Dospívání po americku

Inšpiratívne životné príbehy s podobnou dejovou schémou mám veľmi rád, takže v tomto smere som bol nadšený. Aj herci boli super, Niro si tu strihol riadneho slizáka, aj keď záporák, no svojim spôsobom potiahol celý film. V niektorých momentoch to síce strácalo na dramatickej sile a občas skĺzavalo do zbytočných šedivých odbočiek, no celkovo veľká spokojnosť. Dôležité je ísť si za svojim a vydržať. A človek má šancu vyhrabať sa aj zo žumpy. Všetko je v našich rukách a najmä v hlave. Slušný nadpriemer. 80/100 (31.03.2020)

Opätovné pozretie a snaha o potlačenie nostalgie jedného z filmov teen veku mi ukázalo aj zopár vecí, ktoré mi na filme nesedia. Matka je nás síce zobrazená ako milujúca a charakterná osoba, ale neustále si vyberá nesprávnych partnerov a keďže sa skáče aj v čase, je dosť nepochopiteľné, prečo trvá takéto toxické manželstvo niekoľko rokov. Ale rozumiem, že život skrátka taký je, len vo filme sa podľa mňa trochu "šidilo", aby vyzeralo všetko uveriteľne. Zabúda sa aj na Dwightove deti, aké majú vzťah s Tobym sa príliš nedozvieme a tiež by ma zaujímalo, aký mali vzťah s vlastným otcom. Ich konfrontácií s ním sa vyhýbame. Vďaka hercom a skvelej dobovej atmosfére ide stále o kvalitný film. 70% (16.01.2023)

Ještě předtím, než se nejmladší z rodu Monteků osudově zamiloval do Julie, střihl si jednu ze svých zásadních rolí první fáze kariéry. Rok 1993 byl pro DiCapria ostatně rokem zlomovým. Mentálně nemocný mladík v adaptaci románového bestselleru Co žere Gilberta Grapea? byl společně s příběhem Tobiase Wolffa obrovskou výzvou, kterou tehdy devatenáctiletá (ano, i já bych mu ve filmu tipoval maximálně čtrnáct) naděje chytila pořádně za pačesy. Navíc si ho pozorně všímal jeho herecký parťák Robert De Niro, který ho později doporučil velikánovi Martinu Scorsesemu. V dramatu podle Wolffovi autobiografické knížky zaujal svým nadhledem, střídáním komických i dramatických poloh a přesvědčivostí, se kterou vytvořil velmi zajímavou studii dospívajícího hocha, který čelí útokům despotického životního partnera matky. Zřejmě nejkomplexnější film Michaela Caton-Jonese o maskách, které nosíme a sundáváme, jen škoda lehce zanedbaných vedlejších postav. Herecky nicméně famózní: Leonardo DiCaprio, Robert De Niro i Ellen Barkin – a teď se můžeme hádat, kdo byl nejlepší. (28.12.2013)

Herecky koncert De Nira a DiCapria. Paradni scenar, solidni kamera a velmi, velmi dobra hudba. Postavy byly skvele prokresleny a hlavne vyborne ztvarneny. Dej je promakany do detailu. U filmu se bavite a zaroven jste napjati az do samotneho konce... Takle podle me vypada prave drama! Zaslouzenych 5*... (23.02.2007)

Nemůžu si pomoct, ale kromě výkonu Roberta De Nira jsem v tomhle filmu nenašel nic jinýho, co by mě nějak extra zaujalo. Nutno dodat, že sledovat De Nirovo herectví je opravdu zážitek. Z toho úplně sálá zloba a nenávist i přes tu obrazovku a už jen kvůli němu stojí tenhle film za vidění. Bohužel, jak neni na scéně De Niro, je to poměrně nuda. spoiler: Jinak konec jsem čekal teda trochu víc dramatičtější, než to, že si matka se synem prostě řeknou: "Už tady s nim nemusíme dál žít. Můžeme jít pryč. - Hmm, tak jdeme." 60% (12.05.2012)