Děvče pro zábavu

Uhlazený balzám na duši s romantickým nádechem v komediální formě. Richie Dreyfuss hraje přirozeně a zodpovědně a spolu s Marshou Mason tvoří vcelku přesvědčivé duo, i přesto je můj zážitek průměrný, což však není chyba režisérova, nýbrž moje. Snad je na vině můj cynismus a nebo jsem si to asi představoval jinak. Nevím přesně co, ale něco jsem tam postrádal, snad více emocí, snad lepší hudbu, či snad dokonce přitažlivější protagonistku. Rození romantici se možná dočkají katarze, cyničtí prasata jako Rocky62 budou kritizovat. (08.11.2011)

Na filmy nakrútené podľa divadelných hier alebo scenárov Neila Simona sa dobre pozerá, pretože sú plné vtipu, duchaplnosti a dejových peripetií. A keď hercom v hlavných úlohách ich role sadnú tak, ako Richardovi Dreyfussovi a Marshe Mason potom by mal film v mojich očiach siahať po najvyšších métach. Ostal však na obvyklom ľahko nadpriemernom hodnotení jednoducho preto, že ma nezaujal. Pripadal som si ako pozorovateľ mikróbov v mikroskope. Ani od neho nemôže nikto chcieť, aby si k mikróbom vytvoril nejaký vzťah. (29.11.2013)

Tak tohle byla konverzační komedie jedná báseň. Dreyfuss a Masonova rozpoutali nekontrolovatelný vodopád slov. Ty dialogy stojí rozhodně za to. Jednu chvíli jsem myslela, že se ani nestačím pořádně nadechnout. Oba dva herci byli skvělí a ta malá holčička taky, i když mi přišla, že je na svůj věk až možná příliš rozumná, ale to bylo tím prostředím, kde vyrůstala. Chápu, že její matka to neměla jednoduché. Musím také ocenit zápletku, na které je celý film postaven. To byl perfektní nápad, i když od začátku bylo jasné jak se to celé vyvrbí. Co se škádlívá, to se rádo mívá. S tím se prostě nic udělat nedá, protože je to nepopíratelný a prostý fakt. (09.11.2011)

Romance mezi představitelem "čistokrevného alžbětinského teplouše" a semetrikou s pechfóglem na vztahy, které na Broadwayi již vypršela expirační lhůta? Proč ne, když je to z pera Neila Simona.. Konverzační lehkost a břit, chytře vystavěný scénář a závěrečné "oblafnutí" standardních klišé kytarou danou do zástavy partnerství. Dreyfuss jako na první dojem lehkovážný herec, jenž dokáže "obohatit roli o rozměr, který Marlon Brando dosud neobjevil" a co za celý film pronese v seriózním duchu maximálně dvě věty, odvádí skvělý výkon a Oscara si jako nejmladší herec v historii (než ho překonal pianista Brody) bezesporu zasloužil. Proč však nyní akademici nejsou schopni ocenit dravé mládí v podobě tanečníčka Efrona, či vyrýsovaného vampírka Lautnera, to opravdu nepochopím. Určitě jim závidí, že jsou tak mladí, čistí a krásní.. (09.11.2011)

Nebudete je pronásledovat? Budou ozbrojený...Chcete abych je bombardoval těma konverzama?  Mám rád americké komedie ze staré školy  a atmosférou starých časů a humor scénáristy Neila SImona. Mám také rád, že od něj pokaždé tak nějak vím, co čekat. Tentokrát mi ale ty jeho  tradiční dialogové přestřelky a tahanice o byt (kde jinde, než v New Yorku.:o)  přišly ze začátku trochu rutinní a ne tolik vtipné. Občas jsem si připadal jako bych sledoval slabší pozdější verzi legendárních Bosých nohou v parku (které jsem si chtěl tyhle Vánoce konečně  zopakovat, prosím nekoukat na mé hodnocení.:o), která jako by jen byla natočená o pár let později s postavami kápanek pozdějšího věku...A zatímco Richard Dreyfuss nebyl vůbec špatný, tak Marsha Mason mě snad ničím nezaujala a moc ji nepomohl ani ukňouraný dabing Dany ,,Marcelky z Comebacku´´ Batulkové. Film jsem rád díky kolegovi sehnal s nějákou českou stopou, ČT má většinou kvalitní dabingy,  i tenhle se dal (především díky Davidu Prachařovi) snést, ale tady narážím po Snídani u Tiffanyho na další trochu necitlivé porevoluční nadabování retro komedie.  Ne že by tentokrát postavy kvůli dabingu tak zhrubli, ale bez staršího dabingu a možná nejlépe originalu se pak  trochu těžko přenáší atmosféra...Protože atmosféru to přeci jen má. Nakonec mě některé ty hlášky věčně uštěkané dvojice přeci jen slušně pobavily (viz.začátek komentáře), na tehdejší New York  se pěkně dívá  a ta dvojice dvou zkrachovalých herců mě nakonec párkrát vzala...hlavně při závěrečné půlhodince, která vystřídala několik emocí. Večírek na střeše s hezkým tancovaním se mi líbil, při ranních opětovných hádkách jsem si  k nim zase hůř hledal cestu a závěr je takový přirozeně dojemný s vybalancovaným sentimentem, kdy se Paula sice rozhodne neodlětět, ale Elliot u nich nechá kytaru...Takže konec dobrý, všechno dobré... Navrch se mi dost líbila nadčasové  zobrazení vedlejší postavy úměleckého  režiséra, který chápe Krále Richarda jako obět své homosexuality...Nejsem sice nějaký znalec Shakespare, ale tahle vedlejší linka mě pobavila. Přesto u mě nakonec asi jen lepší tři, možná časem změním. (29.12.2023)