Kung-fu mela

Po těch tunách šíleně kladných ohlasů a nadšeneckých recenzí, kterým jsem se snažil urputně bránit, jsem konečně mohl nejnovější Chowovo dílko zasunout tam, kam patří a mrknout se na "Kung-Fu melu", o které si zjevně bude povídat čím dál tím víc lidí. Kung-Fu Hustle rozhodně má potenciál ohromit a po Shaolin Soccerovi je to další ničivá zbraň, kterou lze dobýt světové trhy. Jenže ačkoliv bylo moje očekávání hodně neutrální a snažil jsem se zachovat odstup do poslední chvíle, stejně jsem celou dobu čekal, kdy přijde Stephen s něčím, co trumfne nebo vyrovná kultovní fotbalové orgie. A nedočkal jsem se. Tak a je to venku, lepší dřív než-li později, teď už všichni víme, o co v téhle recenzi půjde a můžeme se do toho konečně pustit. :) Děj se odehrává ve 40. letech 20. století v jedné z chudinských čtvrtí, která jako jedno z mála městských území není dotčená řáděním gangů, tedy hlavně toho největšího - Axe gangu (je to tak profláknutý název, že ho nemá smysl překládat). Stephen Chow se ale opět představuje jako nenápadný loser s obrovskou silou ničit štěstí a úsilí jiných, takže když se vydá do jednoho obytného komplexu téhle čtvrti jako falešný člen Axe gangu, předznamená tím návštěvu skutečných záporáků. A to je průšvih pro většinu obyvatel, protože i když se z některých vyklubou velmistři kung-fu (snažící se v ústraní žít "normální" život), následná bitevní vřava dost naštve šéfa gangu a ten povolá do akce nejschopnější zabijáky. Od té chvíle se na plátně nikdo nezastaví a odevšad přibíhají stále nabušenější kung-fisti se superschopnostmi, vedle kterých vypadá Chow jako naprosté hovado, což je jednoznačně poloha, ve které ho všichni máme rádi. Vždycky ze všeho vyvázne a se svým věrným kamarádem tlouštíkem se protlouká světem. Kdysi mu nějaký žebrák prorokoval, že se také stane kung-fu velmistrem, ale když ho zmlátila parta děcek při bitvě o lízátko, raději to vzdal a stal se pouličním zlodějíčkem. V tom samozřejmě nesmíte hledat žádné drama, protože Kung-Fu Hustle je praštěnou komedií přesně ve stylu starších Chowových počinů a snaží se vzdát hold klasickým kung-fu filmů s mistry, kteří ovládali nejrůznější styly - v Kung-Fu Hustle s přibývajícími minutami nenarazíte prakticky na nikoho, kdo by kung-fu neuměl a to mluvíme o té nejvyšší úrovni - slepí zabijáci ovládající magickou lyru, mistr stylu dvanácti kopů, domovnice ovládající lví řev a spousta dalších, mezi nimi i pár známých tváří (Yuen Wah, John Sham). S tím přicházejí na řadu akční scény, na kterých se vyřádil sám Yuen Woo-Ping. To je samozřejmě záruka kvality, přesto pro mě byla akce samotná trochu zklamáním. Musíte si předně uvědomit, že tihle mistři nebojují běžnými technikami a když někoho praští, většinou třikrát oběhne Zeměkouli než schytá druhý úder. Proto bylo nutné nasadit počítačové triky, při nichž se boří budovy, ničí vnitřnosti a těla létají až do stratosféry. Rozhodně to vypadá umělecky a občas i hodně cool, nicméně ani se slušným rozpočtem jaký Chow měl, to nevypadá moc fotogenicky. Neříkám, že vyžaduji, aby to vypadalo realisticky (to bych už musel být hodně velký magor), ale je tu vidět obrovský rozdíl mezi hollywoodskými a asijskými triky, samozřejmě v neprospěch těch asijských. Pohyby nejsou plynulé, občas to vypadá, že se polovina frameů ztratila na podlaze střižny a akční scény tak ani zdaleka nemají potřebný drajv. Chow to samozřejmě jako režisér a scenárista zachraňuje kudy může, ať už mimořádně lákavými makrozáběry nebo zpomalovačkami (těch je tu ale na můj vkus snad až moc) nebo samotnou náplní soubojů - když se dobře bavíte, odpustíte spoustu drobných nedodělků, každopádně až na pár ručních výměn mi přišlo, že Yuen Woo-Ping tu zbytečně plýtval svými schopnostmi a spoustu dřiny mu dost táhne k zemi ta přemíra počítačových triků (místy to vypadá, že kompletní scéna vznikla v počítači a míra odcizení od samotného filmu dosahuje vrcholu). I slepý fanoušek hongkongských filmů si všimne, že při natáčení Kung-Fu Hustle počítal Chow už předem se západním publikem a tak velmi chytře zparodoval spoustu filmových klasik nebo na ně alespoň odkázal. To je rozhodně milá záležitost, ale připadá mi, že vedle těch mezinárodně pochopitelných narážek trochu zapadá klasická Chowova virtuozita. Je tu příliš málo gagů, které jsou postaveny na hláškách nebo timingu, skoro se zdá, že bez počítačů by Chow naší bránici už rozhýbat nedokázal. Pokud se ale přenesete přes onu prefabrikovanost prorůstající celým filmem, budete se dobře bavit. Vtipů je hodně a jsou servírovány v ďábelském tempu slušnými herci, tohle samo o sobě, spolu s učesanou vizuální stránkou, stačí spoustě lidí ke spokojenosti a pokud hledáte čistě oddechovou záležitost, není třeba celou věc pitvat dál. Jenže kdo tak učiní, musí chtě nechtě uznat, že do geniality Shaolin Soccera nebo některých starších Chowovek tu prostě něco chybí - scénář sám o sobě prakticky vůbec nedává smysl a neumí pracovat s postavami (viz úvodní trojice kung-fu mistrů, které ospravedlňuje pouze vynikající souboj se slepými zabijáky, ale vůbec nic se o nich nedozvíme a samotný vývoj hlavní postavy, kdy je nám sice naznačeno, k čemu vše směřuje, ale těžko si Singa nějak oblíbíte), kdyby se film snažil byť jen na minutu brát sám sebe vážně, tvrdě by narazil. Chow něco podobného naštěstí nikdy nedopustí, takže v některých ohledech nebudou zklamaní ani ti největší puritání. Vyjmenoval jsem spousty chyb a chybiček, ale žádná z nich by vám neměla zabránit v tom, abyste se u Kung-Fu Hustle dobře pobavili. Schopnost natočit pohodový film by z Chowa nedostal nikdo ani buldozerem a proto se moc těsím na jeho další počiny (klidně i pokračování Kung-Fu Hustle), ale... mohlo to být o dost lepší a je mi skoro líto, že Kung-Fu Hustle se pravděpodobně dočká mnohem větších ovací a slávy než Shaolin Soccer, který přeci jenom kope trochu vyšší ligu. Ovšem jsem ochoten s tím žít a na tenhle film se rád podívám znovu. Někdy. 70% (20.04.2017) (méně) (více)