Manderlay

(Komentováno pod vlivem semináře předmětu Film a politika, dvou řezaných Ferdinandů a rozepsaný bakalářky s jádrem v etnický diverzitě Etiopie.) Triera neznám. Neznám jeho filmovou tvorbu, jeho politický názory, jeho životní filozofii, jeho cokoliv. I kdyby však byl jinak stokrát misogyn, nesporná hloubka tohohle díla je vážně naprosto univerzální. --- Čim mi Trier udělal speciálně radost? 1) Vyobrazil pro mě jednoho z nejodpudivějších pokrytců v dějinách kinematografie. Když Grace poprvý dorazí na místo činu, pohoršuje se nad předsudky, s nimiž je neustále konfrontována; a přitom celej svuj idealistickej konstrukt vystaví na jednom gigantickym předsudku, že by černoši bez přítomnosti pevný ruky bělošky absolutně netušili co si počít a jak se vůbec základně chovat. Zároveň Grace neustále mluví o Afričanech jakožto o jednom národu či snad rase; a přece se zezačátku dušuje, že chce každýho obyvatele Manderlay vnímat jako jednotlivce. Bojí se, že by se s černochem jako zaměstnancem zacházelo na chlup stejně jako dřív s tim samym černochem se statusem otroka; a přitom sama výměnou za jednoho právníka nabízí jednoho Vigga - jako by je snad měla za nějaký neživotný artikly. A tak dále. Hnus. 2) Trier nádherně postihl nulovej smysl pro zodpovědnost těhletěch čistokrevných LibDem kašpárků, stejně jako i nevyhnutelnost jejich kontinuálního zrazování vlastních ideálů. A to jakože fakt NÁDHERNĚ. 3) První pohled na "nový" Manderlay mi svou evidentní symbolikou navodil nepříjemnou husí kůži - bývalí otroci působili přesně tak, jako by byli odpradávna vězněni ve výběhu zoologický zahrady. Ale i tahle alegorie měla, zdá se, svuj vyšší smysl; však to byla právě Grace, kdo (na rozdíl od černochů zcela nekontrolovaně) v jednu chvíli nedokázal potlačit obyčejný zvířecí pudy. Hádám, že nemusim na plnou klávesnici psát kdy přesně. 4) Řád ve společnosti > svoboda jedince. 5) Pointa ve stylu "na posranýho i hajzl spadne" mi pak (nejen) pro tohle všechno výsostně sedla. GENIÁLNÍ! --- V nejbližších dnech mám nad timhle majstrštykem zauvažovat na prostoru pěti normostran. Proto se tu nebudu dál vyčerpávat a případný zájemce o mý další bludy s dovolenim odkážu do pošty. Zde už snad jen ... z protisměru hnedka hurá na Dogville!! (04.03.2014)

Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. (10.05.2015)

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)

Opakovanie nie je vždy matkou múdrosti. To, čo v Dogville bolo nové, zaujímavé a imponujúce, nemôže byť rovnaké druhýkrát, aj keby to Trier robil cez kopírák. Ten nápad z Dogvillu s redukovanými kulisami mal zmysel v tom, že vyzdvihol príbeh, dialógy a herecké výkony. Ale keď zopakujem kulisy, pridám slabší, nie príliš originálny príbeh, s vlečúcimi sa dialógmi a nevýraznými hereckými výkonmi, nemôžem sa výsledku čudovať. Ale ako uspávací prostriedok dobré. (01.02.2010)