Cyrano z Bergeracu

Nemám nijak zvlášť ráda Gerarda Depardieua. Ale… Je tu jedno velké ale. I přes moje nesympatie je Gerard opravdu pan herec, což uznávám a odsunuju svoje osobní preference do pozadí. Protože to, co jako nosatý rádobymilovník, věčný rebel, oportunista, skvělý šermíř a mistr jazyka předvedl na plátně je herecký koncert. Vstoupil na scénu a já najednou nevnímala nesympatického obtloustlého francouze, ale skutečného živoucího Cyrana. Strhnul mě, uchvátil a už nepustil. Upřímně dokážu si představit lepší adaptace mé oblíbené hry, ale jen stěží si dokážu představit lepšího Cyrana. (24.09.2012)

Gerard Depardiu, jedna z posledních stále dosti hrajících legend fr. filmu. Cyrano z Begeracu, klasický kus, který i na našich jevištích s oblibou stále nastudovávají různé divadelní spolky. Tahle hra patří mezi ty divadelní hry, které se řadí mezi velké. Pro film není většina divadelních her psána a je to vždy znát. Nicméně hlavní je charakteristika postav, jejich projevy, proto také v každé generaci se najdou diváci, které tyhle klasické kusy zaujmou. A zajímavé na nich je právě to, že jsou o člověku a mezilidských vztazích na řadu způsobů. Pokud má některý z dnešních dramatiků pocit, že na trhu dramatického umění je velká mezera, tak může sednou a napsat něco lepšího. Ale to se neděje. Ale může se to stát. To se vyloučit nedá. K samotnému zpracování - zaujme to asi nejvíc toho, kdo tuhle hru nezná, ale nic revolučního to není. Nejlepší je, aspoň pro mě, vzít si nějakou divadelní hru, a přečíst si ji sám. A těch skvělých her zase není tolik. (19.09.2010)

V zásade krásny film ale veľmi náročný skrz veršovanie textov. Obdivujem tých, čo to dabovali. Bohužiaľ nie som fanúšik klasiky. Ako ľúbostný príbeh je to nádherné a Gérard Depardieu podal fantastický výkon. A nesmieme zabudnúť na úžasné exteriéry, kostýmy a dobové spracovanie kde som si myslel, že som naozaj v stredovekom Francúzsku. Aj bitva famózne spracovaná. Jednoducho klasika, žiaľ pre mňa nič viac. Ale chápem každého, kto tento film resp. hru, predlohu obdivuje. Je čo...4 (06.01.2015)

Škoda, že celkový dojem trochu kazí válečné scény, vyskytující se ve druhé polovině příběhu. Jakoby jejich existence režii zaskočila, jakoby si s nimi nevěděla rady ... jakoby jí scházely fantazie, kreativita, vnímavost, bezprostřednost, odvaha - a furiantství, s jejichž pomocí milý Cyrano vládl svým jazykem stejně brilantně jako kordem. P.S.: 1) Pozorně se dívejte !!! I takhle to může dopadnout, když neslevíte ze svých ideálů a budete trvat na všestranně dokonalém protějšku. Jde o to, čeho se vám vlastně dostane ... ;-) ... 2) Z mého pohledu mezi filmovými adaptacemi divadelních dramat zaujímá naprosto jedinečné a výsadní postavení tragický příběh Romea a Julie, přičemž VELICE blízká je mi jak tradiční verze Franca Zeffirelliho "Romeo a Julie" z roku 1968, tak stejnojmenný novátorský počin Baze Luhrmanna z roku 1996. (11.02.2014)

Film tak výtvarně krásný, takřka dokonalý, že jistě překonal ty nejromantičtější sny o této době. Je tam jedna scéna, kdy Cyrano projíždí nočním měste, právě z něho odjíždí, a všimne si svého mladého přítele, jak ho pozoruje v noční košily z balkonu. V tu chvíly se na něho usměje a pohladí po střeše svůj gaskoňský klobouk. Ten klobou by tisíckrát gaskonštější a krásnější než kdy nosil čtvrtý ze tří mušketýrů. Film dostal oskara za kostýmy a není divu. Podle mého názoru ho žádný jiný v tomto směru nepřekonal. Vzadu zůstává i Amadeus. Nehledě na to, jak úžasně je toto staré drama zpracováno, nejlepší adaptace co jsem viděl, s divadlem dohromady. (24.07.2003)