Doktor z vejminku

Tenhle seriál působí dojmem, jako kdyby měl mít ještě nějaké pokračování. Některé díly jsou vlastně v podstatě otevřené (Býk na žír, Půjčka), také je třeba si uvědomit, že se seriál točil v letech 1982 - 1985 (poslední díl). Skoro to vypadá, že ho pan Dietl měl ještě v plánu dopsat a už to nestihl. Je docela možné, že měla vzniknout klasická dvanáctka a v závěru se všechno vyjasnit - protože vlastně každý díl nechával nějakou linku, která mohla ve finále být nějak zakončena. Doktor z vejminku je ukázkou toho, jak lidé na vesnici sice už mají vybavené domy stejně jako tolik opovrhovaní měšťáci, ale ve vztazích jsou daleko přímější. A Martin Růžek tomu jednoznačně kraluje. (23.07.2011)

Místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů... Pásmo zábavných i dramatických epizodek ze života obyčejných lidí je nejen dalším skvělým autorským dílem scénáristy a spisovatele Jaroslava Dietla, ale především neobyčejně zdařilým obrazem soudobé české vesnice se vším, co k ní patří. Tedy pomluvy, neshody, sváry, malé i velké starosti, zkrátka problémy, se kterými si pokaždé ví rady zkušený advokát na penzi v neodolatelném podání Martina Růžka. Určitá nostalgie, která je s tímto seriálem takřka neodmyslitelně spojena, by neměla být překážkou k opětovným shlédnutím; vždyť podobných počinů, dramaticky, herecky i režijně zvládnutých, je v současnosti jako šafránu. (21.05.2017)

Formou i obsahem velmi střídmá pohodovka, ve které je kupodivu jen jediný soudruh a ještě navíc je to gauner. Martin Růžek si advokátního penzistu střihl s přehledem a mistrovsky. Aniž by změnil polohu, dokáže být stejně chápavý jako neústupný, laskavý i nečekaně tvrdý a to někdy i současně. Případy které řeší jsou přesně tak civilní a banální, že dokonale vykreslují tehdejší dobu. Občas je to úsměvné, občas ze života. Dobří herci opravdu hrají, dialogy nešustí papírem, příběhy nenudí a nostalgie to všechno dokonale dochucuje. (13.09.2015)

7/7 Vyložená lahoda. Doktor z vejminku sice patří mezi klasické seriály, které matou tělem, režie "pouze" Podskalský, název neasociuje doktora práv, ale medicíny, znělku opět dostal Matuška... ale to jsou taky jediné výtky, které bych k tomu měla. Je zajímavé, že pouhých 7 dílů bylo točeno v rozpětí let 1982-1985, ale znát je ten posun jen dětech a účesu Dany Kolářové. Během prvních pár minut jsem se stala se seriálem kamarád, měla jsem jasno o povaze hlavních postav, okamžitě jsem si je zamilovala a jednotlivé příběhy jsem přivítala s otevřenou náručí. Tohle je nadčasový kousek z Dietlova pera, o jakém se jiným jeho kasaštikům může jen zdát. A samozřejmě všechny dnešní seriály tomu nesahají ani po kolena. (30.09.2010)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. (28.11.2011)