Nesmrtelná teta

Tenkrát jsem na tom byla se základkou v kině a dneska jsem se svátečně na to mrkla znovu.. Musím konstatovat, že je tahle pohádka ještě horší, než jsem si pamatovala.. :-( Jediný, kdo za to jakž takž stál byl Jaromír Hanzlík a Ladislav Smoljak a oba hráli naprostý debily :-( Díky této pohádce jsem si asi vypěstovala alergii na Bohdalovou a rozhodně to nebude její hereckou přesvědčivostí, když ztvárňovala Závist.. Plus dávám výpravě.. Jinak kam se to hrabe na old school.. (02.05.2013)

Pohádka, která alespoň částečně navazuje na dobré jméno českých pohádek. Je výpravná, vtipná, hezká, točená v hezkých lokacích, jen ten pohádkový duch tam nějak tak chybí. Z pokomunistických pohádek jistě jedna z nejzdařilejších. Zlo je zde ale ukázáno jako opravdu velmi silné, navíc když se nad námětem zamyslí přemýšlející divák, jen těžko by (obzvlášť v dnešní lakotné době) dobro nakonec zvítězilo. No naštěstí jsme v pohádce, a to zdařilé. (07.08.2007)

Bohužel, tenhle pokus o natočení velkolepé pohádky vyšel hodně rozpačitě a navíc stojí a padá s hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové. Taková pohádka prostě nemůže fungovat, i když netvrdím, že je to pohádka vyloženě špatná. Námět je to zajímavý, kostýmy jsou povedené, ale zpracování působí prázdně a místy i trošku násilně. Škoda, i kvůli evidentně vysokému rozpočtu. Ale stále je to porevoluční pohádkový nadprůměr. (16.06.2005)

Král dostane od žluté Amnesie a stříbrného Alzheimera dárek, přičemž dojde k hodně pitomému handlu, tak hloupému, že to odstartuje rozklad jednoho celého království. Závist, jeden ze smrtelných hříchů, je celou společností prolezlá jako červotoč. Ať se na mě tvůrci nezlobí, ale zápletka je rozehraná jako prohrané buly. Jedinými sympaťáky je tady kolokvium rádců, které ve jménu blaha řeší hlupósis dementósis definitivum svých tvůrců....a pak že je štěstí rozumná věc! (15.10.2008)

Jedna z nejlepších českých pohádek, u které jsem se v dětství i docela dost bál. Výborná Bohdalová společně s Hanzlíkem herecky excelují v příběhu, jehož některé myšlenky zůstanou aktuální snad navždy. Jako exemplární příklad mě napadá scéna s královským šaškem a dvořany, kde se v okamžiku lámání chleba zachová panstvo tristně svinským způsobem. Není v tom asi třeba hledat nějaké hlubší paralely s dnešní "rozdělenou" společností. Lidi jsou prostě svině. (24.12.2018)