Trainspotting

Drogová tématika mě až podivně baví. Sledovat zpackané životy ostatních a dopad drog na lidi by mi zkrátka šlo. Requiem za sen zafungoval jak měl, ale u Trainspottingu si nejsem jistá. Zatímco u prvního filmu si po shlédnutí musíte být setsakramentsky jistí, jestli vás drogy ještě lákají nebo ne, tady to celé vypadá jako docela pohodička a tak bych se nedivila, kdyby si pár teenagerů řeklo "jé,to chci taky zkusit". Kostra příběhu? Žádná není a tak se tam v podstatě nic neděje. Smrt kamaráda je tam zmíněná jen tak jako mimochodem, jako kdyby si hlavní hrdina zašel k zubaři a ne na pohřeb blízkého přítele. Ale to tak u feťáků asi chodí. Nebylo to asi vylíčeno tak realisticky, jak by mělo,, ale něco na tom přes to všechno je. Pravděpodobně ten výborný scénář a kultovní hlášky. We would have injected vitamin C if only they had made it illegal! - Take the best orgasm you've ever had... multiply it by a thousand, and you're still nowhere near it. - Who needs reasons when you've got heroin? Už kvůli těm a hereckým výkonům to alespoň za ty tři hvězdy stojí :)) (18.05.2012)

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Filmový kult devadesátých let...a jelikož jsem ta léta fyzicky zažil, mohu subjektivně mluvit o filmovém Zjevení... (ten zážitek je ale do jisté míry nepřenosný...) Aneb jedna z prvních filmových zpráv o totálním úpadku západní společnosti... Podobné filmy: Requiem za sen, Strach a hnus v Las Vegas, Šňup, Acid House, Ex Drummer (19.11.2006)

Filmům o drogách se programově vyhýbám. Není to moje téma a navíc pohrdám způsobem, jakým bývá ve filmu zpracováváno. Drogové podsvětí je buď rotující Disneyland plný veselých "zhulenců" s intelektem Sámera Issy, nebo slizká kanálová špeluňka, kterou se přízračně plíží umolousaná iundividua zpod mostu. Ano, je to jistě líbivé a autorsky pohodlné, ale já tomu prostě nevěřím. Ovšem síla Trainspottingu je právě v tom, že není tak černobílý a plakátový. Ukazuje uvěřitelné postavy v uvěřitelných situacích a nemoralizuje jako nějaký naučný dokument pro totální idioty. No vidíte - a přesto, vlastně PRÁVĚ PROTO! - jistě odradí mnohem víc lidí, než tv beseda s psycholožkou v kostýmku. A ještě něco - scéna s mou nejoblíbenější písní Perfect Day je jedna z nejemotivnějších, co jsem viděl. 80 % (06.04.2005)

„Who needs reasons when you've got heroin?“ Když se potopit do drogové a ekonomické stoky Edinburghu raných 90´s, tak jedině s hořkým úsměvem - u jednoho koutku pěna, u druhého Spudova stolice. Jistě, v "nepravých rukou" možná může Boyleův film nadělat více škody než užitku, ale kdo si udrží nadhled, bude žrát ten festival režisérské invence, černohumorných scén a skvostné hudby jak Stallone kýbl nudlí.. Ostatně, Boyle a výběr muziky je jako Michael Jackson a sahání si na vlastní genitálie pro pocit rytmu - nikdy neminuli. Když Begbie s úvodními tóny Born Slippy vyfoukne cigaretový kouř a začne se lámat chleba za 16 tisíc liber, stanete se svědky budování moderních filmových dějin.. Nitrožilně přijímané chemie prostý a možná proto kapánek vznětlivý Francis Begbie je pak jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec - řeknu vám, nerad bych ho v baru polil pivem a už vůbec ne během vyšetřování incidentu ohledně létajícího krýglu.. (30.08.2012)