Szenvedély
Obsahy(1)
Osobitá černobílá adaptace románu Jamese M. Caina Pošťák zvoní vždy dvakrát vypráví příběh vášnivého vztahu nezakotveného muže a ženy majitele autodílny, jehož se tato dvojice rozhodne zbavit. (oficiální text distributora)
Recenze (9)
Bude to znít otřepaně, ale každý předlouhý a mistrovsky komponovaný záběr v tomto filmu má váhu starozákonní přísnosti. Strohá a přísná výpověď o vině, trestu a zákonu nad zákony vyniká fantastickou kamerou, nezapomenutelnou volbou ústředních typů, fascinující prací se zvukem (druhý plán jako fantom infiltruje atmosféru prvního) a především brilantním režijním zaštítěním toho všeho. Ačkoli film končí přísným citátem Zjevení, přesto tu lze pozorovat jistou významovou dynamiku, která vzniká mezi věštbou lakonického žalobce a konejšením úlisně podbízivého kněze. Na aporii o odpustitelnosti / neodpustitelnosti hříchu odpovídá Fehér těžce obřadním a fascinujícím filmovým jazykem, který je vlastní mimo jiné i Bélovi Tarrovi. Kontemplativní vytržení, jaké zjevně kvete výhradně v Panonii. ()
Film-noir: jsem fanynka žánru. Mám ráda literární adaptace vybraných autorů. Ráda srovnávám. Něco jsem o "Vášni" četla, dost jsem se těšila. Navnaděná seznamem doporučujících superlativů si s Fehérovou adaptací nevím rady. Kamera super, ale to by u noiru mělo být samozřejmostí. Viscontiho "Posedlost" (1942) v dobové a autorské výpovědi nic nepřekoná, erotický náboj a ironii, které do Rafelsonovy romantizované verze "Pošťák vždy zvoní dvakrát" (1981) otiskl Jack Nicholson, také ne. I starý dobrý hollywood s Lanou Turnerovou se mi líbí víc. Asi tak. ()
Fegérova Vášeň je jednou z novějších adaptací pro filmaře mimořádně lákavého Cainova románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát. Vyznačuje se mistrnou černobílou kamerou, hrající si s obvzláštní rafinovaností se světly a stíny (a upomínající na klasické noir filmy) a libující si v dlouhých záběrech. Narace i herecké výkony se vyznačují asketickým minimalismem, kdy vše se děje jen jakoby v náznacích. Dialogy jsou očesány na zcela nezbytnou kostru, expozice příběhu (tak jak ji známe z originálu) je vypuštěna - jsme doslova vhozeni do děje, který se i nadále vyznačuje hutností. Opravdu pozoruhodné dílko moderní maďarské kinematografie. ()
Moj prvy Gyorgy Feher a madarsky noir Szenvedely. Vacsinou som zvyknuty, ze noiry su europske /Motyl na Rameni s Vino Lenturom, 3rd man/ a samozrejme americke -- no a tentoraz ide o akysi madarsky noir. Noir filmy mam rad, ale tie europske podla mna uz dlhodobo zaostavaju za US noirmy. Vztah zeny a muza je fajn, ale chyba vyraznejsia dejova linia. Rezia Gyorgy Fehera je aspon zrucna rutina. Raz darmo - najlepsi madarski reziseri pre mna su stale Jozsef Nepp a jeho Mezga Aladar - Kulonos Kalandjai + pochopitelne Jozsef Gemes a jeho kultovy film Uzenet a Jovobol - A mezga Csalad Kulonos Kalandjai. Jo, jo, roduverni Slovaci, SK porovnavacia baza je Europa /nic s tym nespravite/ a Madarsko je europska krajina. A nazvy uvadzam vzdy v povodnom zneni. 50 % ()
Nejsem si jist, zda použít postupy ze "Satanského tanga" na "Pošťáka" je to pravé ořechové - ale možná právě v tom je ta pointa. Ani si nemyslím, že je tento postup možno považovat za "noir", i když černé je tu opravdu hodně; na noirovou detektivku tu chybí jeden ze základních parametrů, a tím je pohyb a švih. Neznám detektivku střízlivěji a věcněji napsanou než tuto, lyrika absolutně žádná. Samozřejmě, film staví na jiných parametrech; statičnost patrná i v akčních scénách, ale vede k jinému plánu. V něm bych se přiklonil k Marigoldovi*****, ne však bezpodmínečně. Každopádně vstup do děje je (téměř) stejně impozantní jako u Werckmeisterových harmonií. ()
Reklama