RoboCop

„Nice shooting, son. What´s your name?“ - „Murphy.“ Detroitské zločinecké chátře též znám jako Hrobokop.. Cisterna plná krve, dobře zásobovaný Army shop, policejní Kryton fungující na přesnídávku, explozivní stolní hra Nukem a banda grázlů vedena členem Špidlova kabinetu s brokovnicí. To vše lehce úchylný Nizozemec vsypal do mixéru a vznikl cyberpunkový Flesh & Blood koktejl o vzkříšení novodobého Ježíše z neprůstřelného plechu. Brilantní scéna s nepodařenou předváděčkou robotické drůbeže ED-209 mě vždycky zaručeně rozebere. (31.05.2010)

Překvapivě dobrý film od režiséra takových perel jako Starship Troopers nebo Showgirls (a abychom byli féroví - na druhé straně i Total Recallu a Základního Instinktu).... Pěkně neutěšená vize blízké budoucnosti, odporní záporáci, skvělé technické výdobytky, spousta krve.... trochu tvrdý, ale výborný akční film, i když mi vždycky mnohem líp sedělo: "Živý nebo mrtvý, půjdeš nebo budeš táhnut se mnou.":) (08.04.2003)

První a taky nejlepší film ze série o Robocopovi, hlavně proto že zaujme svým originálním nápadem a v dalších dílech už se jen opakuje totéž, takže to je už míň zaživný. Nedá se říct že tenhle první díl má nějaký skvělý efekty nebo herecký výkony či úchvatnou hudbu, ale jako celek to dá skvělej film s obstojnou akcí a slušným příběhem, kterej je sice docela předvídatelnej, ale u podobnýho filmu zaměřenýho na akci ani neni potřeba nějakej promyšlenej scénář. Na svojí dobu určitě super film, ale dneska už jsou takových filmů spousty, ale za ten originální nápad přidávám hvězdičku (04.05.2005)

Netuším čím to je, ale filmy Total Recall a Robocop mne naprosto fascinují. Verhoeven dokázal vytvořit nadčasové sci-fi klenoty, které se dají srovnávat pouze s Lucasovými Star Wars. V době, kdy se podobná dílka točí už jen na zeleném pozadí, je možnost vidět starou ruční práci potěšením. Příběh filmu je možná přimočarý, ale jeho provedení, ať už se jedná o dialogy či hrdnivo "vzpomínání" na dávnou lidskost, mně vyrazilo dech. Velkou zásluhou na tom má samozřejmě také nezapomenutelná hudba, skvělé pojetí budoucnosti, nijak zmatené akční sekvence a sama kultovní postava neohroženého bojovníka za spravedlnost. Chápu že v tom někteří vídí sračku, ale pro mne, člověka jenž vyrostl na trikovém Matrixu či Pánu Prstenů, je tohle nezapomenutelný zážitek, který si v srdci a mysli uchovám až do smrti. (18.01.2009)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)