Utrpení Panny orleánské

Johanku jsem si představovala odhodlanou, vzdorující, bojující do poslední chvíle za svou víru a přesvedčení. I přes jiné zobrazení charakteru hrdinky, na mě film udělat velmi silný první dojem. Renée Falconetti obklopená muži a jejich otázkami, které nemají podstatu. Slzy stékající po tváři, vyplavují nepochopení, křivdu, bezmoc, každá vráska je zářezem zrady, která na ní byla páchána. Nakonec jí v srdci zůstal jen ten, v kterého věřila. Odmítla náruč církve a raději zůstala sama s bohem. Ještě že film je němý, slyšet zvěrstva které si mezi sebou muži šeptají, puklo by mi fimové srdce. (14.01.2011)

(Verze: 97 minut) Zpočátku mě poněkud iritoval fanatický, mimoňský výraz hlavní hrdinky (stejný přívlastek by se dal použít i pro její odpovědi) a stejně tak tomu bylo i v případě téměř trvalého „zánětu spojivek“. Ale s postupující stopáží jsem své stanovisko musel přehodnotit, protože odehrát tímhle stylem celý film ani tak nehraničí s hereckým, jako spíš nadlidským výkonem, a po projekci musím přiznat, že tenhle způsob ztvárnění postavy měl rozhodně cosi do sebe. Film ovšem nebyl zajímavý jen hlavní protagonistkou, výborný casting se podařil i v případě lstivých a zrádných „pánbíčkářů“ (v čele s „tomuto-knězi-důvěřuj“ křivákem) a primitivních strážných. Emočně silný začal snímek být s příchodem do mučírny a od té chvíle mě film začal dost bavit. Což ještě vygradovalo v nečekaně akčním a hodně působivém závěru, který byl na celém filmu to nejlepší a celkový dojem z něho značně povýšil, v mých očích až na slušné 4*. (01.06.2015)

Když jsem na to šla takhle na stará kolena poprvé, samozřejmě jsem se bála, že mě čeká jen chladná klasická krása. Ale byl to zbytečný strach. V tomto filmu je totiž kromě toho, o čem jsme milionkrát četli, cosi, co se o něm nikdy nikomu nepodaří napsat. Tak. ... Nicméně musím poznamenat, že kinokoncert v rámci Febia 2010 stál docela za houby. Orchestr hrající přímo před plátnem a navíc svítící si žárovičkami na notičky je prostě menší renonc. Neukázněná část publika a chlápek po mé levici, který spotřeboval veškerý kyslík ze sálu na svoje chrápání, tomu taky nepřidali. Chtít to vidět za každou cenu jedině v kině byla hrozná pošetilost. (01.04.2010)

Před komentářem jsem si musel opět pustit finální scénu. Je dokonalá, řekl bych až výjimečná na svou dobu. Falconetti stojí na hranici s velmi přesvědčivým, urputným výrazem ve tváři a dává na srozuměnou, že nyní bude mučen i divák. Začne brečet, ale není to ten typický pláč, který znáte z ostatních filmů. Je to vyloženě přesvědčivá záležitost, bez zbytečného přehrávání. Člověk se až ptá, kde na to ta Falconetti bere sílu? Její fascinující herecký výkon mě dostal, Jahanka z Arku má pro mě novou tvář. Mariinu tvář. Celý film je navíc podpořen výbornou hudbou, která nikde nezněla lépe a když to vezmu suma sumárum, zjistím, že La Passion de Jeanne d'Arc je zatím nejlepším němým filmem, který jsem doposud viděl.__ Chtěl bych ještě vyzdvihnout scénu ve které stříhají Johanku dohola. Na první pohled se zdá obyčejná, ale na mě měla neuvěřitelně emotivní dopad, z něhož se dávám do kupy ještě teď. 95% (07.05.2009)

Jeden z vrcholov nemého filmu s pre mňa milou historickou tématikou a geniálnou hudbou, ktorá veľkou mierou prehĺbila už i tak veľký sugestívny zážitok. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na herecký výkon M. Falconetti, ktorej stvárnenie panny Orleánskej patrí k tým najlepším aké som doposiaľ videl. Škoda, že sa nezachoval pôvodný originál snímku. 85/100 (08.05.2016)