Po čem muži touží 2

Máme tu opäť tie najväčšie stereotypy, čo sa týka mužov a žien, rovnako ako v jednotke. No aspoň trochu scenáristickej invencie by sa hodilo, nie čo sa dá, okopírovať z jedničky, len to otočiť naopak. To je fakt zúfalé. Aspoň Langmajer to ako tak zachraňuje. To ten koniec, to bol vrchol scenáristickej demencie. Len tak, z ničoho nič, buch a je všetko opäť v poriadku. A to by si človek myslel, že vedmu v lunaparku už nič debilnejšie neprekoná. (25.08.2022)

Jednička je lepší v tom, že Polívková působí relativně přirozeně a tu proměnu jí člověk dokáže uvěřit. Pitvořící se Langmajer sice občas rozesměje, ale dosta často se jeho projev hodí spíš do nějakého skeče, než do celovečerního filmu. Tak nějak si to sedne až v dejme tomu poslední třetině. Svoje momenty to má, to zase jo, ale pokud se necháte ovlivnit tím haló, které se kolem toho strhlo, budete zklamání. 55% (23.08.2022)

První díl se mi líbil trochu víc. Toto pokračovaní je v podstatě úplně stejný příběh, jen jsou v něm přehozená pohlaví. Vůbec mi to ale nevadí, děj mi i přesto přišel zajímavý a postavy byly velmi působivé, přišlo mi ale, že konec byl moc rychlý. Herecké výkony Polívkové a Langmajera byly skvělé stejně jako v prvním díle. Prezentace je fajn, bylo tam ale pár close-up záběrů, které mi přišly nevhodné. Je to v podstatě stejný film, jako ten předchozí s několika malými změnami. 8/10 (30.04.2022)

Když jsem viděl v kině poprvé upoutávku, moc mě Po čem muži touží 2 nenadchlo a film na obdobné téma, tentokrát ale obráceně, se mi zdál jako zbytečná ptákovina. První třetina filmu před proměnou je poněkud slabší (opilá Polívková nebyla to pravé ořechové a sekvence ze stanu mohla být klidně ulítlejší), pak se ale k mému překvapení kvalita snímku zvedla a ve výsledku se jednalo o pohodově strávených devadesát minut v kině, byť se jednalo o tuctovou recyklaci. Nejvíce mě jednoznačně pobavily scény ze stavby. (12.05.2022)

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)