Pražská 5

Film Pražská 5 byl již ve své době netradičním umělecko-kulturním projektem nebojácně nastupující nové generace. A dnes působí jako zjevení, ke kterému se nedokážeme většinou ani přiblížit. Divácky nejatraktivnější je první a poslední část. Ale pouze ve spojení s dalšími třemi díly lze získat ucelený náhled na talentovanou komunitu v odlišnostech i propojenosti a semknutosti. Sarkasmus je vyjadřovacím prvkem, kterým tvůrci propojují svět umění s realitou a nespokojenost se stavem věcí nelze přehlédnout. Pantomimická skupina Mimóza se nebála zajít do extrému jízlivosti černého humoru. Ostřejší satirická groteska si nebere servítky a nenechává své protagonisty v poklidu a s každým mámením naděje přichází cyničtější výsměch. Útrapám marnosti kraluje David Vávra v roli vytrvalého otce rodiny. Zdatně mu sekunduje Eva Holubová v roli matky, David Prágr a Michal Prágr v rolích nezbedných synů, Michaela Pfeifrová v roli naivní dcerky, Tomáš Vorel v roli zvráceného skřítka a Zdeněk Běhal v roli standardizovaného socialistického hostinského. Výtvarné divadlo Kolotoč nezůstalo svému jménu nic dlužno a roztáčí specifickou vizualizaci siluet v kontextu i kontrastu běžnosti života. Jméno, které dodalo osobitou tvář uskupení, je Čestmír Suška. Recitační skupina Vpřed v satirické rytmice záměrného socialistického naivismu. Na nešvary života lze upozornit stylově a Zdeněk Marek v roli hotelového údržbáře Oldy nachází spásné a ucelené řešení. V socialistické poetice zaujme Radim Vašinka v roli pohodlného Oldova přímého nadřízeného, Alena Tesařová v roli pokojské s symbolu povrchnosti, principál souboru Lumír Tuček v roli Huga a čtyřlístek Miroslav Maruška, Radek Dočekal, Ladislav Platil a Ivo Kačaba v roli pokušení. Baletní jednotka Křeč se jeví moderně i z dnešního contemporary pohledu. S použitím techniky je výsledek efektní a svižný a svým jemným satirickým podtónem zapadá do celkové koncepce. Šimon Caban, hlavní postava sdružení, nemůže chybět. Ladné jsou tanečnice Lada Odstrčilová, Tereza Kučerová a Jana Krňanská a divákům zpříjemňují originální podívanou. Vše uzavírá slavné Divadlo Sklep se svou úderně romantizující parodií na nelichotivou režimní minulost. Opus má pět vrcholů: Tomáš Hanák v roli prozřelého trampa, Jana Kušiaková v roli uvědomělé vesnické učitelky, Radomil Uhlíř v roli žárlivého družstevního traktoristy, Jiří Vorel v roli předsedy družstva na počátku senility a Milan Šteindler v roli přesvědčeného a angažovaného vedoucího bohulibé socialistické brigády. Všechny díly pestrobarevné koláže se vyznačují dynamikou a jízlivou melodičností nesmlouvavého sarkasmu společenských reálií. Filmové dílo je pozoruhodné i po stránce umělecké a tvůrci ze společného základu čerpali ještě po mnoho dalších let. Bohužel, údernost a nespokojenost v noblesním tónu umění dnes povážlivě chybí a zmiňované neduhy oklikou celoplošně devastují nadání s neskrývaným výsměchem cynismu života. Kdy se to zastaví? (06.06.2017)

Za poslední povídku by bylo pět hvězdiček ! Celkový dojem i přes skvělé průvodní slovo Milana Šteindlera vyznívá dost chaoticky a nesourodě. (28.01.2003)

Takže pěkně popořádku: Milan Šteidler jako průvodce filmem, úvodní povídka s nezapomenutelnou hospodskou scénou a závěrečná budovatelská parodie. To jsou věci, které pozvedají tenhle nesourodý slepenec nad průměr. Zbytek je originální, ale nepříliš koukatelný. (11.05.2003)

Výlet na Karlštejn je naprosto geniální, zbytek je solidní a hlavně originální (i když pro někoho možná až moc). Rozhodně pokud máte rádi Sklep, berte tohle jako povinnost. (23.09.2004)

Cesta na Karlštejn a poslední "vesnicko-zemědělská" povídka jsou výtečné, ty zbývající jsou přece jen o něco slabší, ale stačí to na 4 hvězdičky. Z herců nemůžu opomenout skvělou dvojku David Vávra a Tomáš Hanák. (05.04.2003)

Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. (10.05.2008)

Znacne nevyvazena kvalita jednotlivych "povidek". Nektere vyborne - hlavne posledni o vypomoci soudruhu z mesta vesnickym spoluobcanum s prvotridnim americkym kovbojem Tomasem Hanakem, ale bohuzel jako celek nic moc. (24.07.2002)

Na brigádě! (18.11.2006)

Průměrný povídkový film o 5 částech, který díky dvojici povídek Cesta na Karlštejn a Na brigádě navždy zůstane v mém srdci. Ostatní už si pamatuji spíše mlhavě, ale úvodní "ryze českou" grotesku a závěrečnou parodii na budovatelské snímky nezapomenu snad nikdy. I ty průměrné povídky zachraňují excelujicí Sklepáci a co předvádí někteří jedinci není prostě normální. V šedi tehdejší tvorby naprostý zlom a neopakovatelný zjev. (13.04.2005)

Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). (15.02.2009)

"Všechno by bylo jiné, kdyby ... kdybyste se tak neštítil práce." S Mimózou jsem vyrazil na Karlštejn němě leč vtipně, s Kolotočem jsem se u výtvarných hrátek se stíny trošku nudil, s Oldovým sháněním těsnění mě Vpřed celkem pobavili, všemi barvami zbarvená Křeč zábavně pošimrala totalitu a Sklep si rýpnul do budovatelství tak špičkově, že jsem se na premiéře filmu v kině divil, že mě nikdo nezavřel. Tehdy jsem ještě netušil, že předání staré komunistické moci novým komunistům je dávno domluvené, takže mi tato forma rebelie tehdy připadala dokonalá. Dneska to cítím jinak, ale vzpomínky na uvadajícího moderátora mi stále vyvolávají úsměv na tváři. (20.12.2016)

Skupinová onanie pražských umělců. Mimóza: 60%, Kolotoč: 20%, Vpřed: 50%, Křeč: 40%, Sklep: 80%. (29.04.2020)

Cesta na Karlštejn super, ale zbytek nějak nepobírám. Sklep není můj šálek humoru. (06.07.2007)

Američanům nenaléváme.. Je zvláštní, že až teď po čase člověk objeví kouzlo čísel 2 a 4. Něco z J-hororů a ambientní hudba v Bersidejsi (..už je to uděláno, už je to hotovo) či choreograficky i výtvarně poutavé Barvy jsou mezi karlštejnským dada skřítkem a budovatelskou brigádou s dobrým koncem nezaslouženě upozaďovány, podobně jako „hloubka“ slov lektora M.Šteindlera, který postupně uvadá jak karafiáty ve váze na jeho stole. Na dobu vzniku neotřelé, avantgardní a docela odvážné.. (20.12.2016)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

Celkove za ctyri *, pro TH bych jich potrebovala minimalne deset... (24.10.2003)

"...navazují na tradici Majakovského, Brechta, Wolkera. Nemilosrdně tepou ta místa a ty jedince, kteří včas ještě nepochopili příkaz doby. Odhalovat, analyzovat, rozrývat!" Takže děkujeme, ale dnes už tolik netepe ani Mimoza, ani Kolotoč, ani Vpřed, ani Křeč, ani Sklep. (25.06.2015)

Celovečerní debut režiséra Tomáše Vorla a nejspíš nejsvéráznější český film 80. let. Pět originálních povídek od pěti originálních souborů. Směr Karlštejn. Bezvadná vtipná groteska s jednou nezapomenoutelnou scénkou vedle druhé. Tomáš Vorel později na toto dílo navázal celovečním Skřítkem, který ale nepůsobí tak svěže, jako toto. 100%. Bersidejsi. Svérázné představení výtvarného divadla beze slov a herců. První polovina se siluetami a hudebním doprovodem Už je to uděláno, už je to hotovo se mi líbila, druhá polovina s maskami šla mimo mne. 50%. Oldův večírek. Rýmovaná povídka, která je vtipná, i když krapet rozvláčná. 80%. Barvy. Nepochopil jsem to, ale dobře se na to koukalo (zvláště na ty holky nahoře bez ke konci). 50%. Na brigádě! Naprosto perfektní parodie na budovatelské filmy s vynikajícím Tomášem Hanákem, jeho neodolatelnou manželkou Janou a skvělým blbem Milanem Steindlerem. Roztomile naivní písnička Strom kýve pahýly je také nezapomenutelná. 100%. Shrnutí: Povídkové filmy, které jsou vyrovnané, bych spočetl na prstech jedné ruky. Ani Pražská pětka mezi ně nepatří, ovšem to nemyslím nijak ve zlém. V každém případě je to kultovní film, který, třeba jen kvůli první a poslední povídce, jednoznačně doporučuji. 80%. (18.04.2008)

Päť amatérskych pražských divadiel sa predstavilo v piatich filmových poviedkách, ktoré v roku 1988 zrežíroval Tomáš Vorel starší. Titul "Pražská 5" je zložený z krátkometrážnych filmov: "Smer Karlštejn" (Pantomimická skupina Mimóza), "Bersidejsi" (Výtvarné divadlo Kolotoč), "Oldúv večírek" (Recitační skupina Vpřed), "Barvy" (Baletní jednotka Křeč), "Na brigádě" (Divadlo Sklep). Úvodného slova ku jednotlivým snímkom sa ujal Milan Šteindler. Nebavilo ma to. ** (24.06.2018)

Velká škoda, že Tomáš Vorel k výborné (navíc nejfilmovější a ano, divácky nejatraktivnější) dvojici povídek Směr Karlštejn a Na brigádě nerozumně přilepil dá se říct záznamy divadelních představení, která mohou mít určité kouzlo naživo na prknech znamenajících svět, ale do kinosálů jednoduše nepatří, zvlášť když výstup divadla Kolotoč ani není příliš působivý a Oldův večírek je svými hrbolatými verši a neumělým přednesem herců až nesnesitelný. Zkrátka když se řekne Pražská pětka, vybavím si okamžitě kovboje Tomáše Hanáka zpívajícího o kývajících se pahýlech mezi zemědělsky angažovanými soudruhy ve Slepicích a hned poté zavzpomínám na jeden svérázný rodinný výlet na hrad, jenž je k lásce nevhodný. Na ten zbytek se mi už snad konečně daří zapomenout. 60% (02.06.2008)