, které připomene snímky J. Herze nebo J. Jakubiska. Škoda, že se Svoboda nepustil do nějakého gotického hororu. Každopádně stísněná atmosféra, noc, světla prodírající se mlhou, kříže, rakev, šílenství, aneb jak se stát bláznem snadno a rychle. Havlíčkův Neviditelný je jedním z románů, co jsem nečetl, budu muset tedy tenhle rest napravit. (30.07.2021)

Formální Svobodův manýrismus je zjevný, přesto jeho pohled na retro je fantastický. Citlivý přistup k Havlíčkovi až skvělý. Expresivní herectví pak výborné. Měli toho s Horváthem natočit víc. Psychologický román z roku 1937 dnes již platí za klasiku a mimo televizi, film a rozhlas se dočkal i divadelní dramatizace v Městských divadlech pražských. Každý z pohledů stojí za pozornost. (13.05.2011)

No byl to solidní cvokhaus. Za hrátky s kamerou a celkovou práci s vizuálem palec nahoru, na druhou stranu je znát, že film je podle předlohy a herci často působí, že teatrálně předříkávají daný text a jen málo z toho, co dělají a říkají, působí věrohodně. V ČS kinematografii spíše zajímavý počin než vyloženě funkční dílo. (07.05.2022)

Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. (03.08.2018)

Četl jsem předlohu a proto film vnímám jako poměrně neoriginální přepis vynechávající pro mě zajímavé scény, také posun u postavy Katy mi moc neseděl. Devizou tohoto snímku je akorát inventní Smutného kamera, docela podařená hororová atmosféra a šílenství, které Vančíková u své postavy pojala přinejmenším zajímavým způsobem. (07.03.2009)