Fallout

Abych se přiznal, tak kdysi jsem zkoušel hrát třetí díl a vůbec mě to nebavilo. Proto jsem od Fallouta dal ruce pryč a nějak jsem se o hry už nikdy nezajímal. Tím pádem jsem od seriálu vůbec nic nečekal a asi tohle bude i ten hlavní důvod, proč mě seriál hrozně bavil. Hlavní tři postavy mají každý svůj vlastní příběh a musím říct, že mě ani jeden nenudil. Absolutní pecka, ale přijde v momentu, kdy se potkají a každý má rozdílné pohledy na danou situaci a řeší to i po svém, což jsem bral jako takový easter egg z rpg her. Od začátku jsem hltal, každou scénu a byl mile překvapen kam se příběh posouvá a kam až došel.  Ne vše vypadá, tak nádherně jak se na první pohled zdá a ne všichni jsou ty kladný a záporný postavy. Výborné zakončení první série, které zodpoví spousty otázek, ale taky zároveň otevře dveře pro další příběh na který se už teď hodně těším. (18.04.2024)

// Jakožto předlohou nepolíbený fanoušek Jonathana Nolana, Lisy Joy a především Westworldu můžu říct, že tohle bylo skvostný navázání na jejich předchozí práci. World-building na jedničku, postavy krásně komplexní, Walton Goggins si smlsnul na každé scéně, strašně mě bavila celá jeho flashbacková linka, černý a často i dost absurdní humor tomu seděl jako hrnec na prdel, a nebýt faktu, že mě maličko zklamalo vyústění (aneb čekal jsem to trochu přísnější), byl by to vlastně i horký adept na seriál roku. Takhle zůstal Fallout (8,5/10) nejen za The Last of Us (9,5/10) jako nejlepší videoherní adaptací, ale i letošním Shogunem (9/10), který přece jen jel příběhově trochu větší bomby. (14.04.2024)

Můžete po fanoušcích pomrkávat sebevíc, sázet jim před zrak tunu referencí, easter eggů, vlastně věrně převést veškerý propriety z počítače rovnou do televize, ale když nezachytíte to nejpodstatnější, co z předlohy činilo skutečnou hrůzu, těžko to divák při smyslech sežere. Atmosféru herní předlohy se totiž nedaří zachytit v žádnym myslitelnym směru! Hra je ujetá, úchylná, děsivá, strašidelná, zvrácená, vtipná, satirická, tajemná, prohnilá, zlá a špinavá – show ale – byť prezentuje všechno z toho – je v tom všem samoúčelná. Nic z toho totiž nevychází z hnusnýho, post-apokalyptickýho světa a bytostí ho obývajících, ale jenom ze stránek scénáře a našeptávačů, aby u toho každej fanda mohl řádně zahonit. Hodně barviček a sluníčka, málo šedi a hrůzy! Když ovšem pominu hru a vyhnu se srovnání, je Fallout docela slušná série - sice neobjevná, zato dostatečně zábavná a svým způsobem i docela aktuální. (13.04.2024)

Ghoul dominuje jaxviňa. Jeho osud (i celý příběh série) je retrospektivně po vrstvách dešifrován a sympatie směrem k závěru rostou, protože jak všichni víme, PEOPLE = SHIT. Navíc je cool a má dobrou bambitku, neasi! Zhmotněné guilty pleasure. Seriál jinak mixuje prvky videoherní a filmové, moderní a retro, nákladně epické i pulpově laciné. Koktejl je to střelený a může působit nekonzistentně, nicméně i přes občasnou křeč je to prostě vděčná zábava, kde se znalci předloh budou bavit povědomými prvky a neznalci přívalem ulítlého bizáru. Jen ty vertibirdy jsou tu dost na chuj a létají pravděpodobně jen proto, že je země pro jejich škaredost odpuzuje (boomer joke limit naplněn). Videoherní série, jejíž kořeny sahají do osmdesátých let (pradědeček v podobě hry Wasteland) a která se částečně inspirovala Mad Max univerzem, de facto vyvrcholila ve svém druhém pokračování z roku 1998 - opravdu populární se ovšem stala až s příchodem her od Bethesdy (hlavně díky tomu, že přišly v době, kdy už videohry nebyly vnímány jako okrajová zábava pro umaštěné nerdy a v jejich produkci se točily velké peníze). Přestože se Bethesda atmosféře a kvalitám prvních dvou dílů nikdy nepřiblížila, trademarky dokázala zpopularizovat dostatečně. Máme tu tak postapokalyptický svět, jehož radioaktivní pustina obsahuje relikty alternativně historické poloviny dvacátého století a spoustu úchylných existencí. Původní Fallouty rezignovaly na stereotypy přežívajících zoufalců a čestných bojovníků za lepší zítřky - jejich prostory obývaly záplavy vrahů, zlodějů, kurev a zmutovaných kreatur, přičemž kdo mohl, ten byl součástí gangu nebo rovnou nějaké mimořádně pošahané sekty. To vše bylo obaleno hromadou extrémně přepálené brutality, morbidního humoru a dějového pozadí, jež děsivě i humorně vycházelo z propagandistických žvástů poválečných let. Seriál sice není tak odvážný jako herní předlohy a vyzněním má blíže k těm novějším (hloupějším), přesto mě dost bavil. Je totiž jako zfilmovaný Fallout-Con - barvitý, nadšený a plný roztomilých píčovinek všeho druhu. Tvůrcům se tak povedl husarský kousek: solidně mě potěšili, i když nepřinesli to, co bych od filmové podoby Falloutu čekal. (15.04.2024)

Takhle se dělají videoherní adaptace! Žádné předělávky známého příběhu, nýbrž seriál, který stojí na vlastních nohou. A přesně tím Fallout je. Známý videoherní svět slouží spíše do pozadí a seriál je stavěn na originálním příběhu a postavách. Na skrz všemi epizodami proudí skvělá atmosféra sedící jak do postapokalyptického světa, tak do šedesátých let minulého století. Stejně tak skvělé snímání záběrů, hudba nebo praktické efekty seriálu dodávají pomyslnou duši. Hlavní příběh stojící na třech hlavních postavách, přičemž se jedna liší od druhé mě stále neomrzel a do seriálu se nesmírně hodí. Walton Goggins spolu s Ellou Purnell seriálový Fallout nesmírně tahají a jejich příběhové linky vás baví snad po celou dobu. Aaron Moten rozhodně není špatným hercem, jeho postava Maximuse je též zajímavá, ale bohužel tahá za slabší konec než zmíněné dvě další postavy. Seriál si umí pohrávat s tempem a dobrým načasováním. Střídání vážnějších témat za ty odlehčené funguje na jedničku. Ovšem někdy bohužel trávíme s určitými příběhovými oblouky, které jsou těmi slabšími až moc času a jedná se snad o jediné minus celého seriálu, který jinak šlape jako hodinky. Seriálu, který si vás na začátku zaháčkuje, přičemž se ani nenadějete a jste u poslední epizody. Sem s další sérií! (21.04.2024)