Aftersun

Bohužiaľ toto išlo úplne mimo mňa. Bolo niekoľko scén, kedy som sa snažil nastaviť na ten film a ktoré mi do určitej miery aj išli v ústrety. Či už to bolo osamotené karaoke alebo finálny tanec, ale ten potrebný emocionálny prienik sa nekonal. Netvrdím, že to je zlý film. Len to asi nie je úplne moja šálka kávy. Čo ale na filme veľmi oceňujem je Wellsovej schopnosť nazerať na situáciu cez prapodivnú kompozíciu. Ako keby sme sa na mnohé rozhovory pozerali cez odrazy v zrkadle alebo v skle. Toto bolo na filme veľmi pekné.  Rovnako aj výkon Frankie Corio. Ale také tie depresívne prieniky a záblesky ma nechali chladným. Ale je tiež pravda, že som čakal od toho niečo úplne iné. Neviem, či sa k tomu ešte dakedy vrátim. Inak sa ale jedná o citlivý a mám pocit, že aj trošku odžitý príbeh. Aspoň režisérka tam tú citlivosť dokázala preniesť. (21.02.2023)

Film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah. V jednom kuse se cosi plížilo a to cosi magnetizovalo a děsilo mě nepoměrně víc, jak nejpůsobivější horor. Ta holčička byla naprosto senzační. (21.03.2023)

Oscar 1 nominace: Herec HR - Paul Mescal (28.12.2023)

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev. (21.02.2023)

Sluncem a nostalgií protknutá dovolená problematického otce a jeho dcery, která se mu alespoň zpětně snaží porozumět. Povedené indiečko příjemně uteče a párkrát se vytasí se silnými okamžiky, v součtu však nenabízí nic zlomového. Více zde. (09.03.2023)

Melancholická artová pocitovka formálně ozvláštněná estetikou VHS home videa. Universální pocit bezčasí a nostalgie konce sezony (tureckého) středomořského letoviska. Křehký, citlivý a bezdějový film o depresi dobře ukryté pod maskou všednodennosti... (27.12.2022)

Silná pociťovka, která vás přenese na dovolenou dcery s otcem. Naprosto autenticky zachycené vzpomínání, které vás pohltí svými zvuky, kamerou a hudbou. Melancholicky nostalgický, ale nevinný a krásný. Nejvíce mě oslnil samotný styl, který působí neuvěřitelně náhodně, přirozeně a neučesaně, ale zároveň tak záměrně a úderně. To plánování kamery a struktury muselo být peklo. Zajít si na to hned po první pořádné dovolené od začátku mé dospělosti jen umocnilo veškeré pocity. Aneb proč podnikáme takové výlety a proč si tvoříme takové zážitky. (25.06.2023)

Na první pohled takový ten nezávislý film, kde se nic neděje. Jenže ve mě celou dobu hlodal pocit, že je něco v nepořádku. Že ten otec má nějakej problém a přijde tragédie. Závěr nabídne jakousi katarzi, kterou jsem ale nepochopil. Ta holka to zahrála skvěle. (06.04.2023)

Nečekaná rána v podobě všech odlesků melancholie. Zastavené zrnící políčko na videokazetě, ve kterém je navždy všechno v pořádku. Sem je potřeba se vracet, když není dobře, přestože to znamená, že chvíli bude ještě hůř a odpověď, ať už v pochopení či v jiskře naděje nebo jen v důležité vzpomínce, na sebe nechá čekat. Čekal jsem prosluněný dovolenkový film o dospívání, proto se jen těžko vysvětluje, v jakém tichu jsem zůstal, když mi Charlotte Wells dala přesně to, ale nadběhla mi při tom z druhé strany. (14.06.2023)

// Komplikovaný film, který stoupá a klesá podle toho, jak moc si do něj člověk dokáže promítnout něco vlastního. Kvality jsou nepochybné a věřím, že to pro někoho bude extrémně silné, já tu prázdnotu ale bohužel neměl čím zaplnit. (02.09.2023)

Jedna scéna může udělat film. A závěrečná montáž na remix Under Pressure je jedním z nejsilnějších a nejvíc zdrcujících filmových okamžiků za hodně dlouhou dobu. To, jak k ní celý film nenápadně směřuje, aby udeřil, je úžasné. Wells ukazuje na debutantku nebývalý cit. A Meskal bud brzo sbírat Oscary. Ne letos, ale brzo. (24.01.2023)

Nesmírně civilní a minimalistické, přitom jde do hloubky. // Kamera promlouvá každým záběrem, to jsem už dlouho nezažila. Smekám a Charlotte Wells si zapisuju do pomyslného hledáčku. (07.03.2024)

Hezky natočenej film tematizující deprese, dospívání, single život, rodičovství v mladém věku a pár dalších věcí. To je všechno fajn, a velmi mě baví, jak autenticky a civilně to je natočený, ale není to trochu málo? Není to všechno až moc jednoduchý? Na debut dobrý, ale odvařenej z toho nejsem. (11.02.2023)

Podivuhodná dovolenková koláž. Charlotte Wells jakoby celý film záměrně něco zatajovala, ale v samotném závěru, který zůstává i tak dost nedořečený, jsem měl pocit, že jsme se potkali a pochopili. (18.12.2022)

Pozor, už zase spoiluji! *** Film se spirálovitou strukturou, o vzpomínání, reflexi, zpětném porozumění a bezmoci. Film, kde se pod nánosem ne-nuceného veselí, zdánlivě uvolněného a bezpečného spoluprožívání  a nevyřčených otázek a odpovědí mezi dcerou a otcem skrývá nepřekonatelná deprese, napětí a dávno předem prohraný zápas o život a o prakticky zvládnutelný vztah k životu. *** Náznaky, že Sophie otcovu depresi mohla zdědit, příběh posílají po nové vrstvě spirály dál, a ve chvíli, kdy slyšíme pláč jejího novorozeného dítěte, udělují ještě nový smysl jejímu pochopení vlastní situace nad záběry tehdejší dovolené s otcem, která zřejmě byla i posledním, jím pečlivě připraveným, časem společně stráveným, na který použil veškeré své finanční prostředky i duševní síly. *** Kdybych chystala komponovaný večer, pustila bych po tomhle snímku jako druhý film Murénu. Stejná uvolněná letní atmosféra, v níž se odehrává drama dospívající dívky bojující mezi dospělými svůj zápas o život. Ale pak už je v každém z obou filmů všechno jinak. Oba jsou však stejně jedinečné, pronikavé, rozrušující, inteligentní a hořce krásné. *~ (04.05.2023)

Dovolená otce a dcery (rodiče jsou rozvedení) v tureckém letovisku v době, kdy ona se pomaličku dostává do věku, kdy se „odděluje“ a stává se z na rodičích závislé dívenky svou vlastní osobou. Ale pořád má před sebou kus cesty, než bude otci lépe rozumět. Nicméně teď jsou tady a spolu, procházíme s nimi rutinními činnostmi, ať už jde o dovádění v bazénu, sezení nad zmrzlinou, bahenní koupel. Je to o detailech, o autenticitě, o občasných třecích plochách. Ale i o tom, zda to bude divákovi stačit. Komorní melancholické drama táhnou nahoru herci stejně jako hlubší smysl jednotlivých prvků. Tam náznak, tam pocit, tam symbol, a celkově nic pro diváka, který očekává nějaký košatý děj. (02.03.2023)

Ke konci stále nepříjemnější sonda o počátcích dospívání Sophie během dovolené v Turecku. Skvěle je zachycena jistá osamělost dívky mezi ostatními návštěvníky. Krásně je zachycen její vztah s tátou, ale přesto všechno je ve své podstatě vlastně smutný film, který si raději znovu pouštět nechci. I přesto že se v něm vlastně nic špatného nestane. 70% (03.03.2024)

Aftersun buduje tíživý pocit, že (Calumovi) dobře už bylo, ale jeden ani neví kdy vlastně. Od zátylku po celé délce zad se člověku plíží mráz v tušení, že to Calum nedá. Jeho smutek ještě výrazněji nasvítí sporadické záblesky štěstí, které mají dospělí tendenci jak upíři vysávat z dětí. Dva páry očí, dovolená jako průsečík propletených generačních perspektiv. Smutek má ostré zuby a zatínat je umí hbitě i trpělivě. Křehké. (02.07.2023)

"Why can't we give love that one more chance?" ___________ Spíš než film příběhový je Aftersun film pocitový. Jde o snímek, který je těžko popsatelný – je podmanivý, melancholický, náladotvorný, velmi křehký, a citlivý. Jde totiž o neuvěřitelně subtilní drobnokresbu vztahu otce a dcery, jež vyniká v silně pomalém vyprávění, využití prvků coming-of-age subžánru, a hlavně pak ve vyobrazení zcela obyčejných momentů, všednosti, krás letní bezstarostnosti a dětské nevinnosti – protože jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v obyčejnosti. Zároveň nevysvětluje onu emocionálně-realistickou symboliku přímo či nijak explicitně, ale spíše ji pojímá jako něco nevyřčeného, nedořečeného, a poukazuje na ni v drobných náznacích a jemných nuancích, díky čemuž může divák číst mezi řádky a snímek si tak interpretovat k obrazu svému.... To vše a nejen to dělá z Aftersun brilantní drama, či bravurní režijní debut Charlotte Wells, ale i neuvěřitelně intimní mozaiku vzpomínek na jednu nezapomenutelnou dovolenou – vzpomínek uchovaných na VHS kazetu, a rozplývajících se v šeru nočního klubu.... No a jestliže vás scéna s Under Pressure nedožene k slzám, nemáte srdce. Herecký tandem Paul Mescal - Frankie Corio (ta holka je fakt ohromnej talent), na němž všechno prakticky stojí a padá, je naprosto fenomenální.... [#A24RULES!] (24.12.2022)

Funkční celovečerní debut režisérky a scenáristky Charlotte Wells dokazuje, že o Paulu Mescalovi diváci rozhodně neslyší naposledy, chválená festivalovka obsahuje spousty zajímavých aspektů, které diváky buďto emocionálně olízne nebo nechá zcela suché. I „tým poražených“ ovšem může ve finále v Aftersun najít dost nosného materiálu…. (12.03.2023)