Lev v zimě

Je tu spousta charakterního herectví, ale z charakterů už moc nezbylo. Kdo jsou ty bytosti, které zde jedna proti druhé intrikují? Zůstal jim vůbec nějaký střed, na nejž by bylo možno jednotlivé vášně přichytit? Všichni chtějí všechno, nedokáží se ničeho vzdát a na ničem jim přitom nezáleží. Královna obětuje syna za Akvitánii a Akvitánii za svobodu a svobodu za lásku k manželovi a lásku za nenávist k němu. Co z toho je skutečně důležité? Na čem jí vlastně záleží? A těm ostatním? Výchozí situace připomíná trochu Krále Leara, ve skutečnosti se však během oněch vánoc v pekle odehraje spíše mnoho povyku pro nic. A poslední scéna mě svádí k alegorickému čtení: duše, které se s vypětím všech sil proválčily k zatracení, si už záchranu ani nepřejí. (19.11.2007)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Dvouhodinová historická konverzačka více či méně prohnilých a zákeřných oportunistů (v podání skvělých charismatických herců), která má psychologickou hloubku, působivou dobovou atmosféru a nečekaně dobrou zlověstnou hudbu Johna Barryho. Problém mám s dvěma věcmi - příliš viditelná divadelnost původní látky a absence jediné postavy, která by si získala mé sympatie (rozhodně nemám problém fandit ani značně zápornému charakteru, pokud si mě dokáže něčím získat). Navíc úplný závěr mi k předchozímu silně vyhrocenému ději zrovna dvakrát nepasoval... Původní český dabing je skutečně vysoce kvalitní, protože tehdy dabovala herecká elita, která do svého hlasového projevu dávala obvykle maximum. 70 % (21.12.2018)

K mojí smůle jsem nejdřív viděla remake a stále mám v hlavě neskutečně skvělého Patricka Stewarta, který vypadá životem víc zkoušenější a unavenější než (o nic méně skvělý) Peter O´Toole. Právě Stewartův Jindřich je ale to jediné, v čem novější verze tu původní převyšuje. Zlatá šedesátá nám tady přinesla krásné exteriéry, starosvětskou atmosféru a Katrerine H. v plné síle, která tu dokazuje, jak skvělá byla herečka. A mladičký, mlaďouličký Timothy Dalton s francouzským přízvukem (a bez toho sarkastického úsměvu získaného věkem) je... jakkoli to zní zastarale - okouzlující tak, že byste ho, dámy, chtěly mít doma pod peřinou jako heboučkého medvídka od Sparky´s :-). (28.11.2008)

Ach ty „zdravé“ rodinné vztahy…! Konverzačně nabitý příběh plný komplikovaných postav i složitých vztahů. To by samo o sobě mohlo být skvělé, ale bohužel mě zaráželo to zrůdné množství intrik, falše, lží a pletichaření. Jde sice o příběh z 12. století a člověk chápe, že morální a humanistické hodnoty nebyly zdaleka tam, kde jsou dnes, a že i okolnosti rodinných vztahů mohly být poměrně drsné, nicméně film ukazuje v podstatě všechny postavy jako naprosto zvrácené a pošramocené jedince, kteří se k sobě chovají příšerným způsobem. Po chvíli sledování je jasné, že se nedá žádné z postav věřit – v jednu chvíli někdo něco tvrdí a slibuje, ale o pár vteřin později už vítr vane odjinud. Film je tedy psychologicky zajímavý a skví se úžasnými hereckými výkony (i mladý Anthony Hopkins v jedné ze svých prvních rolí byl už tehdy Pan Herec s velkým P a H), ale jako divák jsem byla z chování postav znechucená. Snad jedinou vnitřně „čistou“ postavou byla Adéla (Alice), ale oproti ní stálo dalších zhruba 6 prohnilých a neupřímných postav, okolo kterých se příběh točil. A divácky mi proto chybělo něco nebo někdo, s čím/kým sympatizovat nebo komu fandit. Nakonec tedy jediné, co na tomto filmu skutečně oceňuji, jsou ty vytříbené a emočně vypjaté herecké výkony. Za to bravo. Ale jako příběh si mě The Lion in Winter nezískal. ~(3,3★)~ (10.11.2023)

V scéne, kde sa všetci postupne schovávajú za závesmi, pretože stále do miestnosti prichádzajú noví intrigáni, som mal pocit, že sledujem paródiu. Paródiu na to, čo je to politika a čo s ľuďmi robí moc. Preto je myslím Lev v zime nesmierne nadčasový film. Okrem vyobrazenia doby vám totiž ihneď napadne, že takto to funguje v politike aj dnes, len v inom šate. Nikdy sa mi nechce písať, že herecké výkony sú geniálne, ale pre úlohy v tomto filme sa stali O´Toole, Hepburn, Dalton, alebo Hopkins, hercami. Tu by si neporadil ani Svätopluk so svojou teóriou o prútoch. (22.08.2014)

Už by mi pripadalo trápne pri každom historickom filme zdôrazňovať, že história nie je môj "šialok kávy" (výraz Dary Rolins). Skôr ma zaujíma, že som takmer pred 50 rokmi videl Glenvillovho Becketa, čo je film, ktorého námetom je jedna epizóda zo života Henricha II. a dokonca v ňom tiež hral Peter O´Toole. Oba filmy vznikli podľa divadelnej hry a príliš sa od divadelného poňatia nevzdialili. Oba filmy disponovali výbornými dialógmi a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Lev v zime aj výborným českým dabingom. To, že môj obľúbený gudaulin hodnotí oba filmy opačne ako ja, si zatiaľ vysvetľujem tým, že Becketa som videl pred pol storočím a Leva v zime dnes. Takmer všetky filmy, ktoré som kedysi obdivoval strácajú pri opätovnej projekcii aspoň jednu hviezdičku. Dúfam, že Becketa podobný osud nepostihne, ale pokiaľ sa mi nepodarí pozrieť si ho v súčasnosti nemôžem sa zaručiť. (24.08.2014)

Historické drama, které je celé založené na dialozích. Už tohle mě mělo varovat před tím, že zde asi moc zábavy nenajdu. Celý film se tváří jako divadelní hra o několika hercích a opravdu vše se zde vyřizuje pomocí slov. Film plyne až neuvěřitelně pomalu a ve většině scén se on s ním a ona s ním či všichni najednou. Jediné čím si film alespoň trochu udržel mojí pozornost byli skvělí herci, kteří se do svých postav doslova vžily. (11.08.2008)

Dialogy, intriky, pravdy a lži, ze kterých chvílemi mrazí. Postavy jsou tak dezorientovány v síti intrik, že nepoznají chvíle, kdy se hovoří pravda - a to jsou asi nejkrutější okamžiky. Láska, která je příčinou toho všeho, tak stále kdesi hluboko je, zraňována, nechápána a zašlapávána do bahna. Výborný film, uvěřitelné vztahy, které vlastně mohou existovat v jakékoli rodině. Výkon Petera O'Tooleho porovnatelný s výkonem Katharine Hepburn. Maximální hodnocení naprosto zasloužené. ■ P.S. Po dočtení ostatních komentářů dodávám, že jsem z fimu divadelní předlohu necítil a i kdybych cítil, nevadila by mi. Možná proto, že jsem kdysi dost často do divadla chodil, baví mě ho "rozebírat" a "divadelní styl" naopak ve filmech vítám. (12.10.2009)

Tohle je vážně boj! O zemi, o dědictví i o postavení v jednom hodně zvláštním a důležitém manželství. (13.11.2011)

Už z toho, jak ukecaný film Lev v zimě je a že se odehrává v málomluvném dvanáctém století, se dá odvodit, že v bitvě s historickými fakty prohrává. Jedná se spíš o shakespearovské drama, však sám Jindřich říká, že má dost společného s králem Learem. Jeho největším soupeřem totiž není franouzský král Filip (dvaadvacetiletý klučina Timothy Dalton s francouzským přízvukem je prostě übercute), ale vlastní rodina. Z dnešního pohledu potěší, jak moc dbá Anthony Harvey na detaily, na interiéry a kostýmy. Pokud srovnám s televizní verzí z roku 2003, musím uznat, že Peter O'Toole a Patrick Stewart jsou oba skvělí Jindřichové (nevypočitatelní, ale sympaťáci), ale Katherine Hepburn v mých očích zastiňuje Glen Closeovou. Její jedovatá Eleonora Akvitánská je napůl mrcha a napůl zlomená žena, kterou musíte litovat. V obou polohách je Katherine nepřekonatelná. (13.11.2008)

Trikrát s ... Peter O´Toole: ČST 2 = 15.12.1985, réžia českého znenia (ÚPF 1972) = IRENA SKRUŽNÁ (19.2.2011) (19.02.2011)

Bezchybné herecké výkony a dialogy, celou dobu mi připadalo, že koukám na výbornou divadelní hru. Takové filmy se už dnes bohužel netočí. (14.02.2006)

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné. (07.08.2005)

Herecký koncert všech hlavních protagonistů a přitažlivé téma. (16.04.2006)

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)

Skvěle podané historické drama, které by však, nebýt hlavních hereckých představitelů, bylo poloviční. Prožívání postav, jejich intriky a myšlenky - vše je zde podáno nádherně a myslím, že i lidem z 12. století by se film líbil a ocenili by jeho provedení. Jak už jsem zmínil, celé to stojí především na úplně skvělých hereckých výkonech (a geniálním scénáři) - královna Katharine Hepburn Oscara právem dostala a král Peter O´Toole ho zase neprávem nedostal. Skoro po každém filmu s ním se kvůli tomu rozčílím. Ani mi nepřišlo (a to svědčí o perfektně odvedené práci), že byl pan Peter o celých 25 let mladší než paní Katharine...:-) Jinak v roli budoucího krále Richarda Lví Srdce potěšil mladý Anthony Hopkins - pro zajímavost ale jen o 5 let mladší než představitel jeho otce Jindřicha Peter O´Toole. (20.03.2009)

Vynikající historické drama s pro mě nezapomenutelným hereckým výkonem především Katharine Hepburnové a tradičně i Petera O'Toola. Hudba Johna Barryho je geniální. http://www.youtube.com/watch?v=i6z0ksmLuc0 (20.12.2010)

The Lion in Winter je prazvláštna historická dráma, ba až natoľko, že by som ju zaradila skôr medzi psychologické filmy typu Who's Afraid of Virginia Woolf? či A Streetcar Named Desire (i keď nepredpokladám, že podobných absurdít - vydarených - je veľa). V celom filme dominujú rozhovory postavené najmä na báze tragédií, ktoré sa odohrali v minulosti, výkony hlavných protagonistov (dokonalé bolo, keď sa všetci nasáčkovali do jednej miestnosti:), parodizácia rodinných vzťahov a úplný obraz dotvára komornosť filmu pripomínajúca divadelnú scénu. I keď počas trvania na Vás dopadne pravdepodobne väčšmi ten dramatický ráz, záverečný obraz vyvolá úsmev na tvári a Vy spokojne vypnete film ;) (01.10.2008)

"Miluji vás !!" - "Nemilujete !! Ani nevíte, co to znamená !! Není na vás ani kouska člověčího.. Jste mrtvější než nebožtík !! " (17.08.2014)