Úsvit

Skvěle gradované drama s naprosto neuspokojeným závěrem. Výborně vygradovaná až tíživá atmosféra předválečného Československa, která ukazuje, že veškeré abnormality nebyly tolerovány. Má to pár opravdu hutných scén, ale ten konec mě prostě nasral. Když už jsem se do filmu naplno ponořil, tak mi Netflix ukázal, že je fakt vážně konec. Ne, tyhle pseudohonění s tím, že si domyslete, jak to dopadlo, mě poslední dobou serou víc a víc. Jinak samotný děj i výstavba filmu byla na jedničku. Takhle prostě "jen" 75% (23.12.2023)

Asi bychom si Slovensko roku 1937 neměli moc idealizovat. Obzvláště tam, kde lidé žili v dědinách pod horami. Čas jako by se tam zastavil před 200 lety. Konec konců kdo nevěří ať si zajede třeba do Rumunska do Bukovinských nebo Maramurešských Karpat. Opravdu bych chtěl vidět takto pokrokového otce tam kdesi na východě. O filmu jsem netušil zhola nic, jen jsem věděl, že se to odehrává kdesi na Slovensku těsně před válkou a že tam hraje Eliška Křenková, se kterou jsem ještě v hlavní roli neměl tu čest. První co diváka bouchne do očí je vizuál. Kamera, filtry, hudební podkres, vše je super. Když tak Eliška v třicátkovém outfitu, který ji sakra slušel stojí na zelené louce proti pásu hor a nad hlavou má modrou obloha s Lockheed Electrou, jeden by měl dojem, že kouká na Vzpomínky na Afriku. Tvůrci si vůbec vzali docela slušné sousto už jen s tím dobovým zařazením. Ale poprali se s ním skvěle. Bohužel se od půlky filmu začne řešit zase sexualita jednoho z hlavních hrdinů. Manželka ředitele závodu je nesmírně pokroková a je v tom pokroku asi tak skoro o sto let napřed před dnešními pokrokáři co film natáčeli. A ačkoliv se pohybuje ve vybrané společnosti, klidně řekne na společné večeři s Baťou o jedné ze spolusedících co není pokroková, že je píča.  To jistě. A takhle to dopadá, když film někdo podle mne natáčí z čistého kalkulu, že na toto téma bude v zahraničí slyšeno na festivalech. Bohužel ale o dané době ví akorát tak kulové. Ono je taky rejžovi  pouhých 29 let, tak těžko může něco vědět o noblese první republiky a chování v kruzích o kterých film pojednává.  Pisateli scénáře je víc, celých  35 let... Eh. Co koho vedlo k natočení této zvláštnosti opravdu netuším. Je faktem, že dnešní nýman...  pardon progresivisté  Tomáše Baťu ještě pořádně nepozvraceli, takže v tomto má film jisté jakési prvenství. Kdyby film vznikl před dvaceti lety, neřeknu ani popel. Ba co víc. Řekl bych námětově, zajímavé! Ovšem v kontextu dneška se na to dívám tak trochu jako někdo, kdo je feminismem a LGTQ tématikou už přecpaný a přesto se mu cpe další a další nášup tohohle progresívního prejtu. Přitom to mohla být docela solidní detektivka.  Filmařsky film snese opravdu mezinárodní srovnání a to po technické stránce. Eliška byla také půvabná a film herecky skvěle táhla. Bohužel scénář je za mně opravdu na odpad. Celý film mi velmi připomněl film Narušitel. Tam dotyčný také tak nějak netušil o čem vlastně období o kterém natáčel vlastně bylo. A podle toho oba filmy dopadají. Dávám za 3 morfínové tabletky. * * * (30.12.2023)

„Udělala bych dneska přednášku pro holky na svobodárně během večerní školy. Tady se šíří fámy, možná jim to plete představy o těhotenství a o dětech obecně. Fámy se nejlíp zastaví vzděláním.“ Mírné zklamání. Tím spíš, že to začalo tak nadějně a zajímavě. Celkem dlouho mě film i bavil, ale…jako největší problém vnímám to, že předběhl svou dobu. Nikoliv však nadčasovostí, nýbrž nešťastně zvolenou dobou, ve které se děj odehrává. Přitom být to zasazené do současnosti, mohlo to fungovat. Kvůli tématu, které v roce 1937 působí pramálo uvěřitelně, se postupně ničí pracně budovaná dobovost, a zvolená mluva či způsob myšlení postav tomu opravdu nepomáhají. Jiné věci fungují, ať už jde o krimi linku, fandění hlavní hrdince Křenkové, charismatického záporáka Ondríka či dusnou atmosféru. Ale jako celek jde o nekonzistentní dílko (výborně to ilustruje autentický Sašův proslov oproti zcela uměle působící debatě u jídla), které mě směrem ke konci bavilo stále míň. Dám pouze průměr. „Vaše zvědavost je upřímná?“ - „Jsem ráda, když mi svět dává smysl.“ (09.02.2024)

Vizuální stránce není co vytknout, lahodí oku od začátku do konce. Miro Šifra si ukousl obrovské sousto a chtěl pojmout hnedle několik témat, jenže ani jedno se mu nakonec nepodařilo zpracovat zajímavě. I když je politická nervozita cítit ve vzduchu, emancipace žen a dělníků začíná vystrkovat rohy, tak ještě do příběhu narouboval téma vousaté prvorodičky. Naštěstí je Chlupáček velmi schopný režisér, takže dokázal z mizerného scénáře vytěžit maximum. (18.05.2024)

Citlivé v obou významech slova, dramatické vždy když uslyšíte ždímat starou pračku a řemeslně sebevědomé při těžení funkcionalismu mého rodného města (ať už se jedná o papundekl, nebo reálné kulisy). Zvolené nosné téma ale bylo po vypravěčské stránce příliš velké sousto, obzvláště když se na konci válela na talíři ta rozžvýkaná (partnerské vztahy hlavních postav, klacky pod nohami vzkvétajícího kapitalismu). Možná jsem se přehlédl, ale zdálo se mi, že na letišti v polích vedle Electry L-10 stál i DeLorean doktora Browna. Snad to nebylo jen proto, aby výpad prostřednictvím vulgárního označení dámského přirození působil tak cool.. (18.01.2024)