Nesmrtelná teta

Jedna z mých nejoblíbenějších českých pohádek. V dětství jsem se na to mohl koukat pořád, bral jsem to ale spíš jako horor, než pohádku :-) Je v ní perféktní atmosféra, je napínavá, vtipná a hlavně strašidelná. Určitě doporučuji, už jen kvůli vynikajícímu hereckému výkonu skvělé Jiřiny Bohdalové . . . (26.12.2009)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)

Víte co? Já měl Nesmrtelnou tetu fakt hrozně rád, ale co jsem jí viděl posledně a pokaždý si stihl všimnout Bohdalový, vzpomněl jsem si na ty posraný fotky, kde Bohdalová stála po boku nejdřív Havlovi, pak Klausovi a nakonec Schwarzenbergovi a i Zemanovi. A výsledek? Vysloužila si nějakej ten zasranej řád, co herci dostávaj za zásluhy k podpoře kultury tomuto státu. Je mi z Bohdalový na blití a proto dávám o stupeň nižší známku, pohádka si to bohužel nezaslouží, Bohdalová jo. Kdybych ji viděl po boku Husáka, asi bych se neudržel a poslal tuhle pohádku do odpadu, naštěstí se to nestalo a tak tahle pohádka zůstala ušetřena. Uvidíme na jak dlouho. (29.12.2013)

Bohužel, tenhle pokus o natočení velkolepé pohádky vyšel hodně rozpačitě a navíc stojí a padá s hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové. Taková pohádka prostě nemůže fungovat, i když netvrdím, že je to pohádka vyloženě špatná. Námět je to zajímavý, kostýmy jsou povedené, ale zpracování působí prázdně a místy i trošku násilně. Škoda, i kvůli evidentně vysokému rozpočtu. Ale stále je to porevoluční pohádkový nadprůměr. (16.06.2005)