Strike the Blood

Tak než budu mít možnost si ohodnotit druhou sérii, která běží v podobě OVA, tak se lehce ohlídnu za tou první. Je to hromada klišé a ecchi v docela dobře vymyšleném prostředí se spoustou docela zajímavých charakterů a hodně velkým množstvím opravdu "š-í-l-e-n-ě---s-t-u-p-i-d-n-í-c-h hlášek" a mě se to hodně líbí! Ze začátku to byl takový klasický nadpřirozený příběh s ecchi prvky o vyděděnci na okraji společnosti, co je vlastně strašně mocný upír a děvčeti, co ho našlo a má ho sledovat a případně zlikvidovat. Oba charaktery se mi líbily a jejich vzájemná interakce mě bavila. Díky tomu jsem si vypracoval k postavám poměrně rychle vztah a když zaznělo poprvé "Ne senpai, odteď je to náš boj!" tak se mi to hodně líbilo. Odhodlaný hrdina, který není úplně nudný, nebo na druhou stranu zvrhlý a k tomu děvče, které vypadá, že není žádné ořezávátko, má odhodlání a je sympatická - prostě fajn dvojice. K tomu se mi líbili i vedlejší postavy jako třeba Asagi, Sajaku a Nagisu. Takže když má člověk rád postavy, tak je schopen ledacos odpustit. Navíc styl levelování tak jak ho popisuje Goku nepovažuji za nic nad čím bych se měl pohoršovat, protože jak sám přiznává je to tak třeba i v DBZ a spoustě jiných anime. Jistě originální to není, ale tohle jsem dokázal bez problému přejít. Co se týká příběhu, ten se odvíjí právě od stylu tohoto levelování a tedy je hrdina postupně vystavován další a další hrozbě, kterou zvládá za pomoci další dívky, kterou pozná a nakonec vysaje aby se postavil finální konfrontaci spolu s Jukinou protože "Ne senpai, odteď je to náš boj!"! Zní to hrozně a spoustu lidí to odradí, mě ale ne. Čekal jsem vždy na novou postavu, zpravidla rychle si jí oblíbil, dokonce mi ani nevadily všechny ty ecchi vsuvky, počkal až se sblíží s hlavním hrdinou, kterému jsem to odhodlání pořád věřil, no a až jí vysál tak jsem si užil závěrečný souboj kdy jsem při "Ne senpai, odteď je to náš boj!" měl chuť dát si panáka, protože od jisté chvíle se tahle stupidní hláška stala tím, na co jsem celé 4 díly čekal! Strike the blood je zvláštní anime u kterého i když vím, že je spousta věcí špatně, tak je prostě neřeším, protože "Ne senpai, odteď je to můj boj!". Myslím, že se tomu říká "Guilty pleasure", takže těch 7,7/10 co tomu dávám berte jako hodně subjektivní hodnocení... (24.12.2016)

"No senpai, it is our fight" má konečně pokračování, sice jenom 8 dílů OVA, které si vycházely tak nějak sporadicky než pravidelně, ale tak pořád lepší než třeba nic... Jinak je to pořád více/méně při starém, chvílemi jsem přemýšlel, jestli i v původní sérii bylo až tolik fanservisu (no ano, bylo), ale i tak jsem to bez problémů dával. Na mou oblíbenou hlášku opět došlo až na samotný závěr (takže se našel minimálně jeden důvod, proč každý příběh dokoukat) a bylo to samozřejmě to hlavní, na co jsem těšil. Z nových postav mě zaujala asi hlavně Kisaki, zbytek možná časem zapomenu, což je docela změna protože tentokrát postavy až tolik nezaujaly. Ale tak pořád si pamatuji Akatsuki Koujoua a to mi ke štěstí stačí, protože ten je jedním z těch dle mého povedených "harem lordů". Ve výsledku je to pořád stejné, jen mě to tentokrát až tolik nebavilo. 6/10 (02.10.2017)