Pražská 5

1. povídka = 60% (průměrná groteska, trochu humoru bylo, ale nic převratnýho), 2. povídka = 10% (hrozné výtvarné cosi ke všemu s otravnou hudbou), 3. povídka = 50% (humorně antisocialistická recitační povídka), 4. povídka = 90% (na svou dobu nesmírně odvážný a zajímavý baletně-hudební kousek), 5. povídka = 100% (nejlepší povídka, paráda, kvůli tomuhle se vyplatí na to kouknout). Celkový průměr = 60%. Takže dám 3 hvězdičky a hotovo :-) (04.11.2011)

Je to celé jako Kouř v0.5 - místy vtipné, místy MIMO, místy KŘEČ... leč dokonalosti Kouře samotného nedosahuje. Od úvodního znechucení s počátkem cesty na Karlštejn, mířící VPŘED k opatrnému nadšení Na Brigádě. Jinak vcelku standartní, byť satirické tak palčivě, že se s tím mnozí raději schovávali do SKLEPa ... jen u těch baletně brazilovských Barev jsem se cítil jako na KOLOTOČi. 7/10 (03.05.2010)

Snad jediné, co bych tomuto pro mě zcela nevtipnému snímku přiznala, je frajeřina, že se snažil dělat si srandu z komunistů, kteří byli tehdy u moci. Ale i ta sranda se musí umět. A humor Šteindlerův je mi enormně cizí, ba co dím, je pro mne odpudivější, než primitivismus Troškův. V tomto filmu se vzácně sešli všichni s podobným stylem humoru, který mi nepřipadá ani špetičku vtipný. A o čem vlastně ta zpatlanina je? (09.12.2011)

Když jsem kupoval DVD, bylo to hlavně kvůli poslední povídce. Paradoxně moje jedenáctiletá dcera nejvýše hodnotila druhé Bersidejsi (doslova, že přestože to není zrovna její styl, je to VÝBORNÉ) a čtvrté Barvy. Líbila se jí úvodní a poslední povídka, Oldův večírek nezaujal. Přihlédajíc na názor svého dítěte, dávám tedy 4 hvězdičky :). (20.06.2009)

Povídkový film se skládá z pěti podařených částí, každá má své a je něčím zvláštní. První, němá povídka, nazvaná „Směr Karlštejn“ vypráví o měšťácké rodince, která se vypraví do přírody a zažije při tom nemalé dobrodružství. Ve druhé povídce „Bersidejsi“ jsme svědky zvláštního vizuálního díla beze slov a herců. „Oldův večírek“ nás zavede do hotelu za opravářem Oldou, který přijde na to, jak to v socialismu vlastně funguje. Ve čtvrté povídce „Barvy“ nám taneční skupina ukáže strhující taneční představení. A konečně poslední povídka „Na brigádě“ je typickým sklepáckým filmečkem, kde se dozvíme, jak to na brigádách kdysi fungovalo. (20.07.2006)