Utrpení Panny orleánské

Pôvodná verzia filmu bola v 80tych rokoch nájdená v istom nórskom blázninci, no a presne ako v blázninci som sa cítil aj ja počas procesu s Johankou, ktorý zaberá prvú polovicu snímky. Odhliadnuc od fanatickej cirkvi dnešný divák bude krútiť hlavou aj nad psychikou Johanky, ktorá ako jedna z najväčších hrdiniek histórie to ako človek, ktorý si myslel, že je zoslaný bohom, nemal asi v hlave úplne v poriadku. Ale poďme k filmu. Ten sa asi preslávil najviac detailnými zábermi tvárí, snímanými zospodu, zhora a častokrát pootočenou kamerou. Johanka sa musí pozerať na inkvizítorov zdola, tí sa na ňu pozerajú zhora, ale neznamená táto filmová reč aj pohľady diabla a boha, rezervujúcich si miesto vo svojich kráľovstvách pre účastníkov tejto frašky? Poznámky z DVD bonusov: Dreyer vybudoval podľa starých malieb pre film malé mestečko, avšak odmietal ho vo filme ukázať celé. Johanka mala vo zvyku k svojmu podpisu pridávať kríž, načo Dreyer v jednom zábere zámerne upozorňuje, čo nebolo ale prejavom jej viery, bol to tajný kód pre jej armádu, aby obsah listu nebrala vážne. Utrpenie je film, ktorý asi treba vidieť na plné pochopenie viac krát, pretože ja vidím vrcholy nemej éry zatiaľ niekde inde. (29.03.2013)

Vyprávění založené na detailních záběrech rozvášněných postav má zásluhou typologicky přesně obsazených a skvěle hrajících herců svou nepopsatelnou sílu, stejně jako osobitá režie na pomezí několika tehdejších filmařských hnutí a přístupů, ale s přibývajícími minutami kouzlo vyprchává, a jelikož je jasné, jak všechno skončí, zdá se mi celý film spíše jako trpělivá ukázka dobového režijního skillu než jako působivý osudový příběh. Dodatečně zakomponovaná hudba každopádně fenomenální... (15.02.2016)

Co se dá psát o klasice takového formátu? Osobně mě uchvhátila jakási fllmovost tohoto díla. Již od prvního švenku, přejíždějícím přes soudní síň. zachycujícím círekvní pohlaváry v družných hovorech, totiž není pochyb o tom, že Dreyerovi se podařilo vytvořit velmi přirozeně půobící svět, kde se nenosí afektované předimenzované teatrální herectví. Naopak vše působí velice reálně a díky koncepci scénáře, která zachycuje pouze samotný proces vyvolává film velice sugestivní dojem. Nejvíce působivé mi přišly detailní záběry obličejů soudců, které s jejich herectvím navozují znepokojivou atmoséfru doby, kdy bych rozhodně nechtěl žít. Filmy je navíc pojat celkem neutrálně, nikoho nesoudí a díky téměř rekonstručnímu postupu může sloužit jako svědectví o bestialtiě oné doby. Geniální díla nepodléhají zubu času a to je i případ tohoto filmu, v němž je taková porce vyspělé filmařiny, že film vůbec nepůsobí archaicky. (01.03.2012)

Když jsem na to šla takhle na stará kolena poprvé, samozřejmě jsem se bála, že mě čeká jen chladná klasická krása. Ale byl to zbytečný strach. V tomto filmu je totiž kromě toho, o čem jsme milionkrát četli, cosi, co se o něm nikdy nikomu nepodaří napsat. Tak. ... Nicméně musím poznamenat, že kinokoncert v rámci Febia 2010 stál docela za houby. Orchestr hrající přímo před plátnem a navíc svítící si žárovičkami na notičky je prostě menší renonc. Neukázněná část publika a chlápek po mé levici, který spotřeboval veškerý kyslík ze sálu na svoje chrápání, tomu taky nepřidali. Chtít to vidět za každou cenu jedině v kině byla hrozná pošetilost. (01.04.2010)

Po vynikajúcom http://www.csfd.cz/film/102472-upir-aneb-podivne-dobrodruzstvi-davida-graye-vampyr-der-traum-des-allan-grey/ prišiel rad aj na tento skvost. A že to je poriadny filmový skvost niet pochýb od prvých minút. Sugestívne detaily tvárí, nájazdy kamery, vynikajúce prestrihy a až biblicky utrpiteľský výraz Marii Falconetti. (15.07.2009)