Koralína a svět za tajnými dveřmi

o fous, spíš ale jen o fousek slabší, než starší parádička se Skeleton Jackem, a tak stejně, možná o fousek lepší, než Mrtvá nevěsta. Možná kdyby byla muzika od mistra Elfmana, to by asi bylo jiné:-) Ale co mě absolutně dostalo, to byl ten zcela autentický, věrohodný a do detailu vychytaný kocour!!! To však pochopí jen ti, kteří mají černého kocoura doma - závěr mluví za vše, že? 2 shit: ten nick sis vybral sám, nebo ti tak říkají od mala kvůli tomu, co máš v lebičce? (30.05.2009)

Koralína je po vizuální stránce originální, velmi nápaditý snímek. Její svět za tajemnými dveřmi je uměleckým dílem, které diváka překvapuje a udivuje s každou další vteřinou. Oproti tomu děj značně pokulhává - místy jsem se poměrně dost nudila. Příběh je předvídatelný, konec už ani předvídatelnější být nemůže a vůbec celá zápletka je zpracovaná poměrně ploše - žádný strach, žádné napětí, žádné očekávání - prostě nic. Co se postav týče - Koralína - aneb bizarní kombinace Carrollovy Alenky s Larou Croft - je, ruku v ruce se svými rodiči, asi tou nejméně zajímavou, kterou Selick a Gaiman nabízejí. Asi nejzajímavější, rozhodně nejlépe vymyšlená a propracovaná je postava kocoura - elegantní a tajemný, s dokonalým hlasem Keitha Davida, který vytváří perfektní atmosféru v každé scéně. Po hudební stránce nemám co vytknout - různá témata perfektně doplňují obrazy. Písně sice nejsou tak chytlavé, jako tomu bylo v případě The Nightmare Before Christmas, ale Koralína se jako muzikál netváří, že... Tento film mohl být zajímavou podívanou, to by se však Selick nesměl snažit zavděčit všem. (26.06.2009)

Atmosférické, napínavé, ponuré a strašidelné. Některé pasáže mě opravdu slušně vyděsily a měla jsem pocit, že jestli mě, diváka vcelku odolného, toto vyděsí, tak pokud se na Koralínu dívá nějaký malý špuntík, z některých scén nejspíše pláče hrůzou a po dlouhé večery se možná bude i po tmě bát. Čarodějnice a ty její knoflíky byly vskutku opravdu velmi děsivé. Hodně povedený snímek, ale netroufla bych si říci, že v něm naleznou pohlazení a klid v duši i ti (nej)menší. (23.10.2010)

Oáza snění ve středobodu pohádkového světa. S evokující fantazií si pohrávající Henry Selick. Růžovým palácem zaplnil prázdné místo nesplněných přání duše dospělých. Iluzionismus prostoupený laškující hravostí, rozvernou bizarností, ale i vše obepínající uzavřeností a narůstající vtíravou temnotou, které nelze tak lehce uniknout. Anime s příslibem, alespoň na okamžik pootevřít dvířka…úniku z reality a nechat se ukolébávat bezelstnou blažeností. (09.03.2010)

Nádhera! Henry Selick nezklamal a dokazuje, že osobitý pohádky umí točit i bez pomoci Tima Burtona. Na Ukradené Vánoce to sice nemá, ale i tak mě to naprosto uchvátilo. Příběh je na tenhle tip animáku přesně to pravý, animace je perfektní a celý se mi to zdá líp vypravěčsky zmáklý. Atmosféra je parádní a je to překvapivě i dost napínavý. Nevim jestli bych zkusil na to vzít malý děti, ty by z toho byly asi trochu vyklepaný. Jenom škoda, že tempo filmu je někdy trochu pomalejší a nemá to větší spád. I přesto mě to ale naprosto dostalo a doufám, že nebudu muset čekat na další Selickův animák zase bůhví jak dlouho.90% (29.05.2009)