Godzilla x Kong: Nové impérium

Vypněte mozek, pohodlně se usaďte a vychutnejte si úžasnou trikovou jízdu a dvě hodiny nabušené zábavy s obrovskými monstry, skvělou akcí a ...tak u některých filmů tahle rada funguje, pokud tam výše zmíněné atributy jsou a film si fakt užijete, ale tohle tedy pro mě rozhodně nebyl ten případ a že jsem se snažil. Taky jsem to tedy po velkém a častém přemlouvání dokoukal, ale bolelo to a to fakt hodně. I kdybych si mozek vypreparoval, tak bych nevěřil vlastním očím. Scénář 0, příběh 0, herci 0 (jasně, tady jsou jen proto, aby někdo mluvil, když ostatní postavy jen řvou a vřeští). Totální odpad za stopadesát milionů dolarů. (17.05.2024)

Hollywoodský blockbuster konečně dospěl do čiré camp podoby. Dlouhé roky jsem snil o tom, že namísto rádoby zasmušilých či fanboyovsky přemoudřelých spektáklů přijde biják, který bude jen ryzí nezřízená hovadina. "Nové impérium" ví, že je zhůvěřilé, a šibalsky to ještě vytáčí dál. Takže tu máme zcela fantasmagorický technobabble, připitomělé lidské figurky, prvoplánově účelové zvraty a papírem šustící peripetie, ale vše to krásně zapadá do celkového pestrobarevně bláznivého světa, kde se dutohlavovské alternativní teorie o dutozemi stávají svou vlastní absurdní karikaturou. Tohle papundeklové pimprlové divadlo pak perfektně rozdupává celá plejáda obřích potvor. Lidští pajduláci jsou delegováni čistě do rolí vyprávěcích berliček, které přemosťují jednotlivé dějové linie monster a za tím účelem pronášejí absurdní nesmysly. Konečně se monster bijáky oprostily od západního individualismu a lidské výlučnosti. "Nové impérium" otáčí perspektivu žánru zpět k japonským kaidžú kořenům, takže z titulních titánů dělá hlavní figury a nositele vyprávění i zastřešující perspektivy. Postavou, která vede pohled publika, tu není žádný z lidských mravenečků s jejich titěrnými plány, ale mini-Kong. Jasně, den po projekci si už skoro nic z filmu nepamatuju, ale vím, že během jízdy na téhle horské dráze jsem měl oči navrch hlavy jako u nejpraštěnějších kaidžú bijáků z blouznivých šedesátek. PS: Mým zvrhlým snem je, aby speciální komentář na blu-ray namluvil Werner Herzog. (29.03.2024)

„Help, I'm steppin' into the twilight zone…“ Nejde srovnávat, ale užil jsem si to stokrát víc než druhou Dunu. Wingard propůjčuje téhle uřičené kaiju fantasmagorii sebevědomý formální ksicht a mně osobně dělá obrovskou laskavost – vždycky jsem si říkal, že japonskou monstrságu bych hrozně rád nakoukal a strašně moc bych ji chtěl mít rád, ale vizuální provedení je u starších kusů prostě tak katastrofální a směšné, že to nedokážu. A teď jsem dostal hollywoodský dárek s prvotřídními efekty, kde se dějí tak šílené a tak zábavné věci, že moje neskrývaně spokojená tvář v kině mohla být skvělým úlovkem pro skrytou kameru. Je to už skoro úplně odtržené od reálného světa, ale jeho zapojení a interakce s monstry, zasazování mezi ničené pamětihodnosti a technologický futurismus jsou současně kreativnější a svým způsobem i stylovější než kdy dříve. Pomáhá tomu už jen dobře vložené zapojení dokumentární formy, zpravodajství a nakonec i zoomování jak z archivu Monarchu. Tempo je neskutečně šláplé, a přestože postava konspirátora už je trochu pasé, lidské postavy vůbec nepřekáží. Vévodí stejně Kong, jehož etudy nabízí zase jiný zážitkový experiment a jeho polidštění rozprostírá plno nových možností, jež nyní chtě nechtě musím nazvat vzrušujícími. Podzemní říše vypadá jako nový zlatý důl pro těžbu dolarů ze světa tak neurvalého, že v rámci západního mainstreamu nemá dlouhodobě konkurenci. Antigravitační bitka Godzilly a Konga mě naprosto překvapila i vrchovatě uspokojila ty divácké choutky, jež mám hluboko zakódované a je zatraceně složité jim dopřát nějakou euforii. Edwardsova Godzilla mi šmakuje víc, ale tohle je dílo naprosto odpovídající svému kánonu i námětu a já za něj děkuju. „My beacon's been moved under moon and starWhere am I to go, now that I've gone too far?…“ 85 % (05.05.2024)

Člověk od blockbusteru tohoto typu nečeká žádnou myšlenkovou olympiádu, ale pálit tam pátý přes devatý jak smyslu zbavenej s tím, že když je nejhůř necháme monstrum zařvat a jede se dát, to si myslím, že si ani tento žánr nazaslouží. Jako jo, je to hezky barevný, stomatologové tam maj vlastné scénu, monstra tam bitkaří jak kdyby nemuseli druhej den do práce, prostě dobrý jen blbější než je nutné.  Ovšem přiznávám, že u tohoto filmu mám malý soukromý zábavný plusko, protože lidoop mě připomnal v grimasách a pohybech Dwayne Johnsona. (28.03.2024)