Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Thomick
    *****

    Mou objektivně subjektivní optikou je to na tři, nicméně nakonec uděluju slabší čtyři hvězdičky pro ukázkovou definici něčeho jako rodinnej sitcom. Na nic podobnýho zkrátka při brouzdání sitcomovym světem jen tak nenarazíte (pokud vůbec), proto je záhodno takovej projekt demonstrativně označkovat (lehkym) nadhodnocenim. --- Začnu nejvýraznějšim pozitivem první série, jinak doopravdy sklouzávající ke zmiňovaný monotónnosti. Tim pozitivem bezesporu musí bejt holčička Karen jakožto prototyp toho děcka, co je k uzoufání rozkošný a otravný zároveň. (To už záleží čistě na situaci.) Zkrátka... inappropriate question si Ramona Marquez touhle rolí nechala patentovat zhruba stejně suverénně jako kdysi dávno David Mitchell inappropriate laughter (viz Bruiser), a to je vážně co říct. :)) --- Když pominu tu "klaustrofobickou" atmosféru domova, která pro mě naráz představuje slabou i silnou stránku seriálu, mám s Outnumbered v součtu dva problémy: 1) Věrný tápání rodičů ve věci výchovy a hájení vlastních dětí je tu docela zbytečně posíleno ještě jejich tápánim ve světě dospěláků - Sueina i Peteova schopnost interakce takhle neustále selhává jak v rovině rodičovský, tak v rovině pracovní, příbuzenský, de facto jakýkoliv. Což je malinko přitažený za vlasy, že ano, taková úplná dysfunkčnost, ne-li v konečnym důsledku asociálnost rodiny jako celku. 2) Dennisovy repliky - mimochodem doslova jako vystřižený z Mock the Week - jsou bohužel do scénáře vkládány dost násilně, jakoby na exkluzivní (a pozdní) žádost jejich pronašeče. --- Edit po 4. sérii: Ben se vypracoval v regulérního tahouna seriálu a jeho nezměrná představivost se už hravě vyrovná Kareniný naléhavosti. Karen jak roste, tak mi přijde, že začíná rýpat do záležitostí s většim bavičskym potenciálem. Naopak Jake se bohužel v lecjakym směru stává takovou miniverzí Hugha. Na každej pád je tohle ta pravá Past na rodiče - ptát se na tolik otázek a z tolika úhlů, až sami dospěláci začnou zpochybňovat základy svých dlouhých životů, až zdánlivě samozřejmý věci vlastně neumí pořádně vysvětlit (např. proč si oblékat černou na pohřeb nebo jak je to vlastně s teroristickou hrozbou). --- "Anyway, I don't like salmon, it's too orange. I don't eat anything orange, except for oranges because they admit that they're orange."(22.2.2014)

  • Zbyisek
    *****

    Outnumbered je v našich končinách neznámý seriál. Je to docela s podivem, protože to stojí za vidění. Rozhodně tedy mohu doporučit. A o co vlastně jde? Taková normální rodina – no dobře, možná trochu střelená a chaotická - rodiče a jejich tři více méně malé děti. Celý seriál se točí okolo této rodinky, nejčastěji přímo doma. Zábavnost tohoto částečně improvizovaného seriálu spočívá hlavně v komunikaci mezi rodiči a dětmi. Samozřejmě děti zlobí, vymýšlí si lži a dělají blbosti. Ovšem, jak jistě víte, malé děti jsou velmi zvídavé, a tak neustále kladou svým rodičům, tetám a dalším rodinným příslušníkům zajímavé otázky, kterými přivádí své okolí do rozpaků – tak vznikají skutečně vtipné (a často i takové ty trapné) situace. Nejlepší je nejmenší z dětí, malá Karen, která má fakt komické hlášky a svými vlezlými a zásadními otázkami dokázala téměř odehnat nevěstu od oltáře. Nevýhodou seriálu je však taková nějaká neakčnost. V podstě je to celé postavené na dialozích a tak to působí tak nějak utahaně. Kvůli tomu se půlhodina, tedy délka jednoho dílu, může zdát jako věčnost. Ale dokud padají vtipné hlášky a dialogy jsou zábavné, tak se i ta půlhodinka dá příjemně vydržet. Druhá série je ale ještě lepší a vtipnější než ta první. Děti přibližně o rok povyrostly, a tak hláškují ještě více než dřív a dělají ještě větší vylomeniny (první 3 díly 2. série se mi líbily asi nejvíc z celého seriálu). 3. série: Odvysílána byla již třetí série, která přinejmenším zavedenou kvalitu seriálu drží na stejné úrovni. Možná dokonce ještě trochu přidává na vtipu a zábavě. Dále je tu 4. série: Ve čtvrté sérii se hlavním vtipovým zabijákem stal bezesporu malý Ben, ten dokázal vytvořit ty nejvtipnější momenty stále kvalitní 4. série. Na konec nějaké dobré hlášky: 1: Táta říká malému synovi: You were specifically told: no fighting, no swearing and no drinking alcohol. And I caught you bashing that kid’s had on the floor shouting: “Don’t touch my bloody beer!“ 2: Táta k melé dceři: There are children in Africa who are starving. They would love to eat all the stuff, wouldn’t they? Dcera odpovídá: Why don’t you just send it to them? Go buy an envelope and send it to them. (Více hlášek v mém Deníčku v mém profilu)(6.2.2010)

  • Splasher
    ***

    Hugh Dennis je pro mě nejslabším z party Mock the week. Ale tento seriál určitě stojí za pozornost.(15.10.2011)

  • ReneeS
    ****

    Viděla jsem zatím jen první sérii, ale při každé epizodě mi před očima naskočilo jediné slovo "AMATÉŘI" ... mí rodiče mají ještě o tři děcka navíc, a přesto jací my jsme byli spratci (a to my teda byli), tak o takové anarchii se nám nikdy ani nesnilo. Často přemýšlím, jestli opravdu existuje tahle neschopnost zvládat své vlastní děti anebo to je jen pro efekt, zdroj komických situací na kterých tenhle seriál stojí. Jak zmiňuje Thomick, celé to má dost klaustrofobickou atmosféru. Je to chaotické, je to hlučné a v podstatě se tam neustále opakuje to samé. Ale (a tohle je důležité ale) přesto, že dohromady to občas působí rozpačitě, jednotlivé složky/postavy se mi neskutečné líbí. Děcka jsou otravná, ale ne takovým způsobem, aby mě nebavilo se na ně koukat. Kdyby se mě někdo zeptal, které z nich hraje nejlepší postavu, tak si mezi přemoudřelou roztomilou holčičkou, nezvladatelným vychytralým spratkem a tichým sympatickým puberťákem prostě nevyberu. Navíc mám obrovskou slabost nejen pro Hugha Dennise ale i typ chlápka jakého hraje (pokud to vůbec hraje). Možná to je neschopný rodič a když se o cokoli snaží, tak to akorát zmrví, ale dělá to s eleganci sobě vlastní a nekonečnou zásobou sarkastických hlášek.(24.9.2014)

  • Fleur6
    ***

    Súhlasím s komentárom Zbyisek, bohužiaľ som však videla len jednu časť. 30-minútová epizóda založená výsadne na dialógoch medzi rodičmi a deťmi ubieha ako večnosť. Možno len treba vidieť viac epizód a človek si zvykne, ale skutočne sa mi tomu nechce venovať čas.(28.12.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace